Punčochář u Matěje: Tradiční řemeslo s moderním šarmem

Historická hospoda v centru Prahy

Historická hospoda v centru Prahy – takových míst tu moc nezbylo. Punčochář u Matěje patří k těm vzácným podnikům, kde člověk skutečně cítí, že tu něco zůstalo zachované. Žádné předstírání, žádná kulisa pro turisty. Prostě místo, které má duši a které vás okamžitě vtáhne do jiné doby.

Představte si, že projdete těmi dveřmi a najednou jste úplně jinde. Autentická atmosféra staropražské hospody vás pohltí hned na prahu – kamenné zdi, dřevěné trámy, všechno na svém místě. Není to muzeum, je to živá hospoda, kam chodí lidé z okolí na pivo a dobrý guláš. A to je přesně to, co dělá Punčochář u Matěje výjimečným.

Ten název má samozřejmě svůj příběh. Punčocháři byli kdysi v Praze všude – zkuste si představit, jak důležité bylo toto řemeslo v dobách, kdy si punčochy prostě nekoupíte v každém obchodě. Řemeslníci často provozovali své dílny společně s hospůdkou, což byla taková klasika starých pražských uliček. Lidé se tady potkávali, povídali si, řešili obchody.

Interiér je prostě nádherný – ale ne tou vyumělkovanou krásou moderních designových restaurací. Tohle je krása patiny, stop času, příběhů vyřezaných do starých stolů. Sedíte na lavici, kde před vámi seděly desítky generací, a cítíte tu kontinuitu. Tlumené světlo, historické fotky na stěnách, staré punčochářské nářadí – všechno dává smysl.

A jídlo? Tady se vaří tak, jak se vařilo dřív. Žádné experimenty, žádná fúze. Klasická česká kuchyně připravená poctivě a s láskou. Ty pokrmy už skoro nikde jinde nedostanete, protože jejich příprava zabere čas a vyžaduje znalost tradičních postupů. Dneska se všude spěchá, ale tady ne.

Pivo je pak kapitola sama o sobě. Čepování je tady opravdu umění – ne nadarmo se říká, že dobře načepované pivo chutná úplně jinak. A když vidíte, s jakou péčí tady k tomu přistupují, pochopíte, proč sem chodí znalci, kteří ten rozdíl dokážou ocenit.

Založení v roce 1929 rodinou Matějů

Punčochář U Matěje – to není jen běžný obchod. Jeho příběh sahá až do roku 1929, kdy Josef Matěj s manželkou Marií otevřeli malou prodejnu v jedné z pražských uliček poblíž Staroměstského náměstí. Představte si tu dobu: mladá Československá republika se teprve staví na nohy po válce, lidé hledají nové příležitosti a budují své životy od základů.

Rodina Matějů vsadila na dvě věci – kvalitu a lidský přístup. Josef měl za sebou roky práce v textilním průmyslu, kde se naučil poznat opravdu dobré materiály a pochopil všechny ty jemnosti, které dělají z obyčejných punčoch něco výjimečného. Marie zase uměla s lidmi. Dokázala vytvořit takovou atmosféru, že se zákaznice vracely nejen pro zboží, ale i pro příjemné chvíle strávené v obchodě.

Zpočátku nabízeli především hedvábné punčochy – tehdy prostě vrchol elegance. Punčochář U Matěje si postupně budoval kontakty s výrobci z Čech, Moravy, později i z Francie a Itálie. A to se vyplatilo. Ženy brzy zjistily, že tady najdou věci, které jinde v Praze prostě neseženou.

Jenže rok 1929 přinesl i hospodářskou krizi. Těžké časy pro všechny. Rodina Matějů ale nepodlehla panice. Josef pochopil, že musí nabídnout něco pro každého – luxusní zboží pro ty, kdo si ho mohou dovolit, ale i dostupnější možnosti pro běžné ženy. Férové ceny, pečlivý výběr. Tak se dá přežít i nejhorší krize.

Co ale punčochář U Matěje opravdu odlišovalo od konkurence? Byla to ta rodinná atmosféra. Matějovi znali své zákaznice, pamatovali si jejich oblíbené barvy, věděli, jakou velikost nosí. Radili, pomáhali s výběrem, věnovali každé ženě pozornost. Dnes by se tomu říkalo individuální přístup, tehdy to byla prostě slušnost a zájem o člověka.

A ještě něco – způsob, jakým zboží prezentovali. Elegantní výkladní skříně, kde byly punčochy vystavené tak, že zákaznice viděly jejich kvalitu na první pohled. V tehdejší Praze to bylo něco naprosto nového, něco, co zastavovalo kolemjdoucí a přivádělo je dovnitř.

Název odkazuje na původní punčochářskou dílnu

Název hostince „Punčochář u Matěje má své kořeny hluboko v historii této pražské čtvrti a odkazuje na skutečnou punčochářskou dílnu, která tu stávala už v 18. století. Nejde o žádný reklamní trik pro turisty – jde o autentickou připomínku řemeslné tradice, která byla pro tuhle lokalitu typická po celé generace.

Představte si dobu, kdy punčochy nebyly zbožím z obchoďáku, ale ručně vyráběným artiklem. Jejich výroba byla náročné a vysoce ceněné řemeslo. Právě tady měl svou dílnu mistr Matěj, který se punčochářství věnoval s obdivuhodnou zručností. Matěj byl známý nejen svým mistrovstvím, ale i pohostinností, s jakou přijímal zákazníky i náhodné návštěvníky. Časem se z jeho dílny stalo víc než jen místo, kde se vyráběly kvalitní punčochy – stalo se z ní jakési společenské centrum, kde se scházeli lidé z okolí.

Punčochářství vyžadovalo neskutečnou trpělivost a preciznost. Každá punčocha se musela pečlivě uplést na speciálním stavu – proces, který zabral spoustu času a vyžadoval roky učení a praxe. Matěj byl ve svém oboru skutečný mistr a jeho výrobky se hledaly po celé Praze. Lidé za ním chodili nejen kvůli kvalitě, ale taky proto, že u něj vždycky našli přátelské prostředí, kde byli opravdu vítáni.

Jak plynul čas a punčochářství se modernizovalo, tovární výroba začala nahrazovat ruční práci. Matějova dílna postupně změnila svůj charakter. Z místa, kde se kdysi vyráběly punčochy, se stal hostinec – ovšem s původním názvem jako poctou řemeslné tradici. Taková proměna nebyla nic výjimečného. Řada pražských dílen prošla podobným vývojem, když jejich původní činnost přestala být ekonomicky udržitelná.

Název „Punčochář u Matěje tak symbolizuje kontinuitu a úctu k historii místa. Není to jen nostalgická vzpomínka – je to živá připomínka toho, jak se městské čtvrti měnily a jak řemeslná tradice formovala identitu jednotlivých lokalit. Každý, kdo dnes vejde do tohoto hostince, vstupuje do prostoru s bohatou historií sahající několik století zpátky.

Zachování tohoto názvu vypovídá o respektu majitelů k místní historii a jejich úsilí udržet paměť na řemeslníky, kteří zde žili a pracovali. V době, kdy spousta historických názvů mizí ve prospěch moderních a komerčních označení, představuje „Punčochář u Matěje vzácný příklad kontinuity a úcty k tradici. Tento název se stal nedílnou součástí identity této části Prahy – připomínkou doby, kdy řemeslná zručnost a osobní přístup k zákazníkům byly základem každého úspěšného podnikání.

Autentická atmosféra první republiky dodnes

Vstoupíte dovnitř a najednou je vám jasné, že jste se ocitli v jiné době. Punčochář u Matěje v centru Prahy je opravdu něco výjimečného – místo, které přečkalo všechny převraty dvacátého století a dodnes si drží ducha meziválečného Československa. Málokde dnes najdete podnik, který by tak věrně zachoval atmosféru zlaté éry naší gastronomie.

Dřevěné obložení, historické lustry, tlumené světlo – vše vás okamžitě přenese zpátky do třicátých let minulého století. A není to žádná divadelní kulisa. Tyhle prostory prostě nikdo nepřestavoval, nemodernizoval, nezasáhl do nich současný design. Majitelé si uvědomují, že mají v rukou kulturní poklad, a zacházejí s ním s náležitou úctou.

Ta pravá atmosféra ale není jen o vzhledu. Celý koncept podniku dýchá duchem první republiky. Servírky a číšníci v dobových uniformách, jejich profesionální a přitom srdečný přístup – to všechno připomíná dobu, kdy byla slušnost a péče o hosta základem každé pořádné restaurace.

I způsob, jakým vám tady podávají jídlo, má svůj půvab. Klasický porcelán, tradiční technika servírování, pozornost k nejmenším detailům – nejde přece jen o to, co jíte, ale i o to, jak to prožíváte. Stolování má v Punčocháři u Matěje společenský rozměr, který jsme dnes už téměř zapomněli.

Podívejte se na ty stoly a židle kolem sebe. Slouží už skoro sto let! Každá škrábnutí, každá stopa času vypráví příběh. Kolik lidí tu sedávalo, slavilo, smálo se, plakalo? Tahle patina dává prostoru duši, kterou žádná moderní restaurace prostě mít nemůže.

Na stěnách visí staré fotografie a dokumenty z meziválečné Prahy. Nejsou tu jen pro parádu – jsou to skutečné historické svědectví, které vám ukáže, jak se tady žilo před devadesáti lety. Listujete v živé učebnici dějin.

A pak je tu ta kuchyně. Opravdové recepty z první republiky, tradiční postupy, které dnes prakticky nikdo nepoužívá. Tady nedostanete nějakou stylovou napodobeninu – tady ochutnáte pokrmy přesně tak, jak je připravovali vaši prarodiče. To je rozdíl, který poznáte.

Tradiční česká kuchyně a domácí speciality

Uprostřed Prahy, kde historie dýchá z každého koutu a čas jako by se zastavil, stojí restaurace Punčochář u Matěje. Tady nejde jen o jídlo – jde o zážitek, který vám připomene babiččinu kuchyni a chutě, na které jste možná už skoro zapomněli. Recepty se tu předávají stejně jako kdysi v rodinách, od jedné generace ke druhé, a právě proto má každé sousto tu pravou, nezfalšovanou chuť.

Sotva překročíte práh, zachytí vás vůně, která vás vtáhne dovnitř. Maso pomalu dušené v troubě, čerstvý chléb právě vyndaný z pece a byliny, které dávají jídlu tu správnou hloubku. Tohle jsou chutě, které prostě nezklamou. Svíčková na smetaně? To není jen tak nějaké jídlo z jídelníčku. Tady se maso marinuje, pečlivě se hlídá každý krok přípravy a výsledek? Křehké maso v husté omáčce, která má přesně tu chuť a konzistenci, jakou má mít. Bez kompromisů.

Všechno se tu dělá od začátku, vlastníma rukama. Žádné polotovary, žádné zkratky. Knedlíky se krájí každý den čerstvé – houskové, bramborové, karlovarské. Zkuste si vzpomenout, kdy jste naposledy jedli knedlík, který měl tu pravou vláčnost a chuť. Ne tu gumovou konzistenci z pytlíku, ale opravdový knedlík, jaký se dělával doma.

A co teprve pečená kachna s červeným zelím a bramboráky? Kachna se tu peče hodiny, dokud kůže nezezlátne a maso nezměkne tak, že se doslova rozpadá. Červené zelí s jablky, hřebíčkem a zázvorem – sladké, kyselé, pikantní. Všechno v dokonalé rovnováze.

Polévky jsou kapitolou samy o sobě. Hovězí vývar vařený z čerstvých kostí, který se musí nechat bublat celé hodiny, aby dostal tu zlatavou barvu a plnou chuť. Nebo kulajda, bramboračka, česnečka podávaná přímo v bochníku chleba – pamatujete si na ni z horské chaty? Tady ji máte stejně dobrou.

Guláš podle staročeského receptu není jen tak nějaká rychlovka. Maso se dusí s cibulí a paprikou, dokud se nezmění v něco, co vám zahřeje nejen žaludek, ale i duši. S knedlíkem nebo čerstvým pečivem je to prostě klasika, která nikdy nezklame.

A pak jsou tu speciality, které už skoro nikde jinde nedostanete. Vepřové koleno pečené na pivě – několik hodin v troubě, křen, hořčice a výsledek, který stojí za to. Jednoduché ingredience, čas a péče. Nic víc nepotřebujete k tomu, aby jídlo mělo duši.

Oblíbené místo umělců a bohémů

Puncochar u Matěje, známý také jako Punčochář u Matěje, se za dlouhá léta stal něčím víc než jen hospodou – stal se srdcem pražské bohémy, místem, kam proudili umělci, básníci, malíři a všichni ti, kteří hledali něco víc než jen sklenici vína.

Představte si to: vcházíte dovnitř a okamžitě vás obklopí ta zvláštní atmosféra. Na stěnách visí obrazy, fotografie, vzpomínky na ty, kdo tu sedávali před vámi. Tady se prostě dýchá uměním. Přicházeli sem lidé nejen pro dobré pití, ale hlavně pro to prostředí – pro ty rozhovory, pro tu svobodu, pro pocit, že tady můžete být prostě sami sebou. V zakouřených místnostech se rodily básně, řešila se filozofie, umění, divadlo. Tady vznikala přátelství, která vydržela celý život, a nápady, které pak přerostly v něco mnohem většího.

Z Punčocháře se vlastně stalo takové neoficiální kulturní centrum. Malíři tu čmárali první náčrtky na ubrousky, básníci nahlas předčítali čerstvé verše, divadelníci plánovali premiéry. Nebyla to jen hospoda – bylo to živé centrum kultury, místo, kde se tvořilo něco nového, co pak ovlivnilo celou českou scénu.

A víte, co bylo na tom místě nejkrásnější? Že tady neexistovaly hranice mezi známými a začínajícími umělci. Všichni seděli u stejných stolů, popíjeli, debatovali, smáli se. Tahle otevřenost, tahle rovnost – to byl jeden z hlavních důvodů, proč se sem umělci pořád vraceli. Nemuseli tady nic hrát, nemuseli se nikomu zavděčovat.

Ten bohémský život, kterým tohle místo dýchalo, nebyl jen nějaká póza. To byly noční debaty až do rána, improvizované recitace uprostřed hospody, někdo vytáhl kytaru a hrálo se, diskutovalo se o smyslu života a umění. Puncochar dával prostor volnému myšlení, experimentování – a to pro umělce znamenalo všechno.

Kolik významných postav české kultury tu prožilo večery, na které nikdy nezapomněli? Vzpomínky na zdejší setkání se pak objevovaly v románech, na plátnech obrazů, v divadelních hrách. Tahle hospoda nebyla jen kulisou – byla aktivní součástí příběhu, místem, kde se psaly dějiny české bohémy.

Zachovalý dobový interiér a původní vybavení

Zachovalý dobový interiér a původní vybavení – to je skutečný poklad, který v sobě skrývá historický objekt punčocháře u Matěje uprostřed pražské památkové rezervace. Představte si prostor, který vás okamžitě přenese zpátky o dvě stě let, kdy Praha voněla dřevem, voskem a čerstvě tkanou látkou.

Když vstoupíte dovnitř, čas se jakoby zastaví. Původní dřevěné obložení stěn vás obklopí tou pravou atmosférou řemeslnické dílny z přelomu 18. a 19. století. Tmavé dubové dřevo, které prošlo citlivou restaurací s respektem k původním technikám, dýchá historií. Vidíte na něm patinu staletí – každá šmoha, každý otěr vypráví příběh tisíců rukou, které se ho dotkly.

V hlavní místnosti stojí původní pultový systém – masivní kus nábytku s nesčetnými zásuvkami a přihrádkami. Tady se kdysi ukládaly punčochy všech barev a velikostí. Některé byly jednoduché, určené pro běžné lidi, jiné luxusní hedvábné kousky vyšívané pro šlechtu a bohaté měšťany. Mosazné kování na zásuvkách září matným leskem po letech leštění a používání.

Za pultem se tyčí systém regálů a polic sahající až ke stropu. Každý centimetr prostoru měl svůj účel – nic se neplýtvalo. Punčochář přesně věděl, kde co najde, a mohl zákazníkům nabídnout rychlou a odbornou obsluhu.

Podívejte se nahoru – původní osvětlovací systém kombinuje velká okna s držáky na svíce a později přidané petrolejové lampy. Vidíte na tom, jak se život v dílně vyvíjel s dobou. Okenice s funkčními kováními nejen regulovaly světlo, ale také chránily cenné zboží po zavírací době.

V zadní části objektu najdete řemeslnickou dílnu – srdce celého provozu. Pracovní stoly nesou stopy po nástrojích a materiálech, speciální formy pro tvarování punčoch leží tam, kde je mistr naposledy položil. Jsou tu i původní měřicí nástroje – přesnost byla u tohoto řemesla zkrátka nezbytná.

Dobové štukové prvky na stropech nejsou okázalé, ale mají svou důstojnost. Jednoduché rozety a lišty dávají prostorům eleganci, která přesně odpovídá postavení řemeslníka v tehdejší společnosti – ne přepych, ale poctivost a kvalita.

Pivovarská tradice a kvalitní točené pivo

Pivovarství u nás má kořeny sahající hluboko do středověku – pivo bylo odjakživa víc než jen nápoj, bylo součástí života našich předků. A právě tahle úcta k tradici je znát v hospodách, které si zakládají na poctivém řemesle. Tady nejde jen o to naplnit sklenici – jde o zážitek, který si pamatujete.

Víte, co dělá dobře natočené pivo? Není to jen o tom, kterou značku si vyberete. Umění čepování je opravdová alchymie, kterou zvládnou jen ti, kdo k tomu mají respekt a zkušenosti. Když vidíte šikovného výčepního, jak s jistotou ovládá kohoutek, poznáte to hned. Teplota musí být přesně správná, sklenice dokonale čistá, tlak nastavený tak, aby pěna měla tu pravou hustotu. A ta rychlost čepování? To chce cit. Jeden pohyb navíc nebo míň a pivo prostě není ono.

Hospoda byla vždycky víc než místo, kam si jdete dát pivo. Je to prostor, kde se potkávají lidé, kde se vypráví příběhy, kde prostě cítíte tu atmosféru. Znáte to – vejdete dovnitř a hned víte, jestli jste na správném místě. Ten autentický interiér, dřevěné lavice, možná trochu prošoupané, ale právě to mu dává šmrnc. Sedíte si tam a máte pocit, jako byste se vrátili v čase, a přitom vás obslouží s pohodou dnešní doby.

Co se týče výběru piva, není to rozhodně házení hrášku na stěnu. Dobrá hospoda ví, že každý máme jiný vkus. Někdo si nedá sáhnout na klasický jedenáctku, jiný ocení tmavé speciály, a pak jsou tady nadšenci, kteří rádi zkoušejí pivní novinky z malých pivovarů. Tahle pestrost je přesně to, co dělá návštěvu zajímavou – můžete experimentovat, objevovat nové chutě, nebo si prostě dát to svoje osvědčené.

A teď něco, na co se často zapomína, ale je to strašně důležité: čistota výčepního zařízení. Představte si, že máte nejlepší pivo, ale poteče vám trubkou, která se pořádně neumyla. Všechno je fuč. Pravidelná údržba, mytí potrubí, kohoutků, sklenic – to všechno musí fungovat jako hodinky. V pořádné hospodě to berou vážně, protože vědí, že jinak můžou to nejlepší pivo úplně zkazit. Je to projev úcty – k řemeslu i k vám, k hostům.

A víte, co tomu celému dodává na kráse? Když si k tomu pivečku dáte pořádné jídlo. Česká kuchyně a české pivo – to je prostě dvojka, která k sobě patří. Ta chuť vepřového kolena nebo svíčkové se skvěle doplňuje se studeným ležákem. Nejde jen o to se napít nebo najíst, jde o ten kompletní zážitek, na který se těšíte a kterému se pak rádi vracíte.

Punčochář u Matěje byl vždy místem, kde se scházeli ti, kdo hledali nejen kvalitní zboží, ale i kousek lidského tepla a porozumění v každodenním shonu.

Vladimír Horský

Rodinný provoz přes několik generací

Tradice rodinného podnikání v pohostinství má u nás opravdu hluboké kořeny. Vzpomeňte si třeba na tu hospůdku na rohu, kam chodíval už váš dědeček – právě takové podniky ukazují, jak může být péče o hosty předávána z generace na generaci. V dnešní uspěchané době, kdy všechno musí být rychlé a efektivní, jsou tato místa stále vzácnější.

Když se ohlédneme zpátky, řemeslné dovednosti a znalosti se přenášely zcela přirozeně od rodičů k dětem. Nejednalo se jen o to, naučit se uvařit pivo nebo připravit tradiční pokrm. Šlo především o určitou filozofii pohostinství – tu schopnost poznat, co host potřebuje, ještě než to sám řekne. Každá generace si samozřejmě přidá něco svého, zkusí nové recepty, možná změní interiér, ale ty základní hodnoty? Ty zůstávají.

Rodinnou atmosféru prostě okamžitě poznáte. Není to o tom, jak vypadá nábytek nebo co visí na stěnách. Je to v tom, jak vás obslouží, jak se na vás podívají, jak vědí, že si dáváte vždycky to samé. Děti v těchto rodinách vyrůstají mezi hosty, pomáhají ve skladu, utírají stoly. Pohostinství je pro ně přirozené jako dýchání.

Udržet rodinný podnik v chodu není žádná procházka růžovým sadem. Každá generace řešila své vlastní problémy – dřív to byly války a rekvizice, pak zestátnění, teď zase rostoucí náklady a nedostatek personálu. Přesto tyto podniky stojí, protože v tom rodinném pojetí je obrovská síla. Když je něco vaše, když to budovali vaši rodiče a prarodiče, prostě se nevzdáte při první překážce.

Znalosti se tady nepředávají na školení nebo z příručky. Učíte se tím, že stojíte vedle otce u výčepu, sledujete, jak máma komunikuje s dodavateli, poslouchá

te příběhy o tom, jak to bylo za jejich mládí. A zároveň přinášíte nové nápady – třeba sociální sítě, online rezervace nebo nové nápoje. Takhle se tradice neustále obnovuje a přizpůsobuje době, aniž by ztratila duši.

Co je ale možná nejdůležitější? Každý v rodině cítí osobní odpovědnost. Není to jen brigáda nebo práce od osmi do čtyř. Je to rodinná věc, rodinná pověst. Když někdo odejde nespokojený, bolí to všechny. Když hosté chválí, raduje se celá rodina.

A ti hosté! Mnozí chodí desítky let, pamatují si, jak jste byli malí, a teď sledují, jak vedete podnik vy. Stávají se takřka součástí rodiny. Znáte jejich příběhy, oni znají vaše. To je něco, co žádný řetězec nikdy nevybuduje – ten skutečný, lidský vztah, který roste léta.

Kulturní památka a turistická atrakce Prahy

Dům U Matěje – možná jste o něm slyšeli pod jménem Puncochar u Matěje nebo Punčochář u Matěje – je opravdový skvost uprostřed pražského Starého Města. Když kolem něj projdete, možná si ani neuvědomíte, že se díváte na budovu, která tu stojí už od šestnáctého století. Tehdy to nebyla jen obyčejná obytná stavba, ale živé místo plné řemeslného ruchu. Tady se totiž vyráběly punčochy – a to nebyla žádná maličkost. V té době šlo o vážené a velmi potřebné řemeslo, které zajišťovalo obživu celým rodinám.

Co dělá tento dům tak výjimečným? Především zachovalé renesanční prvky na fasádě, které vám dají nahlédnout do doby, kdy Praha zažívala jeden ze svých nejslavnějších okamžiků. Stačí se zastavit a podívat se nahoru – uvidíte nádherná sgrafita s geometrickými vzory a rostlinnými motivy. Představte si, jak pražští mistři před staletími vytvářeli tyto dekorace vlastníma rukama. Díky pečlivé restauraci můžeme dnes obdivovat jejich práci téměř v původní podobě.

Kulturní hodnota Puncochara u Matěje ale přesahuje pouhou krásu architektury. Tohle místo vypráví příběh obyčejných lidí – řemeslníků a měšťanů, kteří tady žili, pracovali, zakládali rodiny. Ano, interiér prošel během staletí několika úpravami, jak to tak bývá. Přesto si zachoval některé původní detaily – kousky kleneb, staré dveřní rámy. Když se po nich dotknete pohledem, jakoby vás to přeneslo zpátky v čase.

Pokud plánujete procházku Starým Městem, Punčochář u Matěje rozhodně stojí za návštěvu. Najdete ho kousek od dalších známých památek, takže se vám perfektně hodí do trasy. A víte co? Mnoho návštěvníků říká, že právě tyhle méně proslulé skvosty jim daly nejlepší představu o tom, jak Praha kdysi vypadala. Není to přece jen další přestavěná budova – je to autentické svědectví minulosti, které přežilo bez zbytečných moderních zásahů.

Skvělé je, že se o dům opravdu pečuje. Pravidelné restaurátorské práce zajišťují, aby vydržel dalším generacím. Odborníci dávají pozor na každý detail, snaží se používat původní materiály a technologie. Právě proto je Puncochar u Matěje ukázkovým příkladem toho, jak by se mělo zacházet s historickým dědictvím. A co je nejdůležitější – připomíná nám, jak se Praha vyvíjela a jak žili lidé v jedné z nejzajímavějších epoch našich dějin.