Pátá a šestá nemoc: Co rodiče potřebují vědět o vyrážkách

Co je pátá a šestá nemoc

Pátá a šestá nemoc patří mezi běžná virová onemocnění, která se nejčastěji vyskytují u malých dětí. Pátá nemoc, odborně známá jako erythema infectiosum, je způsobena parvovirem B19 a projevuje se charakteristickou červenou vyrážkou na tvářích, která připomíná vzhled zpohlavkovaných tváří. Tato vyrážka se postupně rozšiřuje na trup a končetiny, kde vytváří síťovitý vzor. Nemoc většinou začíná mírnými příznaky podobnými nachlazení, jako je zvýšená teplota, bolest hlavy a únava.

Šestá nemoc, také známá jako exanthema subitum nebo roseola infantum, je způsobena lidským herpesvirem 6 nebo 7. Typicky postihuje děti ve věku od 6 měsíců do 2 let. Charakteristickým průběhem je náhlá vysoká horečka, která trvá přibližně 3-5 dní, a po jejím náhlém poklesu se objevuje růžová vyrážka na trupu, krku a končetinách. Vyrážka obvykle není svědivá a spontánně mizí během 1-2 dnů.

Obě nemoci jsou vysoce nakažlivé a šíří se především kapénkovou infekcí. U zdravých dětí většinou probíhají bez komplikací a nevyžadují specifickou léčbu. Důležitý je však dostatečný přísun tekutin, odpočinek a případně podávání léků na snížení horečky. U páté nemoci je třeba věnovat zvýšenou pozornost těhotným ženám, protože virus může v prvním trimestru způsobit komplikace vývoje plodu.

Zajímavostí je, že názvy pátá a šestá nemoc vznikly historicky, když lékaři postupně číslovali dětské nemoci provázené vyrážkou. První čtyři nemoci byly spalničky, spála, zarděnky a Filatovova nemoc (Dukeova nemoc). V současné době se toto číslování již běžně nepoužívá, ale názvy pátá a šestá nemoc zůstaly zachovány.

Diagnostika těchto onemocnění je především klinická, založená na charakteristickém průběhu a vzhledu vyrážky. V nejasných případech lze provést sérologické vyšetření ke stanovení přítomnosti specifických protilátek. Důležité je také odlišení od jiných virových onemocnění s podobnými příznaky.

Prevence spočívá především v dodržování základních hygienických pravidel, jako je časté mytí rukou a vyhýbání se kontaktu s nemocnými osobami. V kolektivních zařízeních, jako jsou školky a školy, se doporučuje izolace nemocných dětí do odeznění příznaků. Po prodělání těchto nemocí vzniká zpravidla celoživotní imunita, proto se s nimi u dospělých setkáváme jen výjimečně.

V případě komplikovaného průběhu nebo nejasností je vždy vhodné konzultovat stav s pediatrem, který může doporučit vhodný postup léčby a sledování. Většina případů však nevyžaduje specifickou léčbu a nemoci odezní samovolně během několika dnů až týdnů.

Původce onemocnění a přenos

Pátá a šestá nemoc jsou virová onemocnění, která jsou způsobena různými patogeny. Pátou nemoc způsobuje parvovirus B19, který patří do čeledi Parvoviridae. Tento virus je mimořádně odolný vůči vnějším vlivům a může přežívat dlouhou dobu i mimo lidský organismus. Virus má schopnost napadat rychle se dělící buňky, především prekurzory červených krvinek v kostní dřeni. To vysvětluje, proč může být infekce zvláště nebezpečná pro těhotné ženy a osoby s poruchami krvetvorby.

Šestá nemoc je způsobena lidským herpesvirem 6 (HHV-6), přesněji jeho variantami HHV-6A a HHV-6B, přičemž varianta B je zodpovědná za většinu případů onemocnění. Tento virus patří do rozsáhlé rodiny herpesvirů a má schopnost přetrvávat v organismu v latentní formě po celý život. V některých případech může dojít k reaktivaci viru, zejména při oslabení imunitního systému.

Přenos páté nemoci se uskutečňuje především kapénkovou infekcí, kdy se virus šíří vzdušnou cestou při kašlání, kýchání nebo mluvení. Virus se může přenášet i prostřednictvím kontaminovaných předmětů, jelikož je velmi odolný vůči vnějším podmínkám. Významnou roli v přenosu hraje také přímý kontakt s infikovanou osobou, především v období před objevením charakteristické vyrážky, kdy je nakažlivost nejvyšší. Virus může také procházet placentou, což představuje riziko pro vyvíjející se plod v případě nákazy těhotné ženy.

Šestá nemoc se přenáší především slinami a blízkým kontaktem mezi lidmi. K přenosu dochází nejčastěji v raném dětství, kdy děti přicházejí do kontaktu se slinami při společném používání hraček nebo při přímém kontaktu. Virus se může šířit i prostřednictvím respiračních sekretů. Po primární infekci virus perzistuje v organismu a může se za určitých okolností reaktivovat.

Zajímavostí je, že oba viry mají schopnost vyvolat celoživotní imunitu po prodělání infekce. U páté nemoci je více než 50% dospělé populace séropozitivní, což znamená, že se s virem již v minulosti setkali a vytvořili si protilátky. U šesté nemoci je procento séropozitivity v dospělé populaci ještě vyšší, dosahuje až 95%.

Významným faktorem v přenosu obou nemocí je skutečnost, že jsou nejvíce nakažlivé v období před objevením typických příznaků. To znamená, že nemocný člověk může nevědomky šířit infekci ještě předtím, než si uvědomí, že je nemocný. Inkubační doba u páté nemoci je přibližně 4-14 dní, zatímco u šesté nemoci je to 5-15 dní. Během této doby může infikovaná osoba virus dále šířit, aniž by vykazovala jakékoliv příznaky onemocnění.

Nejčastější příznaky páté nemoci

Pátá nemoc se zpravidla projevuje charakteristickým červeným vyrážkovým onemocněním, které se nejprve objevuje na tvářích dítěte. Tento typický příznak se projevuje jako jasně červené skvrny připomínající vzhled propleskaných tváří, proto se nemoci také říká syndrom zpolíčkovaného dítěte. Vyrážka se následně rozšiřuje na další části těla, především na končetiny a trup, kde vytváří síťovitý nebo krajkovitý vzor. Tento charakteristický vzhled vyrážky je jedním z nejspolehlivějších diagnostických znaků páté nemoci.

Před samotným výsevem vyrážky se často objevují celkové příznaky podobné běžnému nachlazení. Patří mezi ně zvýšená teplota nebo horečka, bolest hlavy, únava, rýma a bolest v krku. Tyto příznaky obvykle trvají několik dní a poté ustoupí. V této fázi je nemoc nejvíce nakažlivá, přestože rodiče často ještě netuší, že se jedná o pátou nemoc.

Vyrážka se typicky objevuje v několika fázích. Nejprve se projeví na tvářích jako jasně červené skvrny, které mohou být teplé a mírně vystouplé. Po několika dnech se vyrážka rozšíří na trup, hýždě a končetiny. V této fázi získává charakteristický síťovitý nebo krajkovitý vzhled. Vyrážka může přetrvávat několik týdnů a její intenzita se může měnit v závislosti na teplotě, fyzické aktivitě nebo vystavení slunečnímu záření.

Někteří pacienti mohou pociťovat svědění v místech výskytu vyrážky, které však nebývá příliš intenzivní. U dospělých se navíc často objevují bolesti a otoky kloubů, které mohou přetrvávat několik týdnů až měsíců. Tyto příznaky jsou častější u žen než u mužů a mohou být zaměněny za revmatoidní artritidu.

Specifickým rysem páté nemoci je skutečnost, že jakmile se objeví charakteristická vyrážka, pacient už většinou není nakažlivý. To je důležité zejména pro návrat dětí do kolektivu. Nemoc obvykle probíhá mírně a ve většině případů odezní sama bez nutnosti specifické léčby. U některých pacientů se však mohou vyskytnout komplikace, zejména u těhotných žen, osob s oslabenou imunitou nebo pacientů s některými typy anémie.

Důležité je také zmínit, že intenzita příznaků se může u jednotlivých pacientů výrazně lišit. Zatímco někteří mohou mít pouze mírnou vyrážku bez dalších obtíží, u jiných se mohou rozvinout výraznější příznaky včetně bolestí kloubů a výraznější únavy. V některých případech může nemoc proběhnout zcela bez příznaků, přesto je pacient schopen virus přenášet na další osoby.

Typické projevy šesté nemoci

Šestá nemoc, odborně známá jako exanthema subitum nebo roseola infantum, se typicky projevuje charakteristickými příznaky, které rodiče často zpočátku zaměňují s běžnou virózou. Nemoc začíná náhlým vzestupem teploty, která může dosáhnout až 40 °C. Tato horečka obvykle trvá tři až pět dní a je velmi vytrvalá, přičemž jen málo reaguje na běžná antipyretika. Dítě je během této fáze často podrážděné, unavené a může odmítat jídlo i pití.

Charakteristickým rysem šesté nemoci je, že po náhlém poklesu teploty se na těle dítěte objevuje typická vyrážka. Tato vyrážka se nejprve objevuje na trupu a krku, odkud se postupně šíří na obličej a končetiny. Má růžovou až červenou barvu a tvoří ji drobné skvrny velikosti několika milimetrů. Na rozdíl od jiných dětských exantémových onemocnění vyrážka nesvědí a spontánně mizí během jednoho až dvou dnů.

Během horečnaté fáze mohou být přítomny i další příznaky jako je zduření mízních uzlin, především v oblasti krku a za ušima. Někteří pacienti mohou mít také zarudlé oči, bolesti v krku a mírný průjem. U malého procenta dětí se mohou vyskytnout febrilní křeče, které jsou způsobeny prudkým vzestupem teploty. Tyto křeče, ačkoli jsou pro rodiče velmi děsivé, obvykle nezanechávají žádné následky.

Zajímavostí je, že šestá nemoc postihuje především děti ve věku od šesti měsíců do tří let, přičemž většina případů se vyskytuje do druhého roku života. Po prodělání nemoci vzniká celoživotní imunita. Virus způsobující toto onemocnění patří do skupiny lidských herpetických virů, konkrétně HHV-6 a v menší míře HHV-7. Přenos probíhá nejčastěji slinami a blízkým kontaktem s infikovanou osobou.

Průběh onemocnění je ve většině případů mírný a samovolně odezní bez nutnosti specifické léčby. Je však důležité dbát na dostatečný příjem tekutin během horečnaté fáze a případně podávat léky na snížení teploty. Komplikace jsou vzácné a vyskytují se především u dětí s oslabenou imunitou. V těchto případech může dojít k postižení centrálního nervového systému nebo jater.

Rodiče by měli zpozornět, pokud horečka trvá déle než pět dní nebo pokud se objeví neobvyklé příznaky jako jsou silné bolesti hlavy, výrazná spavost nebo poruchy vědomí. V takových případech je nutné vyhledat lékařskou pomoc. Je také důležité si uvědomit, že během horečnaté fáze je dítě infekční a nemělo by navštěvovat kolektivní zařízení.

Rizikové skupiny pacientů

Mezi pacienty, kteří jsou nejvíce ohroženi pátou a šestou nemocí, patří především těhotné ženy, zejména v prvním trimestru těhotenství. U těhotných žen může pátá nemoc (erythema infectiosum) způsobit závažné komplikace včetně spontánního potratu nebo úmrtí plodu. Virus může přejít přes placentu a infikovat plod, což může vést k závažné formě fetální anémie. V některých případech může dojít k rozvoji hydropsu plodu, který představuje život ohrožující stav.

Další významnou rizikovou skupinou jsou pacienti s oslabenou imunitou, ať už v důsledku probíhající léčby, chronického onemocnění nebo vrozeného imunodeficitu. U těchto jedinců může infekce probíhat výrazně závažněji a trvat podstatně déle než u běžné populace. Zvláštní pozornost je třeba věnovat pacientům s hematologickými onemocněními, především s různými formami anémie, kde může pátá nemoc vyvolat aplastickou krizi.

U šesté nemoci (exanthema subitum) jsou nejvíce ohroženy malé děti do dvou let věku, u kterých může dojít k prudkému vzestupu teploty až nad 40 °C. Vysoká horečka může v některých případech vyvolat febrilní křeče, které jsou sice většinou neškodné, ale pro rodiče velmi děsivé. Děti s již existujícími neurologickými problémy mohou být náchylnější k závažnějším komplikacím.

Zvýšené riziko komplikací se týká také pacientů s autoimunitními onemocněními, kde může infekce způsobit zhoršení základního onemocnění nebo vyvolat jeho relaps. U pacientů s ekzémem nebo atopickou dermatitidou může být kožní projev nemoci výraznější a svědivější, což může vést k sekundární bakteriální infekci při nadměrném škrábání.

Senioři, přestože nejsou typickou rizikovou skupinou pro tyto dětské nemoci, mohou při nákaze také zažívat závažnější průběh, zejména pokud trpí chronickými onemocněními. U starších pacientů se může vyskytnout atypický průběh nemoci, který může být obtížně diagnostikovatelný.

Pacienti podstupující chemoterapii nebo jinou imunosupresivní léčbu představují další významnou rizikovou skupinu. U těchto jedinců může být průběh nemoci prolongovaný a mohou se objevit neobvyklé komplikace. Zvláštní opatrnost je nutná u pacientů po transplantaci orgánů, kde může infekce významně ovlivnit jejich zdravotní stav a případně ohrozit i funkci transplantovaného orgánu.

U všech rizikových skupin je důležitá včasná diagnostika a zahájení podpůrné léčby. Preventivní opatření jsou klíčová, zejména vyhýbání se kontaktu s nemocnými osobami. V případě těhotných žen je doporučeno testování na protilátky proti parvoviru B19 (původci páté nemoci) v případě kontaktu s infikovanou osobou. U imunosuprimovaných pacientů je nutné pravidelné sledování krevního obrazu a dalších parametrů pro včasné odhalení případných komplikací.

Možnosti léčby obou nemocí

Léčba páté a šesté nemoci je primárně zaměřena na zmírnění příznaků, jelikož se v obou případech jedná o virová onemocnění, která zpravidla odezní sama. Základním přístupem je symptomatická léčba, která pomáhá pacientům překonat nepříjemné projevy nemoci a současně podporuje přirozené uzdravovací procesy organismu.

V případě páté nemoci je důležité zajistit dostatečný odpočinek a klid na lůžku, zejména v počáteční fázi onemocnění, kdy se objevuje horečka a únava. Ke snížení horečky a zmírnění bolestí lze použít běžně dostupná antipyretika a analgetika, jako je paracetamol nebo ibuprofen. Svědění způsobené charakteristickou vyrážkou lze zmírnit pomocí antihistaminik nebo lokálních přípravků s obsahem mentolu či kalaminu. Je také vhodné používat jemné, nedráždivé kosmetické přípravky a vyvarovat se škrábání postižených míst.

U šesté nemoci je léčebný přístup podobný. Hlavním cílem je kontrola horečky, která může v prvních dnech dosahovat vysokých hodnot a může být pro pacienta velmi nepříjemná. Důležité je pravidelné měření tělesné teploty a podávání antipyretik v doporučených intervalech. Vyrážka, která se objevuje po odeznění horečky, obvykle nevyžaduje specifickou léčbu, jelikož není svědivá a spontánně mizí.

Pro obě onemocnění je zásadní dodržování dostatečného pitného režimu, který pomáhá předcházet dehydrataci a podporuje vylučování virů z organismu. Vhodné jsou především neslazené tekutiny, bylinné čaje a minerální vody. Strava by měla být lehká a výživná, bohatá na vitaminy a minerály, které podporují imunitní systém.

V případě těhotných žen nakažených pátou nemocí je nutné pravidelné sledování odborným lékařem, jelikož virus může v některých případech způsobit komplikace vývoje plodu. Monitoring obvykle zahrnuje pravidelné ultrazvukové kontroly a sledování krevního obrazu. U šesté nemoci není prokázán negativní vliv na těhotenství, přesto je vhodné informovat ošetřujícího gynekologa.

Preventivní opatření zahrnují především důslednou hygienu rukou a omezení kontaktu s nemocnými osobami. V kolektivních zařízeních je důležité dodržovat karanténní opatření, aby se zamezilo šíření infekce. Specifická antivirová léčba ani očkování proti těmto onemocněním nejsou v současnosti k dispozici.

Je třeba zdůraznit, že většina případů obou nemocí probíhá mírně a nevyžaduje hospitalizaci. Domácí léčba s dodržováním výše uvedených doporučení je ve většině případů dostačující. Pouze v případě závažnějších komplikací nebo rizikových faktorů je nutná konzultace s lékařem a případná specializovaná péče.

Doba trvání a průběh nemocí

Pátá a šestá nemoc patří mezi běžná virová onemocnění, která se vyskytují především u malých dětí. Průběh těchto nemocí je zpravidla mírný a většina případů nevyžaduje specifickou léčbu. U páté nemoci (erythema infectiosum) se první příznaky objevují přibližně 4-14 dní po nakažení. Nemoc začíná mírnými projevy podobnými nachlazení, jako je zvýšená teplota, únava, bolest hlavy a mírná rýma. Po několika dnech se objevuje charakteristická vyrážka, která nejprve postihuje tváře dítěte a vytváří tzv. políčkovaný vzhled. Vyrážka se následně rozšiřuje na trup, paže a nohy, kde vytváří síťovitý vzor. Celková doba trvání páté nemoci se pohybuje obvykle mezi 1-3 týdny.

Šestá nemoc (exanthema subitum) má odlišný průběh. Typicky začíná náhlým vzestupem teploty až na 39-40°C, která trvá zpravidla 3-5 dní. Během této horečnaté fáze mohou být děti podrážděné, unavené a může se objevit mírné zvětšení mízních uzlin. Charakteristické je, že po náhlém poklesu teploty se objevuje jemná růžová vyrážka na trupu, krku a někdy i na končetinách. Tato vyrážka obvykle přetrvává 1-2 dny a poté spontánně mizí bez odlupování kůže.

V průběhu obou nemocí je důležité sledovat celkový stav dítěte. U páté nemoci může vyrážka přechodně zesilovat nebo slábnout v závislosti na teplotě, fyzické aktivitě nebo vystavení slunci. Někdy se mohou objevit i mírné kloubní obtíže, zejména u starších dětí a dospělých. U šesté nemoci je třeba věnovat zvýšenou pozornost období vysokých horeček, kdy je nutné dbát na dostatečný příjem tekutin a případně podávat léky na snížení teploty.

Komplikace jsou u obou nemocí vzácné, ale mohou se vyskytnout zejména u osob s oslabenou imunitou nebo u těhotných žen v případě páté nemoci. Doba rekonvalescence je individuální, ale většina dětí se vrací k běžným aktivitám ihned po odeznění hlavních příznaků. Je důležité si uvědomit, že po prodělání těchto nemocí vzniká zpravidla celoživotní imunita.

Průběh onemocnění může být u každého dítěte mírně odlišný. Některé děti mohou mít výraznější příznaky, zatímco u jiných může nemoc proběhnout téměř bez příznaků. V případě páté nemoci může být vyrážka někdy doprovázena svěděním, což může být pro děti nepříjemné. U šesté nemoci je typické, že dítě i přes vysoké horečky působí relativně čile a po jejich odeznění se rychle vrací do normálního stavu.

Prevence a ochrana před nákazou

Prevence před pátou a šestou nemocí je poměrně složitá, jelikož se jedná o virová onemocnění, která se šíří především kapénkovou infekcí a přímým kontaktem s nakaženou osobou. Nejúčinnější ochranou je především posílení imunitního systému a dodržování základních hygienických návyků. Důležité je pravidelné a důkladné mytí rukou mýdlem a teplou vodou, zejména po kontaktu s nemocnými osobami nebo po návratu z veřejných prostor.

V období zvýšeného výskytu těchto onemocnění, což bývá nejčastěji v podzimních a zimních měsících, je vhodné omezit pobyt v přelidněných prostorách, jako jsou nákupní centra nebo hromadná doprava. Pokud už se v takových místech musíme pohybovat, je dobré dbát na zvýšenou osobní hygienu a případně použít ochrannou roušku, především pokud jsme v kontaktu s malými dětmi nebo těhotnými ženami, které patří mezi rizikové skupiny.

Významnou roli v prevenci hraje také správná životospráva. Je důležité zajistit dostatečný přísun vitamínů, především vitamínu C a D, které podporují imunitní systém. Toho lze dosáhnout konzumací pestré stravy bohaté na ovoce a zeleninu. V chladnějších měsících je možné podpořit imunitu také vhodnými doplňky stravy, vždy však po konzultaci s lékařem.

Důležitý je také dostatečný odpočinek a kvalitní spánek, který pomáhá organismu regenerovat a udržovat silnou imunitu. Stres a vyčerpání mohou významně oslabit imunitní systém a zvýšit riziko nákazy. Proto je vhodné věnovat pozornost také psychické pohodě a relaxaci.

V případě, že se v našem okolí vyskytne nakažená osoba, je nutné dbát zvýšené opatrnosti. Virus pátá nemoc může být nebezpečný zejména pro těhotné ženy v prvním trimestru těhotenství, proto by se měly vyhýbat kontaktu s nakaženými osobami. U šesté nemoci je důležité sledovat především tělesnou teplotu nemocného, která může rychle stoupat, a zajistit dostatečný pitný režim.

Pravidelné větrání prostor, kde se pohybujeme, také významně snižuje riziko přenosu virů. V domácnosti i na pracovišti je vhodné udržovat optimální vlhkost vzduchu, která by se měla pohybovat mezi 40-60%. Příliš suchý vzduch může dráždit sliznice a snižovat jejich přirozenou obranyschopnost.

V kolektivních zařízeních, jako jsou školky a školy, je prevence obzvláště důležitá. Je nutné důsledně izolovat nemocné děti a informovat rodiče ostatních dětí o výskytu onemocnění. Personál by měl být proškolen v rozpoznávání prvních příznaků nemoci a měl by dbát na dodržování zvýšených hygienických opatření.

Komplikace u těhotných žen

U těhotných žen představuje pátá a šestá nemoc významné zdravotní riziko, zejména pokud k nákaze dojde v prvním trimestru těhotenství. Infekce způsobená parvovirem B19 (pátá nemoc) může vést k závažným komplikacím včetně spontánního potratu nebo úmrtí plodu. Virus má schopnost procházet placentou a infikovat vyvíjející se plod, což může způsobit těžkou anémii plodu nebo hydrops fetalis.

V případě nákazy během těhotenství je nutné pravidelné sledování těhotné ženy a plodu pomocí ultrazvuku. Lékaři monitorují především známky fetální anémie a případného rozvoje hydropsu. Riziko přenosu viru z matky na plod se pohybuje kolem 30-50%, přičemž nejkritičtější období je mezi 10. a 20. týdnem těhotenství.

Šestá nemoc (způsobená lidským herpesvirem 6 nebo 7) představuje pro těhotné ženy menší riziko než pátá nemoc, nicméně i zde mohou nastat komplikace. Virus může aktivovat latentní infekci během těhotenství a způsobit různé komplikace. Mezi nejčastější problémy patří předčasný porod, intrauterinní růstová retardace plodu a v některých případech i potrat.

Těhotné ženy, které přicházejí do kontaktu s nakaženými dětmi (například učitelky v mateřských školách nebo zdravotní sestry), by měly být zvláště opatrné. Je doporučeno nechat se vyšetřit na přítomnost protilátek proti parvoviru B19. Pokud protilátky nemají, měly by se vyhýbat kontaktu s nemocnými osobami, zejména v prvním trimestru těhotenství.

V případě podezření na nákazu je nezbytné okamžitě kontaktovat lékaře. Diagnostika se provádí pomocí sérologického vyšetření, které může prokázat přítomnost specifických protilátek IgG a IgM. U těhotných žen s potvrzenou infekcí je nutné pravidelné sledování stavu plodu pomocí ultrazvuku každé 1-2 týdny po dobu minimálně 8-12 týdnů.

Léčba komplikací způsobených pátou nemocí u těhotných žen je především podpůrná. V případě závažné fetální anémie může být indikována intrauterinní transfúze. U hydropsu fetalis je prognóza závažná a může vést k úmrtí plodu v 30% případů. Některé případy hydropsu se mohou spontánně upravit, ale většina vyžaduje intenzivní sledování a případnou intervenci.

Prevence je v těchto případech klíčová. Těhotné ženy by měly dodržovat základní hygienická opatření, vyhýbat se kontaktu s nemocnými osobami a pravidelně konzultovat svůj zdravotní stav s lékařem. V případě profesí s vysokým rizikem expozice by měly být zváženy alternativní pracovní podmínky nebo dočasné přeřazení na jiné pracoviště během těhotenství.

Je důležité si uvědomit, že většina těhotenství, i přes nákazu těmito viry, končí narození zdravého dítěte. Nicméně vzhledem k možným závažným komplikacím je nutné k této problematice přistupovat s maximální odpovědností a zajistit adekvátní lékařskou péči a sledování.

Pátá a šestá nemoc jsou jako motýli na jaře - přiletí nečekaně, způsobí rozruch a zase odletí

Květoslava Procházková

Výskyt nemocí v dětských kolektivech

V dětských kolektivech, zejména v mateřských školách a na prvním stupni základních škol, se běžně setkáváme s různými infekčními onemocněními, mezi něž patří i pátá a šestá nemoc. Tyto virové infekce jsou vysoce nakažlivé a šíří se především kapénkovou cestou, což v prostředí, kde jsou děti v úzkém kontaktu, představuje ideální podmínky pro jejich přenos.

Pátá nemoc, odborně označovaná jako erythema infectiosum, se v dětských kolektivech objevuje nejčastěji v období předjaří a jara. Virus se přenáší především během inkubační doby, kdy ještě nejsou patrné příznaky onemocnění, což značně komplikuje prevenci šíření v kolektivu. Charakteristický červený výsev na tvářích, připomínající plesknutí, se objevuje až v době, kdy už dítě není infekční. V jednom kolektivu může onemocnět postupně značná část dětí, přičemž průběh bývá většinou mírný.

Šestá nemoc, známá také jako třídení růžovka nebo exanthema subitum, postihuje především děti do dvou let věku, ale může se vyskytnout i u starších dětí v mateřské škole. Typickým rysem je vysoká horečka trvající několik dní, po jejímž odeznění se objevuje růžová vyrážka na těle. V kolektivních zařízeních se nemoc často šíří postupně, přičemž jednotlivé případy se mohou objevovat v průběhu několika týdnů.

Pedagogové a zdravotníci v těchto zařízeních musí být obzvláště pozorní k příznakům těchto onemocnění, neboť včasná identifikace může pomoci zmírnit jejich šíření. Je důležité si uvědomit, že obě nemoci jsou virového původu, a proto není nutná antibiotická léčba. Rodiče by měli být informováni o výskytu těchto onemocnění v kolektivu, aby mohli včas rozpoznat příznaky u svých dětí.

V případě páté nemoci je třeba věnovat zvláštní pozornost těhotným ženám, které přicházejí do kontaktu s nemocnými dětmi, neboť virus může v určitých případech představovat riziko pro plod. Preventivní opatření v dětských kolektivech zahrnují především důslednou hygienu rukou, pravidelné větrání prostor a izolaci nemocných dětí v akutní fázi onemocnění.

Zajímavé je, že zatímco některé děti mohou mít výrazné příznaky, u jiných může infekce proběhnout zcela bez příznaků, což dále komplikuje kontrolu šíření v kolektivu. Imunita získaná po prodělání těchto nemocí je zpravidla celoživotní, proto se u stejného dítěte obvykle neopakují. V průběhu roku se mohou vyskytnout menší epidemie těchto onemocnění, zejména v období, kdy děti tráví více času ve vnitřních prostorách.

Moderní přístup k řešení výskytu těchto nemocí v dětských kolektivech klade důraz na edukaci personálu i rodičů, správnou diagnostiku a přiměřená hygienická opatření, která neomezují běžný chod zařízení více, než je nezbytně nutné.