Reiki centrum Praha

Duchovní transformace

HARMONIZACE POLARIT
Zuzana Soukupová

Mohli bychom se domnívat, že  jeden z nejzákladnějších zákonů proudění vesmírné energie tj. zákon rovnováhy polarit znemožňuje, aby někdo použil svou svobodnou vůli nevyrovnaným způsobem, a vlastně tomu tak i je.  Jedinci  však mohou v dualitě fyzické reality působit díky tomu,  že existují jiné celky vědomí ve vyšších dimenzionálních sférách,  jež slíbily udržovat rovnováhu, dodávat své duchovní světlo a hybnou sílu, aby mohla být po určitou dobu zachována jistá rovnováha. Díky tomu my lidé, získáváme možnost  zakusit méně extrémní následky činů nevyrovnaného stavu vědomí. Ono duchovní světlo a hybná síla (proud vysokých energií) můžeme nazvat „milostí“, jíž se nám denně  dostává, ač někdy tolik teskníme nad svým osudem.  Každá těžší zkušenost nám může napomoci k uvědomění, že máme dost „hrátek“ duality a řekneme si: „Tohle už skutečně stačí, chci něco lepšího. Přeji si vymanit se z tohoto zakukleného stavu bojů a her duality, přeji si vrátit se do stavu dokonalé rovnováhy mezi oběma polaritami v mé vlastní  bytosti. Přeji si vrátit se svým vědomím „domů“, do duchovních sfér, kde  tato rovnováha nikdy nebyla porušena, kde stále existuje  nejvyšší rovnováha a průzračnost.”

Co znamená vlastně působení  zákonů proudění energie „z „ a „do“ oceánu vědomí Světla-Zvuku Nejvyššího Zdroje? Rozhodně nemůže vycházet ze samotného aspektu energie elektrické polarity. Vyžaduje rovnováhu mezi oběma polaritami, tudíž ji nelze stavět na základě nepřijetí  aspektu energie magnetické polarity (např. život ve fyzické realitě), nýbrž jedině na dokonalém respektu k němu.

Když máte extrémní potřebu být druhým nadřazeni, potřebujete, aby na vás žárlili, aby vás nenáviděli, aby na vás měli zlost, ohrožovali vás. Musíte tedy celé drama promítnout na ostatní, jenže kosmické zrcadlo pak umožní, abyste byli obklopeni lidmi, kteří jsou na tom stejně. Je-li poskytnuta určitá příležitost takovéto prožitky propustit, dochází současně k určitému zkracování času mezi vysláním určité projekce a odrazem od tzv. kosmického zrcadla.  Nelze nabídnout takovouto příležitost a nechat lidi dělat si, co chtějí, aniž by sklidili důsledky. Dokud tedy nezmění své vědomí,  mohou mnohem příměji zažívat to, co zaseli, obrazně řečeno: plody dozrají rychleji, než bývali zvyklí. Můžete zažívat též zvýšené napětí či  konflikty (i na úrovni národů), protože lidé musí ,,odehrát” to, co nejsou ochotni ze svého vědomí propustit. Přesto můžete stále pohlížet  za vnější události a snažit se udržet onu dokonalou vizi,  koneckonců změna vědomí může mnohé nepříjemné vnější události odvrátit, či alespoň zjemnit jejich dopad. Udržujte tedy jasně a pevně vizi, že je taková změna možná, i kdyby se vám zdálo, že to nemá žádný účinek, i když to svůj účinek rozhodně má, přestože může nějakou dobu trvat, než se projeví na fyzické úrovni. Stejně jako dochází k urychlení zpětného odrazu od kosmického zrcadla, dochází i k rychlejší manifestaci, a to již díky samotnému zrychlení cyklů.

Je opravdu důležité, abyste popřemýšleli nad tím, jak dosáhnout uvnitř sebe na všech úrovních rovnováhy aspektů energie elektrické i magnetické polarity.  Chcete-li být upřímně duchovně hledajícími, musíte být ochotni nejprve uznat, že existuje uvnitř vás něco,  co v sobě potřebujete změnit. Je ovšem snadné to dovést do extrému, kdy neustále hledáte další problém k překonání, a úplně přehlížíte fakt, že máte spoustu kladných a nádherných vlastností a dovedností :-).

Pohlédněte (na duchovní úrovni) do zrcadla a uznejte onu lásku ve svém srdci, tu lásku, jež vámi protéká, neboť mnozí z vás vědí, že někde uvnitř  vás je láska k životu, láska pramenící v samotném Nejvyšším Zdroji a ta je tím, co vás pohání výše, k překonání různých tíživých okolností a stavů.

Nutné je však především, abyste byli ochotni dosáhnout rovnováhy uvnitř sebe, neboť jinak příliv další energie umocní jakoukoliv nerovnováhu, jež ve vás může být přítomna,  a vy jste dosud nebyli ochotni se s ní vypořádat.  Též si potřebujete uvědomit, kde lpíte na přesvědčeních, jež vás táhnou do jednoho z extrémů duality (více informací od 1. listopadu 2018 v nových studijních skriptech WORKSHOP DUCHOVNÍHO UČENÍ O JÁ JSEM – HARMONIZACE POLARIT, část 1.).

Vzpomeňte si, že vy jste sem nepřišli proti aspektu magnetické polarity bojovat, přišli jste jej sem vyjádřit.  Teprve tehdy, když jste se setkali s odporem světa, když ti ve zdejším světě o vaše světlo nestáli, začali jste si myslet, že možná zde ve fyzickém světě není v pořádku vyjadřovat světlo své vnitřní životní jiskry.  Tehdy jste začali věřit lži,  že byste se měli přizpůsobit podmínkám, které nyní jsou ve hmotném vesmíru, tedy nikoliv rozmnožit své tvůrčí vlohy natolik, abyste mohli tyto podmínky ovládnout a transformovat je v poznání, v rozšířené Světlo.  Přesně to se stalo některým duchovním jiskrám, které proto nejsou tou silou, jíž být měly, silou, jíž být chtěly předtím, než do úrovně fyzické reality ze svobodné vůle a s obrovským nadšením sestoupily.

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitele těchto webových stánek, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na tyto stránky http://www.reiki-centrumpraha.cz) 1.11.2018

 


 

VNITŘNÍ SÍLA – nalezení sebe sama

Zuzana Soukupová

1. část

Základním principem každého života je ono Nekonečné věčné vědomí Nejvyššího Zdroje, z něhož vyvěrá veškerá tvůrčí činnost, ale též i vše, co lidská mysl dovede pochopit, neboť  z Něj vzešla. Onen prvotní věčný Zdroj všeho, jenž spočívá ve SVÉ vlastní síle a proudí do životů i činností nás všech.

Pokládáme-li si otázku, co je to vlastně skutečný život, odpověď nalezneme v jediné odpovědi, je to TVŮRČÍ ČINNOST, která je v souladu s proudem energie z Nejvyššího zdroje, v souladu s naší osobitou životní cestou a námi samotnými. Většina lidí však v uspěchanosti zdánlivého života neovládnutím svých myšlenkových pochodů a reaktivních emocí, tento jediný dar života, jenž byl každému z nás poskytnut, kvalifikuje nízkými energiemi mentálního a emocionálního charakteru zdánlivé osobní moci a tím paradoxně brzdí proud energie ze svého vlastního nitra, ze svého vlastního rezervoáru energie, jenž je neustále doplňován z vyšších dimenzionálních pásem čistými proudy životní síly, jejichž podstatou je čirost.

Tato čistá energie, tvůrčí síla vědomí Nejvyššího Zdroje vlastní tendenci stále proudit do našeho života, a to stále stejně čirá, dokonalá pro nás samotných, majestátná  a vznešená.

Nalezení sebe sama, pocítění své osobní životní jiskry, jež je spojena s oceánem vědomí Nejvyššího Zdroje, uvolňuje proud energie, která nás směřuje na naši osobní životní cestu,  i k co největšímu projevení naší osobité tvůrčí síly,  jako individuální jiskry JEDNOTY VŠEHO CO JE.

Co nejniternější kontakt se svým nitrem, s onou jiskrou života, představuje uznání tvůrčí síly Nejvyššího Zdroje v nás a skrze nás, pomáhá nám k tomu, abychom se nenechali omezovat falešnými touhami osobního já (ega), touhami naší rodové linie, či falešnými touhami našeho okolí.

Povede-li se nám udržet toto spojení se svým nitrem, s onou jiskrou života, energií, která umožňuje našemu fyzickému srdci tepat, jsme spojeni s čirou a tvůrčí silou, která nás provází našim jedinečným tvůrčím vyjádřením.  

Základním předpokladem co nejniternějšího spojení se svým nitrem je tedy ovládání myšlenek a emocí, kontrola pozornosti.  Směřujeme-li svou pozornost na nedokonalé projevy, umožníme jim, aby vstoupily do našeho života, staly se naší součástí. Naše myšlení a emoce způsobily v minulosti zcela jistě poměrně slušnou dávku disharmonie, proč se tedy nepokusit tento chaos po sobě uklidit a naučit se věnovat svou pozornost spíše svému nejhlubšímu nitru, kde sídlí ona tvůrčí síla, jež vlastní moc nás navést na tu správnou kolej, jíž se máme vézt harmonickým a tvůrčím způsobem?

Kolik pozornosti věnujeme (byť i nevědomě) odsuzování, kritice, hanobení, ale též obavám, strachu a nelásce, a cítíme se pak unaveni, nemocni, doslova tzv. bez života. Ale tento život námi proudí stále, jen zneužitím JEHO původní čirosti jsme jej kvalifikovali ze svobodné vůle či pod vlivem tzv. okolností nízkými vibracemi, vytvořili jsme si sami tvůrčí silou, která chtěla být ve své podstatě skutečně „tvůrčí“, energetické bloky, které brání v jejím přirozeném toku. Vědomým obrácením pozornosti do svého nitra máme šanci tyto bloky rozpoznat a transformovat ve Světlo, tudíž ona čirá energie nám dává šanci proudit znovu svým přirozeným čirým tvůrčím způsobem, jenž je jedinečný pro každého z nás...

(pokračování příště...)

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitele těchto webových stánek, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na tyto stránky http://www.reiki-centrumpraha.cz), 28. října 2018

 

 

 

 

ŠKOLA MEDITACE 5. část

Zuzana Soukupová

Pro někoho představuje zklidnění dosažené při meditaci, a to na jakékoli úrovni,  cíl sám o sobě a není pochyb, že toto zklidnění do značné míry přispívá k poklidnému, výkonnějšímu a vyrovnanějšímu přístupu k životu. Existuje však ještě třetí stádium meditace, v němž meditující pronikne k samotné podstatě meditace. Je to fáze vhledu, fáze, v níž začínáme odhalovat tajemství vedoucí k odpovědi na otázku: „Kdo jsem?”

Občas se toto stádium v meditaci objeví spontánně, jakoby z nějaké vyšší vůle, ale obvykle vyžaduje naprosté odevzdání, které někdo považuje za náročné a zdráhá se mu poddat. Toto odevzdání pomáhá uvidět to, co se odehrává v naší mysli, ať se jedná o cokoli. A vyžaduje také určitou aktivitu jako protiklad stavu pasivity při stadiu zklidnění. Avšak k této aktivitě dospějeme teprve tehdy, když se nám podaří dosáhnout zklidnění (tedy opět paradox). Snaha dospět k ní dříve pouze rozruší naši mysl, jako když rozvíříme kal na dně rybníka. Jakmile se však zklidnění dostaví, tato aktivita již naši mysl nijak neruší a duševní energii využívá jen k prostému sledování dechu. Tato aktivita pak již ani vzdáleně nepřipomíná víření kalu na dně, ale spíše zčeření průzračné vody a kruhy na hladině rozbíhající se do všech směrů.

Dalším způsobem, jak cvičit schopnost vhledu, je obrátit pozornost od dechu k myšlenkám. Když jste se během meditace začali soustřeďovat na dýchání, zůstávaly vaše myšlenky v podvědomí. Nyní se stanou středem pozornosti, avšak stále se jimi nesmíte nechat spoutat, a to ani po stránce duchovní, ani emoční, ani se nenechejte zlákat k bdělému snění. Pouze myšlenky pozorujte se stejně vědomou nezaujatostí jako při sledování dechu. Opět se objeví jako odraz mraků ve vodní hladině, nyní se však soustředíte na bod, z něhož se vynořují a v němž mizí, a na prostor mezi nimi, když je mysl prázdná a existuje pouze ve své vlastní podstatě.

Co více dodat k tomuto zážitku, který už nemá daleko ke skutečnému vhledu? Právě v tomto stádiu se meditační techniky začínají různit. Různí se však pouze techniky, nikoliv cíle,  neboť existují  i jiné možnosti soustředění, nejen na dech nebo na myšlenky.

V následujících řádkách (a časem i v dalších informacích  Školy meditace) se budeme těmito možnostmi a meditačními postupy s nimi spojenými podrobněji zabývat. Ukončeme toto stručné pojednání zdůrazněním existence tří stadií, která tvoří rámec všech meditačních postupů:

  1. Koncentrace, tj. soustředění se na svou mysl
  2. Zklidnění mysli
  3. Vhled, tj. pohled do svého nitra

Nejobtížnější překážkou, s níž se v rámci této činnosti často musíme vypořádat, je samotný začátek. Ačkoliv máme  ty nejlepší záměry zlepšit kvalitu svého života a prohloubit svůj vztah k světu svého nitra a tím i vnitřních sfér, právě na začátku je třeba vytvořit určitý prostor, aby to, co dosud zdánlivě neexistovalo, získalo  dostatek místa pro svou existenci a mohlo se stát součástí každodenního života.

Počáteční výzva je skryta v tom, že našemu Já se musí zdát skutečně důležité pohnout se směrem k osobnímu psychologickému a duchovního růstu a vyššího vědomí, aby vůbec byly podniknuty nezbytné kroky.  Jestliže spiritualita zůstává pouhou oblastí zájmu nebo zvědavosti, nemusí být přítomen až takový stupeň vnitřní nezbytnosti či puzení, a někomu postačí si o duchovních věcech jen číst či chodit na přednášky a workshopy. Jestliže však narůstá touha změnit život, přímo zažít spojení sám se sebou skrze své skutečné sebepoznání, je již zapotřebí něco více než jen intelektuální zábava nebo činnost. Pak to přímo volá o skutečné ,,pracovní” školení.

Meditační praxe, kterou lze provozovat v mnoha formách, nabízí takovýto trénink praktikovi v podobě programu postupujícího krok za krokem směrem ke zvýšenému uvědomění, většímu klidu a k duchovně založenému pohledu na život. Přesto začlenění tohoto uvědomění do každodenního života chce svůj čas,  kdy se učíme uvést své osobní já včetně tajemných energií svého podvědomí do souladu s tím, co jsme se přišli v tomto životě naučit, do souladu s naší skutečnou osobní životní cestou. Takovéto vyladění se neděje prostřednictvím mysli, nýbrž prostřednictvím vnitřních pocitů a hlubšího vědění.  K novému způsobu života se ,,nepromyslíme”. Abychom toho dosáhli, musíme to skutečně a důkladně zažít.

Někdy je k započetí meditování nezbytná oběť spočívající v opuštění nějaké jiné aktivity, jíž jsme si cenili, či čehokoliv jiného, čemu jsme věnovali svůj čas. Například, někdo třeba musí opustit uspokojení z času stráveného s dalšími lidmi proto, aby se mohl osamoceně věnovat něčemu, u čeho je konečný prospěch nejistý. Ochota věnovat se čemusi, co má výsledek slibný, avšak neznámý, může být sice vzrušující, ale též to od nás bude vyžadovat kuráž a odhodlání  říci ,,ne” mnoha dalším požadavkům, jež mohou být kladeny na náš čas.

Jakmile vznikne takovéto odhodlání, je třeba udělat rozhodnutí ohledně dalšího postupu. Bez ohledu na to, jakou stezku či  postup následujeme, první nezbytný krok je ,,jednoduchost”. Dělejte to, co dělat můžete a umíte a nesnažte se dělat to, co vám nejprve připadá nemožné či velice obtížné. Později si to můžete  ztížit.

Není-li, například, možno na začátku vymezit každý den na meditaci 20 minut, vymezte si deset minut. Začněte tam, kde můžete a rozhodněte se, že tento váš čas vyčleněný meditaci bude pravidelný, protože právě v této pravidelnosti leží zdroj růstu.

Nalezněte si klidné místo, kde budete sedět  třeba s dlaní  položenou přes srdeční centrum ve středu hrudi, a nechte svou mysl co nejvíce vyprázdnit. V úplném počátku nemusíte dělat více: jen sedět, dýchat, vnášet energii do svého nitra , pokoušet se vyprázdnit svou mysl.

Takovéto pravidelné cvičení, prováděné každý den po dobu deseti či dvaceti minut, začne budovat vnitřní cestu k vašemu hlubšímu vědění. Začne otevírat dveře pro komunikaci mezi vaším osobním Já, vašim nitrem a tím i s vyššími aspekty vědomí vás samotných.

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitele těchto webových stánek, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na tyto stránky http://www.reiki-centrumpraha.cz) 17. října 2018

 

 

ŠKOLA MEDITACE  4. část

ZUZANA SOUKUPOVÁ

Když začneme meditovat, uvědomíme si, kolik je kolem nás rušivých vlivů odvádějících naši pozornost od toho, co právě děláme. Například fyzické nepohodlí (bolest nohy, svědění na nose), okolní zvuky (televize za dveřmi, křik dětí, kručení v žaludku), neodbytné myšlenky a pocity. Jak si s tím poradit? Rušivé vlivy tu vždy byly a budou, ale při meditaci se stávají jaksi mnohem výraznějšími. Nepatrné svědění přeroste v nesnesitelné dráždění, šeptání se stane křikem divochů, oblíbená melodie, která se nám vybaví, zní jak řinčivá kapela, náznak nespokojenosti je záchvatem zuřivosti.

Běžná rada,  a to možná  jediná rada  zní: prostě to vše pouze zaznamenejte a pokračujte v meditaci. Což se snadněji řekne, než udělá. Jak lze „pouze zaznamenat” něco, co se hlasitě dožaduje naší pozornosti? Odpověď spočívá v přístupu, kterým toto zaznamenání provedeme. Vzteklé a nekompromisní rozhodnutí nenechat se vyrušovat tím, co považujeme za nemístné obtěžování, jen problém zhoršuje. Správným přístupem je brát tyto podněty jako naprosto přirozenou součást života. Okolní svět se nesebere a nezmizí jen proto, že my chceme meditovat. Skutečná meditace je schopnost udržet si koncentraci uprostřed běžného života, ne útěk před ním. Rušivé vlivy jsou tedy součástí života, jsou to jevy, které se neustále odehrávají jak ve vnějším, tak i ve vnitřním světě.

Meditace neznamená přestat používat intelekt a též neplatí, že je vhodná pouze pro lidi nenáročné mysli. Naopak, meditace se týká celé vaší osobnosti, včetně intelektu. Když vstupujete do meditační místnosti, nemusíte nechávat intelekt za dveřmi. Intelekt je velmi mocný prostředek a byl nám dán k užívání. Během meditačního cvičení však intelekt není zapojen v tom smyslu, že by měl řešit nějaký intelektuální problém, a neočekává se od něj, že bude používat rozumové, logické a analytické myšlení.

Intelekt však při meditaci rozhodně přítomen je. Kde jinde by měl být? Pokud máte pochybnosti, všimněte si drobných změn intelektu, které jsou výsledkem meditace, všimněte si, že je otevřenější novým myšlenkám, výkonnější, tvořivější, vyrovnanější, přístupnější.

Ve chvílích, kdy nemeditujete, můžete samozřejmě intelektu využívat k přemítání o podstatě a významu meditace. Ale při samotné meditaci je úkolem mysli jednobodová koncentrace, nikoli nechat se rušit vtíravými myšlenkami, ať už bezvýznamnými nebo závažnými. To se musíme naučit všichni. Při meditaci jsme si všichni rovni,  akademické tituly, výše bankovního konta, postavení v zaměstnání i na společenském žebříčku nemají žádnou hodnotu. Všichni se vracíme ke svému prapůvodu a začínáme vždy znovu od začátku.

Jakmile se tedy na problém podíváme z této stránky, zjistíme, že rušivé vlivy nám paradoxně pomáhají prověřit hloubku i stabilitu naší koncentrace. Nikdy se nesnažme nepřipouštět si vnější vlivy. Nechme je přicházet a odcházet z našeho vědomí jako ostatní věci registrované naší myslí. Totéž platí o drobných fyzických obtížích. Nerozčilujme se a nesnažme se je rychle zaplašit. Jakmile si jednou poposedneme nebo se poškrábeme, budeme to dělat stále častěji. Většina obtíží, které pociťujeme, zmizí z našeho vědomí jako cokoli jiného. Pokud jsou skutečně nepříjemné, vyrovnejme se s tím, protože klid našeho fyzického těla napomáhá dosáhnout klidu naší mysli, a mírné nepohodlí nás naučí, že není nutné snažit se neustále měnit okolí, aby vyhovovalo právě naší představě.

Vše bude snazší, když — stejně jako v případě myšlenek a emocí – se s rušivými vlivy nebudeme ztotožňovat. Pozorujme je, ale svou mysl od nich držme stranou. Jsou jen dočasným obsahem mysli, nikoli myslí samou. Čím méně se s nimi budeme ztotožňovat, tím více si toho budeme vědomi a tím menši vliv budou mít  tyto rušivé vlivy na naše vědomí.

Vraťme se nyní k přehledu základních meditačních cvičení. Soustředění na dech bez rozčilování nad rozptylujícími myšlenkami a bez očekávání vysokých cílů rozvíjí vaši schopnost koncentrace. Postupně, během času se tato koncentrace stane snazší a mysl se tak často nerozptýlí. Pokrok se však nepohybuje po přímce. Někdy cítíte, že postupujete dobře, jindy máte pocit, že klesáte zpět. Někdy je vaše mysl bdělá a soustředěná, jindy poskakuje sem a tam jako stádo opic.

Avšak i ta nejméně zdařilá meditace může být povzbuzujícím zážitkem, když k ní přistoupíte jako k upozornění, jak velmi potřebujete jít hlouběji sami do sebe, a budete-li ochotni se zamyslet nad tímto sezením a uvědomit si, proč byla vaše koncentrace tak nezvladatelná. Pokud je  toto zamyšlení úspěšné, pak „špatné’’ sezení může být užitečnější než „dobré’’. A samozřejmě snaha udržet koncentraci i během těchto „špatných’’ sezení může k rozvoji vašich schopností přispět více než sezení, při nichž mysl poslušně sleduje jen a jen dech. „Špatná’’ meditace tedy může patřit k vašim nejlepším učitelům.

Jste-li schopni udržet koncentraci alespoň několik minut, spontánně a laskavě vás začne prostupovat klid. Vaše mysl i tělo se dostanou do stavu tichého, nerušeného míru. Vaše dechová i srdeční frekvence klesne, zpomalí se i váš metabolismus. Rovněž váš život se během sezení zpomalí a stane se klidnějším, příjemnějším, laskavějším. To je druhé stadium meditace, stadium zklidnění. Je to však zvláštní druh klidu. Jakmile jednou meditační zklidnění poznáte, uvědomíte si propast, která je mezi ním a prostou relaxací.

Při meditaci si je mysl vědoma toho, že je stranou rušivých vlivů, které jsou mezi ní a jejím klidem, že našla samu sebe a neztratila se ve změti svých myšlenek, že se stává jasnější a pronikavější, jako sluneční paprsek prosvítající mezi mraky. Naopak během prosté relaxace mysl projíždí nazdařbůh vzpomínkami, zkušenostmi či představami, což přináší příjemné pocity klidu. Mysl je ve snovém stavu podobném transu, naprosto odlišném od bdělé, vnímavé vyrovnanosti při meditaci. Při většině relaxačních cvičení se může mysl pohybovat nebo vypnout, zatímco při meditaci se jedná o zapnutí, o nové, mnohem pronikavější vědomí, než je to, které známe z těch nejvypjatějších okamžiků každodenního života.

Během prvních stádií meditačních cvičení se ovšem toto zklidnění dostavuje pouze zřídka, podobně jako je hluboká relaxace vzácná v počátcích relaxačních cvičení. Meditačního zklidnění nelze dosáhnout bez dlouhodobého cvičení a je záhadou, proč se při některých meditačních sezeních dostaví tak snadno, jakmile zahájíme koncentraci, a při jiných je tak prchavé, třebaže je koncentrace hluboká a nerušená. Jsou také různé úrovně zklidnění, včetně stádií blaženosti, o nichž se zmiňují lidé zkušení v meditaci. Avšak zklidnění je spíše nepřítomnost emocí než pocit velikého štěstí z našeho bytí. Toto štěstí se někdy dostaví, někdy ne.

Pomocí meditace si člověk uvědomí, že její provádění je vlastním cílem, nikoli prostředkem vedoucím k cíli. Jednoho dne pak možná opravdu dospějeme k jakémusi nepředstavitelnému, nepoznatelnému cíli, ale zatím je nejdůležitější samotné cvičení meditace. A uvažovat o takových vyhlídkách, jen co začneme se cvičením, znamená jen odsunout je ještě dál mimo náš dosah.

Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitele těchto webových stánek, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na tyto stránky http://www.reiki-centrumpraha.cz  22. 9. 2018

 

 

ŠKOLA MEDITACE  3. část

Zuzana Soukupová

Jeden z nejpoužitelnějších modelů psychologické povahy lidské mysli vytvořil zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud. Tento model má tři úrovně.

 

  1. úroveň „Vědomí“ sestává z toho, co v daném okamžiku zaměstnává naši mysl, ať jsou to myšlenky, představy nebo city. Vědomí je v podstatě část mysli, jejímž prostřednictvím cítíme, že žijeme.

  2. úroveň „Předvědomí“ je pojem užívaný pro všechny informace, které máme v paměti a které, ačkoli právě nezaměstnávají naši vědomou pozornost, si dokážeme libovolně vybavit. Vzpomeňte si například na svůj domov. Dokud jste o něm před okamžikem neslyšeli, pravděpodobně jste na něj nepomysleli, ale v okamžiku vyslovení se ve vašem vědomí okamžitě vybavily různé myšlenky a vizuální představy s domovem spojené. Vynořily se z vašeho předvědomí.

  3. úroveň „Nevědomí“ sestává z oněch záhadných hlubin, které jsou pro vědomí zpravidla nedostupné bez použití vhodných technik (meditace) či snů.  Jung rozděluje nevědomí na osobní nevědomí, které se skládá z toho, co souvisí s naším vlastním životem, a na kolektivní nevědomí, což jsou (zjednodušeně řečeno) zděděné predispozice společné nám všem, tj. způsob myšlení a vnímání, společný celému lidskému rodu. Kolektivní nevědomí je zřejmě pramenem našeho společného snažení, našich citových i duchovních tužeb a také vzorů (tzv. archetypů). Archetypy jsou vzorem mocných univerzálních obsahů jako „matky”, „otce”, „hrdiny”, „mudrce”, „dobra” a tak dále,  jinými slovy, prapůvodních symbolů, které měly význam vždy a pro všechny, jak dokládá jejich častý výskyt v pohádkách, mýtech, legendách a uměleckých výtvorech různých kultur. Jsou to symboly, které ovlivňují náš způsob chápání světa a náš vztah k němu.

 

Při meditaci se nám otevírá nejprve předvědomí, onen  vír myšlenek a vzpomínek, které se okamžitě nahrnou do naší mysli, když se pokusíme nahlédnout do svého nitra. Pak, s prohlubující se meditací, se nám otevírá nevědomí. Nejprve se vynoří například dávno zapomenuté vzpomínky z osobního nevědomí a teprve později přijdou obecné symboly a archetypy z kolektivního nevědomí. Kolektivní nevědomí je úroveň, na níž jako by se rozšířila naše mysl a připojila se ke sjednocujícím psychickým a duševním silám, které jsou vlastní lidskému rodu. Samozřejmě, snahou každého člověka, jež pravidelně medituje, je sjednotit se s hlubšími úrovněmi než jsou psychické a duševní síly lidského rodu, tj. sladit vědomí se svým nejniternějším „JÁ“ a tím i s co nejvyššími sférami Universa.

Nyní bude užitečné zastavit se a stručně se zmínit o základních principech meditace, Usadíme se s úmyslem meditovat, ale brzy naši mysl zaplaví myšlenky. Jde o příjemné chvíle, cítíme se spokojeně; po několika týdnech nebo měsících však zjistíme, že jsme žádného pokroku nedosáhli. Meditace totiž rozhodně nespočívá v přemýšlení, nespočívá též v zažívání různých astrálních pohádkových příběhu, jejím nejhlubším cílem je nalézt co nejvíce SÁM SEBE.

Prvním krokem při každé meditaci, bez ohledu na její druh, je koncentrace. Mysl musí mít něco, na co se soustředí, a toho se musí držet. Kdykoli pozornost sklouzne stranou vlivem myšlenek, únavy či nudy, musíme ji nenásilně, nicméně rozhodně, vrátit k předmětu svého soustředění. Tím může být vlastně cokoli, ale zejména v raném stadiu cvičení by to mělo být něco jednoduchého nebo rytmického. Zřejmě proto se od dávných časů používá koncentrace na dech. Dech je jednoduchý i rytmický, pravidelně se opakuje nádech a výdech, stoupání a klesání, příliv a odliv. A protože je dech stále s námi, v dobrých i zlých časech, nevyvolává žádné zvláštní rušivé představy. Je tichou součástí našeho života, jež je nezbytná pro naši existenci, avšak natolik samozřejmá, že si ji ani neuvědomujeme. Máte-li astma, bronchitidu nebo jiný problém s dýcháním, uvědomujete si víc než ostatní, jak cenný je každý nádech. Přesto mu však asi obyčejně nevěnujete žádnou zvláštní pozornost.

K soustředění je tedy vhodný dech. Při meditaci nesledujeme cestu dechu od nosu do plic, ale zvolíme si některé místo a tam se zastavíme, buď nosní dírky, jimiž vdechujeme chladný vzduch a vydechujeme vzduch teplý, nebo místo v břišní dutině, kde cítíme stoupání a pokles bránice. Přesun pozornosti při sledování pohybu dechu z jednoho místa k druhému by byl příliš rušivý. Naše koncentrace potřebuje být tzv. jednobodová. Usadíme se tedy na klidném místě do lotosového sedu, nebo do některé jeho varianty, či do křesla se vzpřímenými zády (nemělo by být ani příliš měkké, abychom namísto meditace neusnuli), s rukama na stehnech a chodidly na podlaze.

Soustředíme se na nosní dírky nebo břišní dutinu a nenecháme se rušit myšlenkami ani okolními podněty. Zdá se, že není nic snazšího. Vnímejte proudění vzduchu, pak krátké zastavení mezi nádechem a výdechem, poté vnímejte vydechovaný vzduch a opět krátkou přestávku, tentokrát mezi výdechem a nádechem. Alespoň poprvé se nesnažte dech ovlivňovat, ani délku nádechu či výdechu. Nechte prostě dech volně plynout, nechte jej zklidnit, až se úplně ztiší a vaše uvolněná mysl a tělo se pohrouží v meditaci. Při koncentraci si můžete pomoci tím, že budete počítat nádechy od jedné do deseti a pak začnete opět od začátku. Když se při počítání spletete, začněte vždy znovu od jedné.

Meditace není činností, již provádíme s maximálním úsilím či dokonce sebezapřením. Meditace představuje spíše příjemné chvíle, a třebaže vyžaduje také určitou disciplínu, více než o přísnost jde o uvolnění a poddání se. Když se vynoří neodbytné myšlenky či pocity, nechte je vplout a zase odplout jako oblaka odrážející se na hladině. Nesnažte se je odhánět, nechte je odejít jejich vlastním tempem. Nezáleží na tom, jak „důležité” se myšlenky zdají, či jak tísnivé a rušivé jsou pocity. Nesetrvávejte u nich, nedovolte, aby myšlenka nebo pocit vyvolávaly další a další, až byste začali snít s otevřenýma očima a stále více se vzdalovali prostému motivu nádechu a výdechu. Pokud se však přesto vaše koncentrace naruší, hned jakmile to zjistíte, nenásilně, ale rozhodně se vraťte ke svému dechu.

Nebuďte netrpěliví a neříkejte si, že se meditovat nikdy nenaučíte. Vaše roztěkaná mysl je pouze důkazem toho, jak velmi meditaci potřebujete. Je to přátelská připomínka a ukázka toho, jak málo dokážete ovládat své myšlení. Měli byste být vděční té části své mysli, která si uvědomila vaši roztěkanost a upozornila vás, abyste se vrátili ke koncentraci na dech. Nelze opomenout, jak velice důležitý je tento pocit vděčnosti. Budete-li se obviňovat, když si uvědomíte, že jste se zamysleli, nejenže vůči sobě pocítíte zklamání, ale naučíte svou mysl, aby vás při příštím rozptýlení neupozornila. Vlastně byste ji trestali za upozornění, za které si trest vůbec nezaslouží. Takže by vás upozorňovala stále méně a vy byste zjistili, že koncentrace je stále těžší. Následkem vaší nespokojenosti by vám mysl začala postupně našeptávat, že pokoušet se o meditaci je naprosto zbytečné a že byste měli svůj čas věnovat raději něčemu zcela jinému...

Meditace na dech

1.  Pohodlně se posaďte, vaše páteř by měla být vzpřímená, zavřete si oči, dýchejte přirozeně, s rovnoměrnými nádechy a výdechy. Zaměřte svou pozornost velmi jemně na výdech a při výdechu nechte svou pozornost proudit ven spolu s dechem. Pokaždé, když se nadechujete, vše propusťte, a představte si, že na konci výdechu se váš dech rozpouští do nekonečna... Zjistíte, že na konci každého výdechu, před dalším nádechem, je jakási prodleva,  v okamžiku tohoto poznání  jednoduše do ní vstupte. V této prodlevě se nachází ono místo naprostého klidu a míru... 

2.  Pokud se uvnitř vaší mysli a emocí vynoří jakékoliv myšlenky či emoce, nechte je zvolna proplout skrze vaši mysl, prožijte ony emoce (např. pláč, smích, vztek, strach, lásku...atd.) , násilně je nevytlačujte, na malou chvíli se jimi staňte (pouze v okamžiku když skrze vás proudí). Nechte je prostě být, dovolte jim, aby se přirozeně vynořily a odplynuly,  aniž byste se jim věnovali přílišnou pozornost nebo je jakkoliv hodnotili. Máte-li pocit, že jste rozptýleni nebo že se ztotožňujete s myšlenkami a emocemi, či že upadáte do snění, pouze znovu navraťte svou pozornost ke svému dechu a pokračujte. Vstoupí-li vaše mysl do oné prodlevy, přestaňte s dechovým cvičením a jen tiše setrvávejte v tomto stavu...

3.  Nyní, namísto toho, abyste dech pozorovali, jako byste od něj byli odděleni, se postupně  se svým dechem ztotožněte. Dýchejte a nechte dech a toho, kdo dýchá,  postupně splynout přirozenou, nenásilnou cestou. Jemně se zaměřte na dech. Zaměřte jednu čtvrtinu svého vědomí na dýchání a zbylé tři čtvrtiny nechte volné, zatímco odpočíváte v tichém stavu uvolněného vědomí....

4.  Na závěr meditace si položte obě dlaně na kolena či podbřišek, několikrát se zhluboka nadechněte a vydechněte, otevřete oči.

(pokračování příště.....)

Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitele těchto webových stánek, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na tyto stránky http://www.reiki-centrumpraha.cz  6. 9. 2018

 

 

PŘÍSTUP

Zuzana Soukupová

Přístup, kterým hodnotíme sami sebe je během vzestupu vědomí do vyšších dimenzionálních pásem velmi důležitý. Přístup a myšlenkové vzorce se zapouštějí do celého našeho energetického systému a  vytvářejí v našich fyzických tělech chemické skutečnosti, jež našemu vědomí i celému energetickému systému naší jemně-hmotné energetické anatomie buď pomohou,  nebo nám zabrání uskutečnit vzestup vědomí.  Existují lidé, kteří jsou skutečně připoutáni k pocitu, že musí mít onu tak důležitou vnější osobnost, jež se odívá honosnou a důležitou maskou ega. Jedinému, komu však tímto již ubližují, jsou jen oni sami, protože mají  obsah svého vědomí dokonce projevený i v chemické podobě v DNA fyzického těla, a chemické látky tohoto fyzického těla určí, zda je vědomí obývající fyzické tělo schopno opravdu duchovně-energeticky vzestoupit nebo ne.

Co si počnete se svým vědomím, když jste v situaci, v níž se nachází současná společnost i celá planeta?

Jak naleznete ono klidné místo, kde můžete být nejen ve své vnitřní harmonii, ale dokonce i šťastni?

Přístup k sobě samotnému, jakož i přístup k životu, znamená všechno a může určit, zda jste ve stavu  zmatku či se nervově hroutíte, nebo zda jste ve stavu klidu, míru a důstojnosti,  a to i navzdory tomu, co se děje, chodíte kolem s úsměvem ve tváři, čímž samozřejmě  není myšlen falešný úsměv. Znamená to, že pokud se cítíte například mizerně, dovolíte si se takto cítit, ale řeknete si: ,,Ok, zpracovávám to, zbavím se toho. Nebudu to  házet na další lidi, nicméně sám sebe si vážím dost na to, abych si dovolil to ucítit a co nejdříve zpracovat.“ Nemusíte se nutit k úsměvu, když se na to necítíte, ale znamená to též v tom pocitu neuvíznout.

Je to těžší, pokud musíte s někým žít, s kýmkoliv dalším ve své blízkosti, protože když se cítíte mizerně, a jste připraveni vrhnout se na  kohokoliv, kdo projde kolem, jen kvůli tomu, že chcete tu nepříjemnou negativní energii někam hodit,   a pokud se oni budou také cítit mizerně, zadržíte energii, až exploduje, nebo ji  prostě na někoho hodíte. Existuje určitý způsob, jak se na to můžete začít dívat. V tomto případě je dobré naučit se chápat a podporovat jeden druhého, a vězte, že i humor může být tím zázračným lékem, jenž vyléčí tuto situaci .

Pokud sami sobě řeknete: ,,Mé mentální, emocionální, fyzické tělo se pokouší samo sebe uvést znovu do rovnováhy a svého přirozeného harmonického stavu“, potvrzujete, že přirozeným stavem je harmonie, a díváte se na to jako na součást dění, kdy se vaše emoce snaží samy sebe uvést znovu do rovnováhy.

Skutečně  si můžeme pomoci jen tím, že si uvědomujeme vše, co a jak myslíme, cítíme, říkáme a činíme. 

Jsme na velice smysluplné životní misi a je dobré necítit žádný strach. Strach nám jen stojí v cestě a brání nám, abychom si uvědomili, že máme sílu a moc udělat přesně to, co v daném okamžiku skutečně potřebujeme.

Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitele těchto webových stánek, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na tyto stránky http://www.reiki-centrumpraha.cz 20. 8. 2018

 

 

Škola meditace 2. část

Zuzana Soukupová

Svět, jenž působí na naše smysly, je plný obrazů a zvuků, chutí a vjemů, které pro nás představují život. Avšak existuje ještě jeden svět, stejně tak živý, ale mnohem obtížněji popsatelný a uchopitelný, onen vnitřní svět myšlenek a pocitů, svět představ a snů, ale též svět „čirého vědomí“,  svět našeho nejvnitřnějšího „Já“, kde máme možnost poznat skutečnost „bytí“, ale i toho, kým ve skutečnosti „jsme“…

Tento svět skrývá ono nejniternější  ,,Já”, záhadnou osobnost, již nikdy vlastně nevidíme, ale která je schopna vidět a pozorovat jak vnější, tak vnitřní svět. Na tuto skrytou vnitřní bytost můžeme občas zapomenout, například když se soustředíme na nějaký problém nebo se necháme vnést do „problémů“ běžného života. Je zvláštní, jak zřídka se zamýšlíme nad existencí tohoto nedefinovatelného „Já”.

Kým vlastně je tato vnitřní podstata žijící v našem nitru a mající přístup k vnějšímu i vnitřnímu světu?
Odkud pochází a kam směřuje?
Není pochyb, že existuje uvnitř nás, u někoho se projevujíc formou intuice, smyslu ke cti, vnitřního hlasu či vhledu, náhlým popudem učinit něco, co překvapí i nás samotné...
Jenže,  co to vlastně je, ono zvláštní, tajemné, k zoufalství i zuřivosti nás často dohánějící cosi, jež se prosazuje naším prostřednictvím a tak často námi zmítá v nejistotě, mezi pláčem a smíchem?
Co to je?
Má to nějaký smysl, a pokud ano, pak tedy, jaký?
Můžeme to poznat, a pokud ano, můžeme tomu vůbec někdy porozumět?

Čím více o těchto otázkách přemítáme, tím více si uvědomujeme, že odpověď na tu první je také odpovědí na všechny ostatní. Protože vědět, kdo jsme, znamená také vědět, odkud pocházíme a kam doopravdy směřujeme, znamená též  vědět, co to je skutečný  život a jaký,  je jeho skutečný cíl. Každá z těchto otázek je vlastně jen obměnou věčného hledání…

„Kdo jsem?" je základní existenční otázka, z níž vyplývají všechny ostatní otázky a na níž závisí jejich význam a smysl.

Jak tedy najít odpověď na otázku ,,Kdo jsem?”

Jedním z výrazů pro toto „Já”, „subjekt”, jehož podstatu chceme poznat, je vědomí. Je to běžný, obecný termín, vyjadřující to, co se odehrává v našem vnitřním světě jak na úrovni vědomé, tak na úrovni nevědomé. Naše „vědomí” jsou naše myšlenky, vzpomínky. Jsou to naše představy i obrazy, které si vizualizujeme, melodie, které si v duchu zpíváme, názor na vnější svět, povědomí o naší existenci, naděje a sny o naší budoucnosti, morální hodnoty, podle nichž žijeme, požadavky a očekávání vůči ostatním i nám samým. A zároveň jsou to i hluboko skryté oblasti ležící mimo hranice bezprostředního vědomí, které však určitým způsobem,  významně ovlivňuje naše myšlenky, jednání a city.

Poznat sám sebe, poznat, kdo jsme, tedy znamená poznat své vědomí, a to jak na úrovni vědomé, tak nevědomé. Jedná se však o jiné poznání než o jakém se zmiňujeme v běžném hovoru. Je to poznání, jež nám umožní porozumět, poznání, jež odhalí na první pohled nemožné, a to vědomí nás samotných, jež je nám dobře známé, a současně vědomí, jež  zná nás. Je to poznání, které se zprvu zdá stejně nemožné jako pokus podívat se sám sobě do očí bez použití zrcadla J.

A proto se podívejme blíže na ty, kteří tvrdí, že znají odpověď na otázku „Kdo jsem?” Můžeme je nazvat duchovními učiteli nebo ,,ukazateli cesty”, a tyto osoby nám nabízejí své učení i praktiky, jež nás možná přivedou k naší vlastní odpovědi na tuto obzvlášť záhadnou otázku.

Ať přicházeli z Východu či ze Západu, z vysoce rozvinuté nebo zdánlivě prosté kultury, z dávných století  nebo z dnešní doby, jejich učení vždy důsledně zachovává tytéž základní myšlenky. Věda a technologie vnějšího světa se závratnou rychlostí mění, avšak vnitřní svět, o němž tito lidé hovoří, jako by existoval mimo čas. Vše, co nám po sobě zanechali, aby nám pomohli najít cestu, jako by nepodléhalo žádným změnám.

„Mapy” cest, které nám odkázali, neobsahují žádné hraniční linie ani pohraniční pásma, žádné celnice ani změny v tarifech, měnách či zákonech. Pro ně existuje pouze všezahrnující vědění, nebo lépe řečeno,  protože výraz „vědění” je dnes často omezen na pouhé faktické znalosti,  všezahrnující moudrost.

Tyto osoby mají společné jedno: učily postupům, které člověku pomáhají nahlédnout do vlastního nitra a nalézt ve vnitřním světě skutečnost, z níž vyplývá veškerá existence, skutečnost, která je zároveň naší podstatou i tvůrčí silou, která vnějšímu světu přináší život i jeho zachování.

Meditace je založena především na koncentraci.  Jde o koncentraci zvláštního druhu, nikoli o koncentraci na proměnlivý podnět, jako když se soustředíme na čtení knihy, šachový problém nebo symfonii, ale o koncentraci na jeden jediný podnět, neměnný nebo s jednoduchým opakujícím se rytmem.

Není možná příjemné uznat, že si začínáme s něčím tak ožehavým, co poslouchá (je-li to ten správný výraz) naprosto jiné zákony. Prvním z těchto zákonů je skutečnost, že ačkoli si sedáte s úmyslem meditovat, jakmile meditace začne, musíte upustit od jakýchkoli úmyslů či náznaků, že by se mysl soustředila na dosažení předem stanoveného cíle. Soustředit se naopak musíte na jediný koncentrační bod, ať je jakýkoli, jako byste to dělali vždy poprvé. Bez očekávání, bez naděje či beznaděje, seďte a soustřeďte se, seďte a cvičte se v meditaci a uvidíte, co přijde. Zachovejte si však svou nezávislost.

Co to vlastně je koncentrace? Vzhledem k jejímu velkému významu pro meditaci o ní potřebujeme znát více. Psychologové definují koncentraci jako zvláštní druh zklidněné a nepřerušované pozornosti, která se natolik zúží, že vnější vlivy, jež by nás normálně rušily, k nám nedolehnou. Naše vědomí se plně upíná na jediný podnět, stává se ,,jednobodovým”. Přínos meditace pro běžný život je výrazný. Soustředíme-li se na to, co děláme, jsme schopni dosahovat vyššího výkonu a lépe si zapamatujeme podrobnosti. Mnohá selhání naší paměti jsou totiž způsobena tím, že jsme se soustředili nedostatečně.

Ale proč je koncentrace pro meditaci tak důležitá? Odpověď zní, že teprve je-li naše vědomí soustředěné, jsme schopni umožnit mu poznat v jeho aspektu sebe sama.  Obvykle se duševně i citově zmítáme v neustálé záplavě podnětů hlučně se dožadujících naší pozornosti, a nikdy doopravdy nevíme, co vlastně „pozornost” znamená. Pohled z okna nás často zaměstnává tolik, že jsme si nejen nikdy důkladně neprohlédli vlastní dům, ale  navíc si ani neuvědomujeme  jeho skutečnou podstatu.

Pomocí koncentrace vycvičíme své vědomí, aby bylo čistější a vnímavější k jakékoli naší činnosti, a umožníme tím i rozšíření našeho poznání sebe sama. Není to však, jako bychom chtěli, aby se na sebe podívalo oko? Jistě, je to absurdní, pokud zastáváme názor, že pro „poznání” musí být vždy dvě strany: vědomí, které poznává, a věc, která je poznávána. Jinými slovy, že vědomí  se musí vždy soustředit na něco mimo sebe, že vědomí  a jeho obsah jsou dvě oddělené záležitosti. Pomocí koncentrace však vědomí může dospět do stadia, kdy nemá žádný obsah. Možná se vaše analytická mysl s úlekem ptá: „Co se pak stane? Přestanu existovat?“.  Odpověď vám poskytne vaše vlastní zkušenost.

 

Koncentraci můžeme cvičit, a stejně jako je koncentrace podstatná pro meditaci,
je meditace nejlepším způsobem cvičení koncentrace.

Na cestě k nalezení sebe sama, tedy na cestě osobního rozvoje  slouží meditace k posílení duševního rozvoje, ke zmírnění utrpení, ke zklidnění mysli a odhalení skutečné podstaty existence. Moudrá laskavost a harmonie patří jen k vedlejším projevům, stejně jako otevření duše vůči poselství života a vědomí, že smrt fyzického těla ztratila svou krutost.

Meditace jednak odhalí „podstatu existence” (a tedy by měla odpovědět na otázku „Kdo jsem?”), a také „zmírní utrpení”. Na jedné straně se tedy jedná o objevování sebe samého, na druhé straně o způsob psychoterapie. Jsou to tedy zpočátku  dvě oddělené cesty, , které jsou však  nedílnou součástí cesty jediné. Meditace  znamená mimo jiné učit se ztišit myšlenky, ovládat je, soustředit vědomě svůj potenciál duševní energie. Mysl se rozvine a je schopna mnohem bystřejšího chápání, fyzické tělo a mysl se spojí v jakési harmonii a jejich samostatnost či oddělení se stanou nepodstatnými nebo se úplně vytratí...

Právě oddělení fyzického těla a vědomí  znemožňuje člověku poznat své skutečné Já, a je tedy zdrojem mnoha svárů, neštěstí a utrpení. Meditace představuje možnost, jak se zbavit svých rozmarů, neužitečné potřeby něco vlastnit, svého náročného Já, a když toto zmizí,  je možné alespoň částečně poznat své pravé Já.

Meditace nemění jen pohled na sebe sama, způsob, jakým o sobě uvažujeme a vnímáme se, ale i pohled na celý svět. Díky meditaci dochází k posunu nejen v duchovní a emocionální oblasti, ale také v oblasti vnímání. Stáváme se vnímavějšími ke svému okolí, uvědomujeme si více krásu a barvy přírody, radosti i starosti jiných lidí. Cítíme dotek života, jako rodiče cítí hebkost dětské pokožky nebo zahradník okvětní lístky rozvíjejícího se květu růže společně s její nebeskou vůní...

 

Koncentrační cvičení

Kdo JÁ JSEM? Tato otázka je nejjednodušší metodou, jak se ponořit do absolutní pravdy, do prostoru, skrytého za všemi formami. A tato dvě slova „JÁ JSEM“  fungují jako klíč, jenž otevírá bránu k naší skutečné vnitřní celistvé osobnosti i naší nejvyšší pravdě.

Vědomé použití slov „Já Jsem“ představuje  most mezi osobním já a vyšším, rozšířeným vědomí jednotlivce a znamená přechod od osobního vědomí k vědomí vyšších dimenzionálních sfér. 

Splynutí se svou vnitřní životní esencí a poznávání sebe sama nás postupně přibližuje k  našemu původu,  pravdě skryté v jádru každé jednotlivé buňky našeho fyzického těla a čekající, až ji objevíme. Naše osobní Já se znovu spojí s pramenem, aby znovu našlo cestu zpět ke své podstatě, k místu, kde jsme opravdu doma, tam, kde neexistuje žádné loučení, kde splývá vědomí s hmotou, nebe se Zemí a kde protiklady mizí. Pak zažijeme pravdu intenzivního pocitu štěstí, nekonečné mocné lásky, radosti a svobody, spojené s bezpodmínečnou důvěrou, že vše se děje v pravý čas a na pravém místě.

Koncentrační cvičení „JÁ JSEM“ je velmi účinné.  Nejsme-li pány svých myšlenek a myšlenky ovládají nás, namísto toho, abychom ovládali my je a kontrolovali je, přicházíme nesmyslně o svou energii i čas, protože se naše myšlenky rozbíhají současně mnoha směry a ani za jednou z těchto myšlenek není patřičná síla k prosazování a uskutečnění. Pokud posílíme svoji pozornost, bude naše myšlení a konání  tvořivé a produktivní.

Jestliže budeme  pravidelně praktikovat koncentrační cvičení „Já Jsem“, postupně se naše myšlenky uklidní, tvůrčí síla našeho vědomí vzroste, osobní Já ustoupí do pozadí a my se budeme cítit stále volnější. Dříve nebo později budeme takto  zavedeni k ryzímu jádru své bytosti, jinými slovy, vědomě splyneme s informačním polem nezměrných možností naší vnitřní životní jiskry.

Toto cvičení opakujeme každodenně po dobu minimálně 10 minut.

  • Abychom docílili co nejlepšího proudění naší osobní životní energie a tím i citelnějšího spojení se se svou vnitřní životní jiskrou, je vhodné, aby naše záda, týl i hlava byly v jedné kolmé rovině, neboť tak jsou více průchodné i energetické meridiány kolem páteře.
  • K navázání vědomého kontaktu (sami se sebou) třikrát zopakujeme slova „Já Jsem“ (s nádechem vyslovíme slovo „JÁ“, s výdechem slovo „JSEM“).  Při posledním, třetím vyslovení ucítíme ve spáncích (event. v oblasti uprostřed čela) a v oblasti uprostřed horní části hrudi  jemný, láskyplný pocit. Tímto oslovením voláme vlastně své nejvyšší vědomí, jež je částí nejvyššího kosmického vědomí. Můžeme si u toho vizualizovat světlo v oblasti uprostřed hrudi a uprostřed čela.
  • Následující věty opakujeme v duchu několikrát  a svou pozornost při tom zaměříme na oblast uprostřed hrudi, oblast uprostřed čela  a vrchní část hlavy (anebo na jedno z těchto míst):

 

„Já Jsem tichý pozorovatel svých myšlenkových dějů, zcela nezávislý na těchto myšlenkách. Dovoluji těmto myšlenkám, aby kolem mne jen plynuly, a zakazuji jim do mne vstoupit. Jednotlivé myšlenky, které se objevují, jen pozoruji, proto tyto myšlenky jen proplouvají kolem mého vědomí, mám od nich odstup.  Já Jsem tedy neutrálním pozorovatelem, jenž tyto myšlenky plynoucí kolem sebe jen  pozoruje. V těchto myšlenkových dějích, plynoucích kolem mne, zaznamenávám z pozice nezúčastněného pozorovatele pouze jejich pohyb a své vědomí udržuji vytrvale, pevně na světelné podstatě svého Já jsem...“

Pozorovat myšlenky, které nám prochází myslí je vhodné i během dne, často poznáme, že hodně těchto myšlenek nepatří nám, ale například našim kolegům, přátelům, členům rodiny atd. Kontrola myšlenek nám rovněž napomůže k udržení vyššího potenciálu životní energie.

Meditace Světla

Prvním krokem k ovládání sebe sama je uklidnění vší vnější činnosti mysli, emocí i těla. Zpočátku meditační praxe, je vhodné věnovat patnáct až třicet minut následujícímu cvičení:

  • Postarejte se o to, abyste nebyli rušeni.
  • Zcela se uklidněte  a uvolněte, zavřete se oči.
  • Představte si a prociťte, jak je vaše fyzické tělo zahaleno do oslnivého bílého Světla.
  • Udržujte tento obraz  během prvních pěti minut.
  • Poznejte a pociťujte se vší vroucností spojení mezi vaším osobním Já a onou mocnou světelnou jiskrou života uvnitř vaší hrudi.
  • Zaměřte svou pozornost na střed své hrudi, v níž je umístěna vaše jedinečná životní jiskra. Představte si tento bod jako zářivé místo, jež jiskří jako třpytivé světlo slunce.
  • V duchu opakujte hluboce prociťujíce: „Radostně se nyní oddávám tomu čistému Světlu mé vlastní životní jiskry...
  • Prociťujte současně velký jas tohoto světla a zesilujte jej v každé buňce svého těla, a to nejméně po dobu deseti minut.
  • Na závěr meditace se zhluboka nadechněte a vydechněte, položte si dlaně na kolena, otevřete oči.

 

(pokračování příště....)

Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitele těchto webových stánek, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na tyto stránky http://www.reiki-centrumpraha.cz 14. 8. 2018

 

 

Škola meditace 1. část

Zuzana Soukupová

V dnešní době začínáme s narůstající intenzitou pociťovat potřebu (alespoň občas) vystoupit z koloběhu uměle vybičovaného konzumního způsobu života, jenž nabízí současná společnost. Stále více uspokojujeme své materiální i intelektuální potřeby, a přitom jsme čím dál tím více frustrováni,   potřeby duše, jimž se snad generace našich rodičů a prarodičů měla tendenci vysmívat, se znovu citelněji ozývají.

Pro část psychoterapeutů člověk přestal být pouze živým objektem svého druhu nebo černou skříňkou, do níž vstupují měřitelné podněty a z níž vystupují reakce. Psychologie překvapivě objevila psýché. Objevuje pozvolna její hlubiny a výšiny a všímá si i  jejich přesahů.

A právě zde má své důležité místo meditace. Meditace již není chápána pouze jako duchovní cvičení vztahující se k té či oné náboženské kultuře, jež vyžaduje víru a duchovní praxi náboženství s ní spojenou, ale je považována za cvičení osobní duševní hygieny, nezbytné k ovládnutí myšlenek a emocí, což následně vede ke kvalitnějšímu prožitku života v harmonii, naplnění a radosti.

Chceme-li se tedy dostat hlouběji k psychohygienickým a psychoterapeutickým cílům meditace, nebo dokonce k těm duchovním, budeme muset zpočátku vynaložit určité úsilí. Je to vytrvalá a metodická práce na sobě samém, a vyžaduje  trpělivost. Výsledky, které stojí za řeč, se dostavují pozvolna. Navíc platí, že nás na cestě hlubinami naší bytosti nemusí potkávat jen samé příjemné zážitky.

Meditace je způsob, jenž se tradičně snaží utišit vření našeho vnitřního i vnějšího života a nastolit harmonii ve vztahu člověka k jeho společenskému, duchovnímu i metafyzickému světu. Jde o postup, který zpočátku nemusí být založen na vynucené víře, a který nám může pomoci dosáhnout tiché a klidné celistvosti v našem nitru i v našem vnějším životě. Je to technika čerpající z mystických i světských tradic a nabízí zklidnění, ztišení, svobodu a pochopení.

Meditace je téma, které se prolíná mnoha tradicemi hinduismu, buddhismu, súfismu, judaismu, křesťanství a šamanismu. Avšak, studujeme-li důkladně techniky meditací jednotlivých tradic, může se nám stát, že začneme sklouzávat po vlnách svádějících z cesty, kterou vzdělaní učenci, ať již  vědomě či nevědomě  vyznačili pro plavce po těchto  spoře zmapovaných vodách. Mnohé spisy o meditaci v nejrůznějších tradicích jsou pro nezkušeného čtenáře tak tajemné, že je téměř nemožné porozumět podstatě techniky, účelu meditace a jejímu vztahu k duchovnímu kontextu, v jehož rámci je vyučována. Pak nastává spíše zmatek místo pochopení, rozčilení místo ztišení. Někdy se nelze ubránit pocitu, že tito učenci byli či jsou natolik zahleděni do svého vlastního chápání jednotlivých tradic, že toto pochopení zatemnili, aby si udrželi převahu nad nezkušeným čtenářem nebo ctižádostivým studentem. Též se nedá vyloučit, že jsou či byli sami již tak vzdáleni běžnému životu, že vcítění do postavení ,,začátečníků” je pro ně nemožné… a v některých případech je  pro ně snad  tento aspekt  zcela nepodstatný. 

Mnoho z nás, kdož se pokoušíme se střídavým úspěchem o skutečný duchovní život, tuší, že za nespočtem cest je jen jedna Cesta. Také za mnohostí různých kultur se skrývá jednotná tradice, a to tradice zabývající se poznáním lidské duše.

Nejprve žijeme v domnění, že v meditaci jde o poznání nás samotných… avšak naše představa zdaleka nedosahuje do plného významu tohoto slova. Později přichází skutečné, vědomé poznání našeho bytí, a poté, na duchovní úrovni, ,,oslava” naší bytosti i naší existence. S tím souvisí též oslava bytí těch kolem nás a následně i  oslava bytí všech lidí. Nakonec je to oslava veškerého bytí…

Meditace je způsob, jak se naučit žít bez závislosti, nenasytnosti, chtivosti, nepřátelství a hádek.  Pravidelná meditace tedy může skutečně ztišit neklid vnitřního i vnějšího světa. A proto se lze domnívat, že  spolu s upřímným úmyslem harmonizace svých myšlenek a emocí - je meditace přímou cestou k nalezení sebe sama a též cestou k vnitřnímu  klidu.

Pokud do tajemství lidské mysli a emocí  nenahlédneme, šíře jejích bohatství nám může po celý náš život zůstat utajena. A meditace je jednou z cest, možná jedinou cestou, která nám takovéto nahlédnutí umožní, a dost možná nás zavede do samotného středu tohoto bohatství.  

Počátek našeho hledání většinou předcházejí otázky: „Kdo jsem? Kdo je to „JÁ?“....

(pokračování příště....)

Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitele těchto webových stánek, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na tyto stránky http://www.reiki-centrumpraha.cz 4. 8. 2018

 

 

Šablony vnímání

Zuzana Soukupová

Je možné, že patříte k těm, kteří  již na své osobní cestě duchovně-energetického vzestupu vědomí ve snaze změnit svůj život vyzkoušeli různé duchovně-energetické techniky,  výsledkem však bylo, že jste zjistili, že určité šablony, modely života je velmi těžké změnit.

Jedna z příčin tohoto neúspěchu spočívá ve skutečnosti, že jsme od narození vychováváni hledat řešení na úrovni efektu místo na úrovni hlubších příčin.

Zkuste si představit, že sedíte v kině, a film, od něhož jste dle jeho upoutávek očekávali, že bude například romantický, vám však nabízí těžká psychodramata. Vy, jako divák můžete udělat jediné,  zvednout se a odejít, nicméně film bude na plátně promítán dále. Pokud však sedíte u ovládacího panelu, máte možnost změnit film, a to na cokoliv si přejete, chce to však jediné, nemít na sobě vrstvu temných brýlí, které znemožňují vybrat si správný žánr. Ve vaší situaci, kdy máte na sobě onu šablonu, v níž jste vyrůstali, nejen vy, ale celá vaše rodová linie, i pokud zmáčknete tlačítko jiného filmu, vybíráte si vždy stejný žánr, například horor, psychodrama či pouze naivní romantické příběhy, a to vše dle šablony, jež máte kolem svého vědomí.

K tomu, abyste mohli změnit vaší situaci, je zapotřebí rozšířit své vědomí, tedy zvýšit počet možností, které můžete vidět a posléze i zažívat. Je potřeba odstranit ony temné brýle, tedy filtry vytvořené energetickými bloky vytvořenými vámi či vaší rodovou linií, jež brání projevení určitých dalších možností. Tyto bloky jsou obvykle umístěny na úrovni energetické dimenze duše včetně osobního „já“ (ega), jenž má  v dimenzi fyzické reality největší vliv na každodenní život.

Důležité je si uvědomit, že objevit určitý filtr našeho vnímání není záležitosti analytické mysli, ale na úrovni vyšších dimenzí bytí, na úrovni  tzv. vědomé mysli. Klíč k překonání našich omezení spočívá v odhalení a vědomém překonání našich vjemových filtrů na vyšších úrovních mysli, a to z důvodu, že tyto vjemové filtry tvoří ony filmové nahrávky, jež se nám přehrávají v našem každodenním bytí. Jsou „příčinou“ a to, co se děje v našem životě, je jejich promítání. Pokud chceme změnit téma filmu na obrazovce našeho každodenního bytí, je potřeba změnit filmovou nahrávku v projektoru.

Zcela jistě již znáte, že ke změně vědomí je nutné změnit nízké frekvence energií v našem energetickém systému, v našem vědomí blokující naši vyšší vizi.

Jak se ale spojit s vyšší vizí?

Tato spočívá v nejniternějším jádru nás samotných, bohužel často obklopena temnými myšlenkami a emocemi nejen nás samotných, ale též celé naší rodové linie.  Tato zářivá jiskra života, vnitřní životní esence, bez níž by naše fyzické srdce nemohlo tepat, se snaží každou vteřinu naší existence rozzářit, projevujíc se povětšinou pouze niternými pocity, intuicí. Často však šablony vytvořené během cyklů inkarnací nás samotných, ale též naší rodové linie, naše vnitřní světlo jednoduše změní, doslova zmutují na různé nepovedené „filmy života“. Obvykle pak žijeme životy stejně jako naši předci, se stejným scénářem, či pouze malinko aktualizovaným na současnou dobu.

Abychom začali postupně ovládat tlačítka projektoru našeho života, je potřeba dosáhnout onoho „čistého a rozšířeného vědomí“. Nemůžeme vidět filtry, šablony, pokud je naše vědomí v nich zapouzdřeno, což si můžeme přirovnat k tomu, že nemůžeme vidět vnitřek domu zvenčí, ale pouze zevnitř, když do něj vstoupíme a rozhlédneme se.

Pokud pravidelně meditujete a zvnitřňujete se, zajisté máte zkušenosti s vnitřním klidem, různými vnitřními vizemi. Pokuste se vědomě snažit vnímat nejen v meditacích, ale zejména během každodenní práce ony šablony vnímání, které zajišťují váš současný stav bytí, jenž ale někde hlouběji „uvnitř vás“ s vámi nerezonuje. Možná najednou poznáte, že máte na očích například červené brýle a snažíte se i ty ostatní přesvědčit, že pouze fyzická realita je skutečná, že za ní nic není. Povede-li se vám tuto červenou šablonu transformovat, najednou spatříte, že mantinely vaší nynější existence se rozšířily, že to, co jste například považovali za trest osudu či temný magický útok, vám přináší doposud nepoznané požehnání osudu.

Zažijete, že se na svět budete dívat doslova novýma očima, z jiné, rozšířené reality. Cílem osobní duchovně-energetické cesty není získat tzv. nadpřirozené schopnosti, fenomény a šokovat povýšeně tím své okolí. Cílem je objevit a transformovat ony vjemové filtry, způsobující naše zažité reakce na různé okolnosti našeho života, tudíž pak vždy nalezneme alternativu ke způsobu dřívějšího vnímání života, k pochopení jeho hlubšího smyslu.

Tímto způsobem se můžeme stát vědomými spolutvůrci, kteří místo žití ve zdánlivě omezených podmínkách udržují čistou vizi sebe sama, čímž překonávají svá současná omezení.  Klíčem k tomu je během meditací, kdy  vědomá mysl působí v kauzálních (příčinných) dimenzích poznat svojí skutečnou podstatu, možnosti svého rozšířeného vědomí,  udržovat onu čistou vizi niterným, ale přesto silným pociťováním,  a toto vše též umět použít správně i během každodenního života.

Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitele těchto webových stánek, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na tyto stránky http://www.reiki-centrumpraha.cz) 25. 7. 2018

 

 

Šablona stvoření a časové cykly

Zuzana Soukupová

Během duchovně-energetického vzestupu získáváme přístup  k  oblasti záznamů našich dřívějších vtělení, často se stává, že  můžeme tyto životy během hlubších meditačních postupů vidět, dokonce nejen vidět, ale také všemi smysly prožít (není to však podstatné ani důležité). Je však vhodné si uvědomit, že tyto domnělé „minulé životy“ jsme leckdy nežili pouze my, ale též například předci naší genetické linie, či naše skupina duší...

Známá věta z duchovních knih: "Hříchy přecházejí z otců na syny...",  popisuje chybně vytvořené energie, které blokují  naše energetická centra, meridiány  a celé naše energetické pole. Je potřeba tyto „hříchy“, (karmické energie), odstranit, jinak by nemoc či problémy vyrostly znovu a znovu, nežili bychom pak své osobní příběhy, ale příběhy našich předků či členů skupiny duší, a to s malinko upraveným scénářem na aktuální dobu, v níž jsme se právě inkarnovali.

Je pravdou, že každý z nás se neustále mění, buňky našeho fyzického těla zanikají a vznikají nové, každá z nich obsahuje dokonalé, ale i „zavirované“ informace. Během cesty životem by měly být ony chybné informace proměněny v dokonalost principu stvoření (šablony dokonalosti, osobní duchovní podstaty). Výsledný efekt se projeví dle toho, do jaké míry byl jedinec schopen napravit ony chybné informace, jež jsou v rozporu s jeho vlastní šablonou dokonalosti, tedy s jeho osobní duchovní podstatou.

Šablona modrotisku stvoření jednotlivce (osobní duchovní podstata) představuje pomyslně nádobu (formu), přes kterou vědomí skrze sjednocené pole provádí svůj přechod do fyzické reality.  Energie  z dimenzionálních jednotných polí postupně vstupuje do fyzické reality za účelem růstu a expanze  frekvencí fyzického těla i vědomí.

Struktura a fungování šablony stvoření představují komplexní a elegantní systém přirozené duchovní evoluce, který ovlivňuje nejen současný životní projev, ale také spojuje současné bytí inkarnovaného člověka se všemi jeho ostatními inkarnacemi v rámci časových cyklů.

U této informace je potřeba pomyslet na skutečnost, že spojováním současného bytí inkarnovaného člověka s jeho ostatními inkarnacemi v rámci časových cyklů nepřináší pouze spojování se s vyššími částmi vědomí, jak se člověk, jenž nastoupí na svojí osobní cestu duchovně-energetického vzestupu vědomí domnívá, nýbrž spojuje jeho současné bytí i s těmi tzv. nepříjemnými lekcemi, kdy mu například „bylo ublíženo“, či obráceně „ublížil on“. Otevírají se ale každopádně nové možnosti spojením vědomí, které bylo například určitým traumatem odděleno, zapomenuto či úmyslně vytěsněno, s dalšími vyššími částmi vědomí (tedy částmi vědomí ve vyšších dimenzionálních pásmech, z pohledu časových cyklů tedy v budoucnosti).

Během tohoto dochází na osobní duchovní cestě k oněm tzv. prudkým „pádům“, ale  i k prudkému vzestupu vědomí, jedná se vlastně o promíchávání frekvencí vědomí z minulosti, přítomností i budoucností z jednotlivých časových cyklů a dimenzionálních pásem. Tuto okolnost zažíváme  o něco  razantněji právě nyní, v dobách tzv. ukončení Hvězdného cyklu (cca 26.000 let), kdy se nám  nabízejí ke zpracování lekce z minulosti, kdy nám například bylo ublíženo, a my jsme hráli oběť, či kdy jsme ublížili někomu my a následně zažíváme chvilkové stavy osvícení vědomí (tedy jeho rozšíření do vyšších dimenzionálních pásem, z pohledu časových cyklů do budoucnosti).

Výslednicí tohoto spojování časových cyklů a nižších a vyšších dimenzionálních pásem ať je všem co nejhlubší nalezení sebe sama, rozšíření vědomí do těch nejvyšších sfér duchovních světů, otevření svého srdce co největšímu proudu lásky Řeky života z onoho JEDINÉHO NEJVYŠŠÍHO ZDROJE...

(více informací od 14. 6. 2018 v nově aktualizovaných pracovních skriptech studijního worskhopu MDN DNA)

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitele těchto webových stánek, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na tyto stránky http://www.reiki-centrumpraha.cz) 13. 6. 2018

 

 

NITERNÉ POZNÁNÍ

Zuzana Soukupová

.... a náhle se dostavilo hluboké niterné poznání,
jež způsobilo, že jít dále mi již nic nebrání,
ač prošla jsem bojem mezi životem a smrtí,
nebo skrze něj  snad ještě procházím,
ty temné mraky, co zahalit můj život se snažily,
žár vnitřní víry v sílu Světla rozptýlil.

Každý člověk se ráno znovu rodí
a každý večer jeho den pomíjí,
co však skutečný život je,
kdo se nad tím zamýšlí,
kdo uvnitř sebe hledá ono skutečné
života uvědomění?
Tak málo k tomu stačí však,
tep svého srdce niterně poslouchat.

Každý den se znovu rodíme
a každý večer naše nabubřelé malé „já“,
leckdy s námitkami a velmi těžce usíná.
Zlobí se, že štěstí, úspěchu a peněz
bylo tak pomálu včera i dnes...

...a tuhá skořápka masky duše
během noci v temné přízraky mění se,
a každé ráno se silnější vrstvou
make-upu temnoty budí se.

Proč tedy bědovat životu,
když naše srdce právě jen díky němu tepe,
proč naše duše během věků nehledá nic jiného,
než SAMA SEBE?

Sundat masku, byť i duchovního člověka
není pro ego snadné, proč se však rodit
stále znovu,
když pod maskou ega,
žár duše stále prosvěcuje
a tichým hláskem intuice nám neustále sděluje:
NALEZNI KONEČNĚ SAMA SEBE...
Rozzař mé světlo, vždyť jiný důvod vlastně není,
proč jsi zde, proč jsi právě nyní zde na Zemi...

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitele těchto webových stánek, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě a pokud je připojen aktivní odkaz na tyto stránky http://www.reiki-centrumpraha.cz) 10. 5. 2018

 

 

ODPOVĚDNOST

Zuzana Soukupová

K tomu, abychom mohli  ze své minulosti čerpat moudrost, a postupně jsme zažívali tolik vytoužený vnitřní klid a svobodu, je nutné  převzít odpovědnost za všechny události, které nás kdy v našem životě potkaly. Každá významná událost, která se nám stala v minulosti, ať byla dojemná či velmi bolestná, mění náš pohled na svět i na sebe sama. Každý okamžik naší minulosti může být pro nás i celek požehnáním,  jež nás vede, učí i přináší s sebou poselství poznání, tedy onoho bájného božského světla, ač se našemu osobnímu já toto poznání jeví  zejména zpočátku  jako bolestné, neuchopitelné a zcela nepřijatelné.

Pokud sebe sama zažíváme jako oběť okolností, pociťujeme bolest, zoufalství a bezmoc. Uvědomíme-li si však, že vše co se nám děje, má určitý vyšší smysl, důvod, který můžeme využít pro rozšíření vědomí, pro získání větší  vnitřní síly, můžeme též i nalézt  skrytý smysl všeho, čím jsme v minulosti prošli, čím procházíme nyní. Výslednicí našeho snažení pak obvykle bývá smíření, vděčnost, vnitřní klid (dokonce i tolik vytoužená blaženost), pramenící z poznání vnitřního osvobození se od stínů nevědomosti, iluzí a šablon, jakož i  vnímání transformace vědomí směrem k vyšším možnostem.

Je osvobozující si uvědomovat, že každé slovo, každá událost a osoba, s nimiž je spojena naše určitá silná emoce projevená ve formě reaktivního chování, představují pro nás výzvu. Je zapotřebí se jim postavit čelem, poznat jejich vyšší důvod, pochopit je, přivítat je jako lekci a nahradit odpovídajícím poznáním, což přináší ono vytoužené smíření. Musíme si být plně vědomi vlivu osob, okolností i událostí, které se snažily ovlivňovat náš život, máme si uvědomit, kdy jsme v těchto životních lekcích předávali svojí osobní vnitřní sílu jiným osobám, situacím, kdy jsme si skrytě připadali uvnitř sebe ne-mocni, ale nebyli jsme si toho vědomi.

Nechtějme to vše urychlit, poměrně často nám osud poskytuje opakovací lekce, které jsou zpočátku mírnější, poté nabírají stupně síly a to jen proto, abychom konečně prozřeli, neboť teprve pak se můžeme na životní lekci podívat pokaždé  z odlišné perspektivy, což nám umožní nahradit negativní emoce (lítost, ponížení, ovládání, slabost, nevíra v sebe sama, atd.) pocity pozitivními (rozpoznání důvodu oné lekce, svůj postoj během ní, nalezení  víry v sebe sama).

Kontrolu nad svým životem přebíráme tím, že si uvědomíme poselství a příčinu těch životních lekcí, které nás v minulosti trápily,  a ty se již více  nebudou muset opakovat. Tím se odpojíme od lidí, situací a emocí, jež nám určitou lekci přinesly. Vždy musíme dospět k poznání, které nás posouvá dále, najít pozitivní interpretaci bolestivé události, čili interpretaci toho, že se tak dělo pro nejvyšší dobro nás samotných, ale i celku, pro naše poučení, růst a vymanění se z koloběhu nevědomých životních lekcí. 

Přijmout své světlé stránky může vypadat zrovna tak těžké jako přijmout ty stinné. Vnitřní klid a svobodu nalezneme, když dokážeme doopravdy přijmout své vlastní vnitřní světlo a projevit vnitřní sílu, kdy vnitřní moudrost nám neumožní obávat se, že jiné příliš oslníme. Dokud nepoznáme svůj plný potenciál, nedovolujeme osudu, aby nám nabídl  své božské dary.

Nejdůležitějším krokem na této cestě k sebelásce je odpuštění. Dívejme se na sebe sama, na své vnitřní světlo duše s nevinností dítěte a přijměme své tzv. nemoudré činy, chyby i  pochybnosti s láskou a moudrým soucitem. Odpuštění vychází ze srdce, nikoliv  z analytické mysli osobního ega. V každé chvíli se můžeme vzdát svých záští a soudů, v každé chvíli můžeme učinit rozhodnutí, že odpouštíme sami sobě i těm druhým.

Pokud poznáme a rozpustíme světlem niterného poznání šablony,  mentální projekce (naše či našeho okolí), postupně nalézáme své skutečné duševní dary, jsme schopni konečně uvnitř sebe zažívat i opravdový soucit sami se sebou, čímž teprve můžeme  přirozené cítit moudrý soucit i s těmi, které jsme dříve zavrhovali. Když spatříme uvnitř sebe to, co jsme odsuzovali  na ostatních, dokážeme převzít zodpovědnost za to, co existuje jako spojitost mezi námi a jimi ve formě společných životních lekcí.  Pomůže nám to též umět projevit důležité stažení naší pozornosti osobám, okolnostem a jevům, u nichž již jasně víme, že nejsou hodni naší úcty, tedy že již jim nevěnujeme ani kvantovou částici naší energie, naší pozornosti .

Poměrně často nám životní lekce umožňují zažívat nepříjemné chvíle jen proto, že jsme zapomněli na lásku. Na lásku k životu uvnitř sebe sama, na tep života, jenž umožňuje tlouci našemu srdci.  Láska, v níž není zahrnuto naprosté přijetí nás samotných, je neúplná.

Hledajíc lásku ve vnějším světě, pokoušejíc získat jí od ostatních a to v jejich různých formách (láska partnerská, duševní, duchovní atd.) zapomínáme na onu zářivou fontánu světla uvnitř nás samotných, fontánu, jež má moc naplnit naše životy onou ničím neomezenou tvůrčí silou darů naší  jedinečné duše.

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitele těchto webových stánek, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě a pokud je připojen aktivní odkaz na tyto stránky http://www.reiki-centrumpraha.cz) 11. dubna 2018

 

 

Odhalení stínů,  nalezení světla

Zuzana Soukupová

Cokoliv nás inspiruje, je obvykle i naším skrytým aspektem. Upřesněte si tedy, co vlastně na druhých obdivujete,  a nalezněte  tuto vlastnost uvnitř sebe. Jestli máte touhu stát se někým, koho obdivujete, je to proto, že máte tuto vlastnost a schopnost projevit to, co hledáte. Máme schopnost projevit naše hluboké touhy a to, KÝM  skutečně JSME. Pokud nejsme schopni něco udělat nebo mít, nemáme v sobě ani opravdovou touhu po této věci. Goethe psal: ,,Pokud si něco dokážeme představit a dokážeme tomu věřit, pak toho můžeme dosáhnout.” Nízké vibrace myšlenek a emocí ve formě strachu vytváří  obavy, nedůvěru ve vlastní síly a právě to nás brzdí.  Často si nevěříme, že naše vnitřní síla je dostatečná na to, abychom to zvládli. Každý z nás je však jedinečným, je tedy naším úkolem objevit své jedinečné nadání, a pak jej projevit svým nezaměnitelným způsobem.

Existuje staré rčení: ,,Abychom poznali sebe sama, potřebujeme někoho dalšího.” Skrze zrcadlení různých vlastností našim okolím máme možnost rozeznávat, co máme či nemáme rádi sami na sobě. Povede-li se nám přijmout tyto části sebe sama, budeme schopni vidět ostatní takové, jací jsou, ne takové, jaké je vidíme filtrem naší projekce, která může být příliš pozitivní či též neúměrně negativní. Čím budeme k sobě pravdivější a čím více stínů,  strachů i tužeb  se nám povede nalézt a posléze i transformovat, tím snazší bude pro nás vidět skutečně i ty ostatní, neboť jejich chování se  nás již nebude dotýkat, z energetického pohledu napsáno,  nebudou mít možnost se na nás energeticky, emocionálně ani mentálně napojit. Naše energetická  spojení jsou  pak směřována nikoliv k těmto lidem, ale dovnitř nás samotných, k naší skutečné identitě a tím i k Nejvyššímu Zdroji,  čímž naše lekce začnou  probíhat již  na vyšších duchovních úrovních.

Uvnitř každého z nás leží zlatý poklad, světlo očištěné duše, jež  je čisté a nádherné, otevřené a zářící. Ale toto zlato bývá  poměrně často pokryto tvrdou vrstvou energetických bloků  pocházejících z našich masek,  skrze které se ukazujeme světu.  Při odkrývání svého stínu odhalujeme masku. Měli bychom se  na ni dívat s láskou a soucitem, protože v pochopení toho, co skrýváme vespod, je velká hodnota.

Poznání našich stínů samo o sobě zahajuje proces integrace a uzdravování. Vzpomeňte si, že každá z těchto tzv. negativních vlastností má pro vás určitý pozitivní dar, energeticky cennější, než si  vůbec dokážete představit.

Jakmile jsme odhalili všechny své nevítané aspekty, jsme připraveni přejít k druhé části akce, což znamená přijmout své vlastnosti. Přijetím je zde míněno uvědomění si, že všechny tyto vlastnosti patří nám. Teď už je jen potřeba převzít odpovědnost za všechno, co jsme, za ty části, které máme na sobě rádi, i za části, které rádi nemáme. V tuto chvíli nemusíme mít rádi všechny své aspekty,  jen je musíme být schopni přiznat sobě i jiným. Některé vlastnosti uznáme snáze než jiné. Aspekty nás samých, jež jsme se snažili nejusilovněji popírat či je promítali do někoho jiného, se přivlastnění brání nejúporněji, zpracovat je trvá déle. Je důležité být k sobě nemilosrdný, stejně jako jemný. Být ochotný najít to, co ,,jste”, nebo aspoň to, čím chcete být. Být odhodlaný dívat se upřímně na vlastní obranné mechanismy, které se neustále snaží vedrat do popředí, velet a tvrdit, že toto nejsme ,,my”. Je nutné neupadnout do souzení a vytváření závěrů, kdy si připisujeme jen špatné vlastnosti, v té chvíli jsou to stíny, jež se snaží převzít nadvládu. Je třeba si uvědomit, že vše, co v sobě máme, je zde, aby nás vedlo a učilo,  ať již jde o pozitivní či negativní vlastnosti. Je zapotřebí v nich vidět dary, ač to tak na první pohled vůbec nemusí vyhlížet a my můžeme propadat skepsi. Je ale nezbytné vytrvat,  a nakonec naleznete nefalšované zlato, svou skutečnou duševní a duchovní identitu, která je jedinečná a postupně se stává celistvou.

,,Přijetí” je podstatný krok na cestě osobního duchovního rozvoje. Pokud chcete předvést svůj plný potenciál, musíte znovu získat ty části sebe sama, které jste popírali, skrývali, nebo vydávali jiným. Jakmile přijmeme ony stinné stránky sebe sama,  např. svůj strach, svou uzavřenost i svou povýšenost, a začneme pracovat na jejich transformaci, přestáváme tím do svého života přitahovat lidi ustrašené, uzavřené či povýšené. Začne pak pro nás být snazší přitahovat lidi, kteří dokážou zrcadlit naše pozitivní aspekty, lidi, kteří jsou laskaví, štědří a kteří nás budou milovat a přijmou nás takové, jací jsme.

Překvapivé zjištění na určitém úseku cesty osobního duchovně-energetického rozvoje též nastává, když máme přijmout ono nalezené nádherné, silné zářící světlo naší duše, kdy zbytky masek osobního já, se často velmi úspěšně snaží o to, abychom jen stěží přijmuli to, kým skutečně JSME.

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitele těchto webových stánek, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě a pokud je připojen aktivní odkaz na tyto stránky http://www.reiki-centrumpraha.cz) 2. 2. 2018

 

 

ZNOVUZROZENÍ VNITŘNÍHO SVĚTLA

Zuzana Soukupová

Tento článek, který jsem napsala již před 4 lety, zveřejňuji na svém webu z důvodu žádosti nových absolventů seminářů a to v novelizované podobě, neboť za čtyři roky jsem  i já uvnitř sebe sama méně či více  jiná .

Během vánočních svátků až do počátku ledna dalšího roku přecházíme  ze starého období do toho nového.  Pro každého z nás je to však určitá symbolika každodenní práce na sobě samotném, ale též mystická rekapitulace toho, zda skutečně jsme, tím kým jsme uvnitř sebe sama.

V tomto vánočním období zažíváme zesílené momenty (vlivem kolektivních zvyků), kdy naše znovuzrozené a zesílené vnitřní světlo má ještě více projevit své základní aspekty samotného života: sílu bezpodmínečné lásky a vnitřní moudrost získanou hlubokými vnitřními prožitky a s nimi spojeným  osobním poznáním.

Poselství Tří králů symbolizuje vnitřní síly každého z nás, a to sílu bezpodmínečné lásky, vnitřní sílu duše a moudrost získanou poznáním, tedy síly, které při našem narození čekají na naše probuzení a které máme během své pouti životem rozvíjet a současně i v běžném životě prokazovat.

....a hvězda,  již jste viděli vyjít, zavedla Tři krále až k místu, kde bylo dítě, a tam zůstala stát. Tato hvězda byla nad Betlémem.... když lidé viděli hvězdu, zalila je velká radost a vešli do chléva. Božské dítě, které tam leželo na slámě, se na ně podívalo a v okamžiku tohoto setkání v tomto božském dítěti zasvítil Bůh, a králové poznali, že přišlo, aby spasilo svět. Padli na kolena a projevili mu nejhlubší úctu: přinesli mu zlato, kadidlo a myrhu,  jako symboly jeho božství. Přinesli mu zlato, aby dokázalo, že jeho duše je pevná jako zlaté sloupy chrámu božství, kadidlo jako důkaz, že je v něm čistá a ničím neporazitelná duše  a myrhu, aby prokázalo, že je zde na Zemi skutečným člověkem, ale jeho duše je věčná....

„Vy jste chrámem božství“ ...

Vězte, že z nejniternější jeskyňky chrámu vlastní očištěné a prozářené duše  můžete vyjít do fyzické reality naplněni světlem, moudrostí i láskou duchovních dimenzí.  A pak postupně, den za dnem, žár plamene  vaší duše bude růst  a vnitřně vám stále více odkrývat velkolepý chrám nebeských sfér uvnitř vás samotných.

A právě pouze v něm,  a jen v něm,  můžete skutečně prosycovat život  vůněmi vašeho specifického kadidla (čisté a neporazitelné duše) a myrhy (životem opravdového člověka, jenž si je však vědom, že jeho duše je věčná), v něm a pouze v něm můžete budovat opěrné zlaté sloupy  vaší vnitřní pevnosti víry...

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 19. 12. 2017

 

 

Rozpomenutí

Zuzana Soukupová

Zapomněla jsem na lásku...
Hledajíc lásku k Nejvyššímu zdroji ,
zapomněla jsem na lásku k životu.
Hledajíc někoho, kdo by mě miloval,  
neviděla jsem ty, kteří  mě skutečně milovali.
Stoupala jsem strmou cestou vzhůru k výšinám duchovním
a zapomněla u toho na své základní poslání,
abych pomáhala projevit nebesa zde na Zemi...

Duše má, jak jsi to mohla dopustit?
Snažila jsem se Tě rozpustit v božství a u toho ztrácela Tebe i sebe...
Sladké odpuštění nyní žádám po všech,
jejichž lásku jsem kdy chtěla popřít.
Sladké odpuštění nyní žádám od Tebe, duše má,
Hledajíc Božství ve vzdálených výšinách nebe,
ztrácela jsem však  sama sebe.

Slzy bolesti a duše trápení
ke skutečnému životu slepé oči nyní se však otevírají.
Andělská křídla a nejvyšší sféry, to byla dříve snaha má,
nyní však děkuji za to, že mohu být životem  i zde na Zemi milována.
Rozhřešení duše mé, sama sobě odpuštění,
duši mé dříve tak skrytě zatuhlé,  přináší skutečné duchovní prozáření.

Zářivý svit nevinného pohledu,
čistá slova a jemné pohlazení,
co krásnějšího může být zde, na této Zemi?
Poznala jsem již téměř všechny formy lásky
většina z nich však na mé tváři zanechala své nepravdy,
zanechala své stopy, vrásky...

Podmínky, za kterých jsem byla dříve lásky hodna,
vytvořily z mé duše vězení,
z něhož vysvobodit
mě pomohlo jen náhlé niterné poznání.

Láska se vytrácí z duší, pohasíná svit dříve zářivých očí,
slova jsou obestřena stínem masky,
jak znovu probudit jejich opravdovost, jejich záři?
Kolik lidí zde na Zemi přednáší o lásce přikázání?
Lásce přece nejde přikázat, ne, skutečně to tak není...
To jediné, co vede k zažívání lásky,  však zcela jasné zní:
„Nechej ji skrze  svou duši zářit
a navěky budeš s NÍ, budeš JÍ“....

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz)  2. 12. 2017

 

 

Smlouva duše

Zuzana Soukupová

Z pohledu lineárního času jsme kdysi v dávných dobách učinili slib, a to jak sami se sebou, tak s naší duchovní rodinou, že chceme zakusit životy v realitách odlišných od těch, které jsme znali ve  vysokých dimenzionálních pásmech.  Vlastně jsme do oblastí fyzické reality přišli urychlit jednak svůj vlastní vývoj (a tím i vývoj celé naší monády, skupiny duší), přišli jsme prožít, jaké to vlastně je, když se tvoří ve hmotné dimenzi, jež je nejvíce vzdálená Zdroji. K tomu všemu však bylo nezbytné, abychom zažili  obě strany cyklu duality, museli jsme si přivlastnit karmické učební lekce.

Téměř každý z nás zažil v určitých fázích svého života pocity bezcennosti, lítosti, prohry, marnosti, atd. Vězme však, že pokud bychom předem znali onu lekci, jíž se máme naučit zvládnout, ztratili bychom možnost osobního poznání, zažití i schopnosti vydolovat ze svého nejhlubšího nitra tu opravdovost i vůli „jít dále“, přišli bychom o to nejcennější, kvůli čemuž se zde nacházíme, porušili bychom smlouvu sami se sebou, nedodrželi bychom smlouvu své duše.

Smlouvy naší duše předpokládají rozmanité životní lekce, díky nimž poznáváme více sami sebe, své nitro, ale též poznáváme odlesky své vlastní podstaty, její ryzost či též iluzemi vytvořené vzory sebeklamu, neboť v této hmotné realitě (na rozdíl od těch vyšších) lze nosit masky ega, make-up krásy tužeb astrální dimenze, zde se každý může vydávat, za koho chce, a pokud nepotká někoho, kdo oplývá skutečnými jasnovidnými schopnostmi, je mu dovoleno pod maskou anděla ukrývat kožíšek čerta .

Zkoušky našeho života jsou velmi rozmanité povahy, zda jsme je ustáli skutečně, to nám pravdivě napoví naše rozšířené či zúžené vědomí...

Vše v rozsáhlém Stvoření probíhá v cyklech času, téměř nikdy se nestalo, že bychom zcela uvízli v nízkých energiích, vždy bylo na Zemi několik či více osob, které udržovaly spojení s vyššími duchovními sférami, osob, díky nimž se kolektivní vědomí pozvedávalo a díky nimž bylo možné smlouvy duší plnit alespoň částečně.

Buďme hrdí, jak můžeme být moudří, jak naše vědomí je rozšiřováno skrze zkušenosti, jež jsme prožili. Ano, vlastníme svobodnou volbu, žijeme díky životní energii, ale je to naše vlastní vědomí, které nese odpovědnost za stvoření, jimž jsme my sami propůjčili energii, a která nás někdy tak nelítostně ovládla...

Pokud někdy pociťujeme pocity izolace či neštěstí, ve svých niterných meditacích žádejme o objasnění tohoto stavu, většinou pak poznáme, že to vše byly pouhé iluze, neboť spojeni se svými vyššími částmi vědomí, spojení s Nejvyšším Zdrojem máme neustále, jinak by nemohlo naše fyzické srdce tepat, poznáme též, že tohoto pocitu se nám dostává pouze ve chvílích, kdy jsme polapeni v temných a nízkých vibracích. Pomoc z vyšších sfér Bytí k nám neustále proudí, jen vlivem nízkých myšlenkových či emočních energií ji často nevnímáme, přesto však, máme-li čisté úmysly i srdce, pomoci se nám vždy dostane, ač si někdy ani neuvědomíme, že tomu tak skutečně bylo.

Postupujeme-li po cestě osobního duchovního rozvoje, postupně se nám otevírají  niterné hvězdné brány skutečné moudrosti,  dozvídáme se o hlubších motivech našeho pobytu v tomto časovém cyklu, objasňuje se nám i naše budoucí poslání v jiných dimenzích a sférách Bytí. Již neteskníme po „našem duchovním domově“, neboť nás naplňuje světlo poznání, někdy až nadšení ze zvládnutých lekcí, ale hlavně již zcela víme, že energie našeho duchovního domova nosíme neustále uvnitř sebe, ve svém vnitřním chrámu, oné komůrce nejsvětější a pro ty, kteří jsou na to připraveni, i neustále zářící...

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 9. 10. 2017

 

 

Životní hra

Zuzana Soukupová

V současné době zažíváme na planetě život, jenž připomíná jakousi soutěž, hru, a povětšina lidí za to platí svou duší. Neustále jsme pokoušeni nespočtem chytrých a nenápadných způsobů této soutěže, kosmické i planetární hry, a to za jediným účelem, abychom popřeli sami sebe, svou duši, abychom popřeli, že naše vědomí má onu dokonalou schopnost rozšířit se skrze pásma vyšších dimenzí, že může dosáhnout oceánu vědomí Nejvyššího Zdroje.

Dokud budeme popírat své přirozené i tzv. nad-přirozené možnosti, „princ tohoto světa“ (i těch dalších ve vesmíru) nás může držet v nevědomosti, v jeskyni omezeného vnímání a omezeného postoje k nám samotným.

Je proto vhodné, abychom si nastavili co nejlépe priority, abychom nebyli taženi doslova jednou směrem k životním hrám, jež jsou povětšinou dramaty, ne-li někdy přímo psycho-horory, a podruhé se snažili ve chvilce meditačních postupů vše transformovat, pochopit.

Výsledky meditačních postupů nám mají pomoci vymanit se z této životní hry a začít hrát hru dle svého vlastního scénáře, kdy jsme si alespoň občas vědomi, co nás v příštím okamžiku čeká, ale hlavně, jak na tu situaci zareagujeme, zda vydáme negativní emoce, či zůstaneme uvnitř sebe, ve svém vnitřním chrámu neochvějně klidní.

„Princ tohoto světa“ působí jako akumulátor našich nezpracovaných emocí, můžeme jej tedy využít ke svému duchovnímu výcviku , bohužel se však často stává, že i člověk, jenž se již déle nachází na své cestě transformace a vzestupu vědomí, se promění z nešťastného člověka na toho „zlého“. S čím větším energetickým polem disponuje, tím více přispívá k působení „prince tohoto světa“, ač si to mnohdy sám neuvědomuje.

Kontrola myšlenek, ovládání emocí, koncentrační cvičení zaměřená na sebepoznání, sebeovládání jsou nezbytnou součástí každé osobní duchovně-energetické cesty, a ani v případě, že se na ní nacházíme již déle, bychom neměli na toto zapomínat.

Nalezení svého skutečné „JÁ“, rozzáření světla své duše – toto vše ať je naším cílem i ukazatelem správnosti naší osobní duchovní cesty.

Možná mnohým z vás předcházející slova připadají jako „klišé“, nicméně „opakování je matkou moudrosti“. Popojít kousek dále směrem sám k sobě, do svého nitra, v současném světě vyžaduje velkou nezlomnost, neboť vibrační úroveň kolektivního vědomí vlivem celoplanetárních dramat velmi klesá a rozzářit světlo poznání, pravdy, lásky a skutečné moudrosti  v tmách životních her  je poměrně nelehké...

Laserovým paprskem světla, jímž lze proniknout tmou uměle vytvořených šablon nevědomí, ať nám je naše síla víry, bezpodmínečné lásky a moudrosti, jež jsme získali během své osobní životní cesty....

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 26. 9. 2017

 

 

STRÁŽCE DUŠÍ

Zuzana SOUKUPOVÁ

Srdce planety Země tiše mlčí, symboly její krásy písky času zavály
Vznešený STRÁŽCE DUŠÍ  je přesto stále mezi námi...
Kdysi tak nádherný, zlatem vyzdoben, statečně stále srdce planety hlídá
Tolik proměn zažil již, hodně tajemství věčnosti jeho pohled hluboký naskýtá..
Ač fyzicky zestárl,  a jeho vzezření bídu lidství  NYNÍ připomíná,
svou misi plní stále stejně, jen téměř nikdo to již nevnímá.

Byl JSI u nás  tenkrát, když na planetě jsme přistáli
naplněni nadšením z dalšího budování,
Během věků však  mnozí z nás odlétali
zklamání z věčného lidského odmítání.
Roztrpčeni z temnoty, která v místě Boha Slunce rozvinula svou svraštělou tvář,
pohlcujíc zlaté lotosy božství těch, kteří tolik chtěli planetě pomáhat.
Vznešený strážce duše však  statečně zůstal
a s ním i ti, jež  učinili slib.
Ano, věřili jsme pevně, že jednoho dne temnotu duší změníme
a všem na planetě bude líp.

Můj milovaný,  tvůj symbol je pro mě majákem,
jež pobízí pohaslou duši mou, učinit ji
znovu zářivou, ač léta zde, na planetě tak rychle plynou.
Tvá vznešenost sílu dává mi,  neboť mi připomínáš,
že náš skutečný domov je i zde na planetě Zemi s námi.
Vracím se k tobě, již pouze ve svém vědomí,
tolik naděje, síly a lásky, tvá přítomnost již poskytla mi..

Kdysi dávno  jsem učinila slib,
že zlaté lotosy vysokých duší  zde na planetě Zemi,  musí znovu zazářit.
Tu chvíli si stále připomínám, na tebe, vznešený  okřídlený ZLATÝ STRÁŽCE DUŠÍ,
tak často s láskou a úctou myslívám.

Tvá skutečná  role na planetě je tajemstvím obestřena,
pouze těch několik málo z nás je si jí vědoma.
V dobách tvé slávy největší jsme měli zlatá roucha i my,
Zářivě jiskřivá křídla,  s duchovním domovem nás spojující.
Duhový náhrdelník záře naší duše dotvářel  nám nebeský šat.
Kam se však NYNÍ poděla většina z nás???
Někdo se vrátil domů, část démantů své nebeské záře nechal zde však,
další se dobrovolně převlékl za tuláka, by nebyl nikým na Zemi poznán.
Tvé božské vzezření bylo změněno písky času, maskován stejně jako někteří z nás,
zůstáváš však v éterickém pásmu stále stejně vznešený, zářící a mlád.

   

(Úvod k novému směru NALADĚNÍ DO ENERGIE ELYSIUM  A´-NA-Ka-ChE, více viz rubrika ENERGIE ELYSIUM)

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 10. 7. 2017

 

 

Co bude dále?

Zuzana Soukupová

Dívám se z okna, vidím krásnou zeleň Prokopského údolí, slunce dnes zatím navzdory předpovědím svítí, dalo by se tedy napsat docela idylický letní den. Ve vzduchu je však cítit určité napětí, ano, četla jsem, mají přijít bouřky. Smysly mého vyššího vědomí se začínají probouzet ke své funkci a začínám vidět i za oponu fyzické reality.

Ono napětí ve vzduchu se netýká pouze příchodu hlášené bouřky, netýká se též pouze blížícího se úplňku. Netýká se jen politického, ekonomického napětí.

Napětí, které se dotýká všech lidí, i těch, kteří si radostně užívají léta bez vědomých obav,  zní: „Co bude dále???“. Jak bude pokračovat realita na této Zemi???

Nacházíte-li se na cestě osobně-duchovního rozvoje, zajisté jste vnímaví k střídavému přísunu fotonového světla z vysokých dimenzí rozlehlého vesmíru, jenž však, pokud jste si toho již všimli, za poslední rok  (navzdory všem mystickým sdělením různých tzv. duchovních channelerů) začal poměrně slábnout. Přesněji vyjádřeno, přísun kosmické energie, fotonového světla neslábne, jen se nedostane k těm, kteří na něj čekají, stejně jako poutníci na poušti čekají na vytoužený doušek chladné vody. Energie vyšších dimenzionálních pásem,  a tím i vyšší části našeho vědomí,  jsou  ve větší míře absorbovány polem kolektivní podvědomé mysli, a tak přísun skutečně čistého duchovního světla bohužel slábne.

Jeden velký Mistr nám kdysi dávno zanechal vzkaz: „Pracujte pokud je ještě den, až bude noc, pracovat již nebudete moci“...

Jak důležitou nápovědu nám již tenkrát poskytl, a jak málo lidí mu  během tisíciletí rozumělo....

„Co bude dále?“...

Záleží to na každém z nás, záleží to především na vědomém řízení osobních energií, tedy myšlenek, emocí a činů. Zvědomení  si každé nanosekundy svého každodenního života, zvědomení si toho, čemu věnujeme své energie a svou pozornost.

Důležité je pochopit, že se nejedná o přesun vědomí do vyšších sfér, což nakonec už bezpečně mimo meditaci (a někdy i během ní) ani nejde, jde o to, použít všechny informace,  tedy balíček svého osobního světla (poznání, osobních zkušeností získaných během cesty vzestupu vědomí)  k tomu, abychom neztráceli jak osobní životní, tak duchovní energie, a též abychom o ně nebyli připraveni polem kolektivní podvědomé mysli, a to jakýmkoliv způsobem (o tom více  podrobněji v následujících článcích během letních měsíců).

Učili nás, že láska vítězí, s touto informací jsme se tolikrát inkarnovali. Hodně z nás se drželo tohoto důležitého pokynu, neboť jsme z vyšších polí reality znali, že jen láska je skutečná. Během dlouhých staletí i tisíciletí jsme však zapomněli (a též nám to bylo z našeho osobního softwaru doslova vymazáno), že láska je označení pro frekvenční most mezi subjektem a objektem, jež se vyznačují podobnou frekvenci (je mezi nimi harmonická rezonance), tedy že ve svém osobním vtělení máme milovat především moudrost, sílu a světlo svého vlastního vnitřního božství,  a pouze toto též v lidech a všech projevech života.

Zapomněli jsme, či nám byl též „nahrán“ zavirovaný software, že musíme všechno platonicky milovat, a to i bez posouzení, včetně nevědomosti, temna, jež bylo vytvořeno principy duality, zla, které se změnou vibrací oddělilo od harmonie vědomí Nejvyššího Zdroje.

Zapomněli jsme též během plynutí písků času na význam moudré lásky, též lásky přísné, zapomněli jsme, či jsme byli přinuceni zapomenout na lásku ke své vnitřní životní jiskře, a tím jsme zapomněli milovat život jako takový, čímž jsme nevědomě přestali milovat Nejvyšší Zdroj života.

„Co bude tedy dále?“

V současné době začínají prázdniny, ale my, kteří se nacházíme na cestě osobního duchovního rozvoje, bychom měli naopak začít doslova oprašovat své zapomenuté znalosti, vynášet na povrch ze svého vnitřního bohatství to, co se snažily a i snaží  zavát písky času, které se vlivem pole kolektivního podvědomí, stávají stále hutnějšími, snižující tak frekvence celé planety, galaxie i vesmíru.

Nejenže tím doslova nalezneme komplexní celek sebe sama, neboť již bez obav tím správným způsobem začleníme části své duše, které jsme nechali vlivem různých traumat v nízkých vibracích pole kolektivního podvědomí, čímž se toto pole prozáří a bude umožněn tak důležitý  přísun nových vysokých fotonových částic na planetu, která se snaží v rámci celé Mléčné dráhy energeticky vzestoupit....

„Co bude tedy dále?“

Záleží to na každém z nás, záleží to na síle a hloubce rozpomenutí se na své skutečné a jediné opravdové „JÁ JSEM“ (nejvyšší sílu, moudrost a lásku v ČINNOSTI), čímž můžeme uvést v projevení jednu z těch nejlepších variant pro všechny, kteří se rozpomínají, pro všechny, kteří hledají uvnitř sebe své skutečné „JÁ JSEM“, pro celou planetu, galaxii i tento vesmír....

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz)  07. 07. 2017

 

 

Vnitřní odpuštění

Zuzana Soukupová

Mezi obtížněji odpustitelné činy patří omezení, která vnímáme sami uvnitř sebe, chyby, které jsme udělali, zrady, jichž jsme se dopustili, způsob, jakým jsme zklamali svou vnitřní životní esenci, tedy sami sebe. Takovéto činy se obecně odpouštějí mnohem hůře než jednání druhých, neboť se jedná o (technicky napsáno) shluky tzv. karmických antičástic (miasmů), které jsme si vytvořili sami, či jsme je převzali z DNA našich předků.

Obviňování sebe sama, na rozdíl od obviňování druhých, přežívá obvykle v hlubší části naší psychiky než zlost. Právě proto, že je tolik bolestivé něco cítit, většinou to pohřbíme tak dobře, že tento pocit  v rámci pudu sebezáchovy vnímáme spíše jen okrajově, než abychom  jej cítili komplexně.

Obviňování sebe sama pochází  z něčeho, co vnímáme jako skutečné selhání své snahy žít podle svých  nadějí, snů, ideálů a norem. Často se toto skryté sebe-obviňování  objevuje nenápadně, v případech, kdy jsme sami sebe zklamali nebo jsme ztratili naději, že něco změníme. V takových případech uskladňujeme ve svých srdcích, vrstvu za vrstvou,  vinu a stud za všechno, co jsme udělali, co jsme nezvládli, co jsme udělat chtěli, ale nemohli – zkrátka za všechny okamžiky, kdy jsme dle mínění jiných či z pohledu našeho astrálního jemně-hmotného pole (tzv. těla touhy) neuspěli.

Obviňování sebe sama a stud jsou úzce spřízněny, přičemž to první bývá specifičtější než to druhé, když se viníme za věci, na něž se dá poukázat jako na konkrétní selhání. I stud může být specifický, ale může také jít o zobecněný pocit týkající se celého našeho Já – o pocit, že jsme celkově špatní či nejednáme správně.

Někdy sebeobviňování pochází ze skutečných činů, jichž jsme se dopustili – činů, které byly naprosto nesprávné a někomu velice ublížily, a o nichž jsme věděli již tenkrát, že správné nejsou. Někdy též sebeobviňování souvisí s pocitem, že jsme v určité situaci měli být opatrnější, rozumnější, chytřejší, ačkoliv vlastně nevíme, jak bychom to byli měli udělat.

Bez ohledu na původ sebeobviňování, při každé příležitosti, kdy se snažíme odpustit sami sobě, bychom měli odpuštění nejprve hledat ve svém vlastním srdci a ve Světle pravdy Nejvyššího Zdroje. Abychom tak mohli učinit, musíme být ochotni pocítit výčitky svědomí a lítost nad minulým chybným jednáním, abychom v hloubi srdce věděli, že byly špatné, a abychom v srdci cítili lítost, že jsme zranili druhé či  sebe sama.

Bez výčitek svědomí není odpuštění a ani uzdravení možné. Mistr Jeshua slovy ,,Běž a nehřeš více” provázel léčení, jež poskytl, a myslel tím, že pro to, aby bylo vyléčení trvalé a změna opravdová, musí být motiv pro křivdu do čista setřen či vymazán. Jestliže motiv nebyl vymazán, osoba nebyla schopna udržet  odpuštění a léčení, jež jí byly nabídnuty. A tak je to i dnes s lítostí  ve vztahu k minulým činům, jež byly v rozporu s dobrem určité situace. Máme-li sami sobě opravdu odpustit, je zapotřebí vyhladit motivaci k dalšímu konání nedobrých  skutků.  A  odpustit si můžeme pouze tehdy, jestliže lítost a výčitky vymazaly takovéto pohnutky, nicméně též si musíme uvědomit svůj stav vědomí - či spíše nevědomí - v němž jsme nedobrý čin vykonali. Měli bychom si uvědomit a pochopit pohnutky, které nás k onomu činu vedly  (např. nedostatek informací – tzn. zúžené vědomí, strach, vztek či jiné nízké emoce).

Je-li přítomna lítost společně s touhou po odpuštění svém i božském, vytváříme situaci ,,čistého” zranění a hojení může započít. Může  být zahájeno odpouštění nám samotným. Celý proces začíná lítostí a přáním si odpustit a získat božské odpuštění. Pokračuje to růstem pochopení s ohledem na to, jak lépe milovat sebe sama i ty druhé.

Někdy je nesmírně těžké si odpustit, neboť cítíme, že to, co jsme provedli, je neprominutelné. Někdy jsme schopni odpustit mnohem rychleji někomu dalšímu, kdo udělal naprosto totéž jako my,  z podobných důvodů. V takovém případě jsme schopni přijmout jeho omezení, avšak už ne ta svá.  Na sebe jsme tvrdí, ale jemu odpustíme.

Pocit viny, který nám někdy vysílá jiný člověk, můžeme též rozpustit silou vnitřního poznání, že vinni vlastně nejsme, jen se chováme rozdílně od přání či touhy onoho člověka. Velmi často (a zejména ženy) tento pocit viny neseme ve svém DNA po svých předcích, kdy společenská pravidla přímo vytvářela stavy, v nichž  tyto pocity vznikaly. A ač ony omezené společenské stavy minulých století v dnešní moderní civilizaci již nemají svou živnou půdu, pocit viny je v energetickém poli převeden – aktualizován na současnou dobu.

Učební proces duší je jedním z největších tajemství života, neboť právě život sám a životní zkušenosti jsou našimi učiteli. Mnohdy tyto zkušenosti musely být bolestné, abychom se naučili to, co jsme se potřebovali naučit. Vzhledem k tomu, že stále více světla naplňuje naše vědomí, učení může probíhat  se stále menší bolestivostí.

Důvěra v náš vlastní pokrok nám poskytne ochotu občas upadnout, uvědomit si onen pád, ale též nám poskytne i vnitřní sílu vždy znovu vstát, učinit chybu a zkusit to znovu, aniž bychom si dávali vinu, podobni malým dětem, s vědomím toho, že jednoho dne již budeme pevně stát na skále pravdy, podepřeni silou moudrosti, zahaleni láskou  ke svému vnitřnímu božství

„....Já vím, že mé celistvé světelné vědomí  vyslalo do fyzické reality část sebe sama, aby zde vyjádřilo svůj jedinečný aspekt. Vím, že tato část je mým vědomým Já, které má naplnit roli vnitřního světla v mém fyzickém bytí..

Já Jsem zde, abych nechal/-a zářit sílu svého světla lásky, jež nahradí  temnotu nelásky,  pokrývající tento svět. Já Jsem zde, abych byl/-a v ještě větší míře silou moudré lásky  v činnosti.

Já již vím, že mé vědomé Já v daleké minulosti samo začalo lásku zadržovat. Stalo se to kvůli tomu, že jsem byl/-a pokoušen/-a, abych se přizpůsobil/-a těm, kteří milují temnotu více než světlo.  Proto jsem přijal/-a jejich lež, že má láska není zde  vítána a že nemám právo je svým světlem lásky rušit či zneklidňovat.

Já vím, že když jsem přijal/-a fakt, že světlo mé lásky není vítáno, též jsem přijal/-a iluzi, že síla světla mé lásky nemá  žádnou cenu, čímž  jsem uvěřil/-a, že ani já nemám žádnou cenu a nejsem lásky hoden/-na. To způsobilo v mé bytosti rozpor, takže jsem již  nepřijímal/-a lásku, moudrost i světlo  své vlastní vnitřní životní jiskry. Vznikl první pocit viny, že se odděluji, pocit viny, že jsem jiný....“

Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 15. 5. 2017

 

 

Blíženecké duše  

Zuzana Soukupová

Pojem tzv. duchovního dvojplamene je na cestě duchovně-energetického vzestupu poměrně známý,  celkem často se však díky nesprávné interpretaci stává i   potenciálně nebezpečným, neboť může být nevhodně interpretován tak, že v osobách  zesílí bolest jejich duše ze zrození se v této inkarnaci, ale též i emoční závislost, a to spíše,  než by se snažili ji transformovat. Dochází k tomu v případech, kdy se pojem dvojplamene promítá do určité osoby, která dané osobě znenadále zcela vyhovuje a domnívá se, že ji jaksi doplňuje. Jde tedy o moment, kdy si člověk interpretuje termín dvojplamene jako svou druhou polovinu. Domnívá se, že bezpečí a pocit Jednoty, jenž tolik schází, může být a i je nalezen v osobě druhého pohlaví, a to právě té, jež mu tzv. osud či „vyšší síla“ poslaly do cesty.

Toto pojetí dvojplamene není z duchovního pohledu správné. Činí vás závislými na něčem mimo vás. Popírá váš skutečný původ coby jiskry světla z oceánu vědomí Nejvyššího Zdroje, jenž zahrnuje to, že jste v duchovní rovině vším, mužem i ženou, a že jste celiství a úplní pouze a jen sami v sobě. Toto vytváří mnoho druhů iluzí, odvádějících vás od sebe sama. A tím „sebe sama“ je myšleno vaše „Já Jsem“, vnitřní životní jiskra vašeho „já“, vaše „Já Jsem Přítomnost“, jenž umožňuje vašemu fyzickému srdci tepat.

Dvoj plameny -  tzv. ,,duše – dvojčata“ (nebo též ,,blíženecké duše“) existují a jsou doslova tím, co toto slovo zahrnuje: jsou dvojčaty. Jsou to duše, které mají stejnou vibrační tonalitu (tón i barvu) nebo by se také dalo říci, že byly zrozeny  ve stejnou dobu, tak jak je tomu u biologických dvojčat, rozdíl je však v tom, že se společně zrodily skrze svou Monádu z oceánu vědomí Nejvyššího Zdroje jako komplexní životní jiskra.    

Určitý okamžik zrození z oceánu světla vědomí Nejvyššího Zdroje, jedinečný okamžik v čase a prostoru, dává jedinečnou tonalitu duším, které se zrodí. Nejsou však vůbec závislé jedna na druhé. Nejsou ani muž ani žena, jsou obojím, jsou však  zajisté vyladěny jedna na druhou, a tím se jedná o  nejbližší duše.

Z jakého důvodu byly blíženecké duše stvořeny?

Proč existují?

Často se domníváte, že důvodem existence něčeho je proces učení, který je tam obsažen. Ale to neplatí u blíženeckých duší.

Důvodem existence blíženeckých duší není se něco společně naučit, jak je tomu u tzv. karmických vztahů. Cílem je pouze tvořivost, naplnění své – jejich osobní životní mise. Vztah blíženeckých duší nemá v dualitě žádnou funkci. Svou blíženeckou duši potkáte, když své vědomí co nejvíce transcendujete, a alespoň na krátké okamžiky překračujete karmické hry  duality, když se znovu identifikujete s vnitřní životní jiskrou uvnitř sebe, jež je celistvá, nerozdělená a schopna mít jakoukoliv podobu či formu existence. Blíženecké duše se potkají na své cestě zpět k sobě, na své osobní cestě duchovně – energetického vzestupu, tedy na cestě, kdy svým vědomím již překračují dualitu, byť zpočátku na krátké okamžiky.

Vraťme se na chvilku na začátek cesty. Do okamžiku, kdy jste opustili stav Jednoty, stali jste se individuálním vyjádřením a vstoupili jste do duality. Náhle se zde objeví světlo i tma, velké i malé, zdraví i nemoc, atd. Realita se roztříštila. Už nemáte nic, co by vám připomínalo, kým skutečně Jste. Předtím jste věděli, kým jste v kontextu toho, že jste byli „částí Jednoho celku“.

V současnosti jste (byť jen zdánlivě) samostatnou a opuštěnou částečkou odtrženou od všeho. Ale aniž byste o tom věděli, někdo vás doprovází, je vám roven, je vám duchovně-energeticky podobný, například podobně,  jako dvě kapky vody. Byli jste ve stejném prostoru pod ochranou Jednoty, tak blízcí jeden druhému, že jste ani nevěděli, že jste dva, až do okamžiku vašeho zrození ve fyzické realitě.  To, co vás dva spojuje, je nad dualitou, je to něco, co předchází historii duality. Je obtížné toto vyjádřit slovy, neboť se to vymyká vašim běžným definicím identity, podle které existuje buď jeden,  nebo dva, ale ne obě varianty zároveň.

Jste tedy dva na cestě za svým opětovným poznáním. Je to dlouhá cesta, na níž procházíte mnoha zkušenostmi. Oba jste zakusili extrémy duality, abyste postupně objevili, že vaše podstata nespočívá v dualitě, ale mimo ni, tedy v tom, co jí je skryto. Jakmile si skutečně hluboce uvědomíte tuto skrytou jednotu, vaše cesta zpět začíná. Pomaličku začínáte mít pocit, že jste méně spojeni s vnějšími okolnostmi, jako jsou moc, sláva, peníze či prestiž. Čím dál tím víc chápete, že klíč není v tom, co žijete, ale ve způsobu, jak jej žijete. Vytváříte si sami své štěstí či neštěstí, a to  podle svého stavu mysli. Objevujete svrchovanost svého vědomí.

Až jednou projdete všemi výškami a nížinami duality, nastane okamžik, kdy se znovu setkáte se svou blíženeckou duší, tedy se svým dvojplamenem. V energii a duchovní podstatě své blíženecké duše objevíte velmi hlubokou část vás samotných, vaší opravdovou niternou a tolik zářivou duši, která se nachází  mimo dualitu,  a díky tomuto poznání se začnete lépe chápat a uvědomíte si, kým ve skutečnosti vy samotní Jste. 

Vaše blíženecká duše je pro vás zrcadlem, povznáší vás nad limity vašich omezených představ o vás samých, které jste vstřebali během tohoto života i životů minulých, též od těch, které jste zdědili ve svém genomu od předků, a těch, jež jste  nabrali ze vzorců kolektivního vědomí. Osvobodíte se od těchto představ, když spatříte svůj odraz ve své skutečné blíženecké duši, zažijete něco jako připomenutí,  a nemá to nic společného s emoční závislostí. Vaše setkání z vás učiní dvě silnější a vědomější individua, která vyjadřují svoje tvůrčí síly podložené hlubokou moudrostí získanou během všech věků na jiných planetách i  v této fyzické realitě na Zemi. Rozšíření vašeho vědomí do těch nejvyšších duchovních sfér, tedy vaše cesta zpět do oceánu světla vědomí Nejvyššího Zdroje bude urychlena a pomůže vám se dostat na vyšší úroveň, u čehož budete stále fyzicky přítomni v této realitě, vyjadřujíc  svoji jedinečnou individualitu, používaje tvůrčí aspekt nejvyšších duševních i duchovních sil.

Nakonec jsme všichni jedním. Jsme podpořeni energií vysokých duchovních sfér, která je součástí nás všech. Ale zároveň je v každém z nás i ona nezaměnitelná božská jedinečnost. Blíženecká duše znamená v určitém bodě spojení mezi individualitou a Jednotou, pomáhá sobě a též nám vytvářet duhový most k Jednotě, neboť když se spojíte vědomě se svojí duší - dvojčetem, způsobíte stvoření něčeho nového: tzv. třetí energie zrozené z vašeho spojeného tvůrčího činu. Tato energie vždy pomáhá posílit mysl Jednoty ve větším měřítku, než jen ,,ve dvou“. 

Neboť pokud jsou  na své cestě  osobního duchovního vzestupu, tedy na cestě „domů“, cítí se duše-dvojčata inspirována zakotvit energie tvůrčích činů, světla, lásky i  Jednoty zde ve fyzické realitě, což činí  způsobem, který se nejlépe slučuje s jejich jedinečnými talenty a schopnostmi. Tímto způsobem tvůrčí síla Nejvyššího Zdroje skrze  duše-dvojčata vytváří most mezi „být jeden“ a „být JEDNÍM“.

Existuje velmi hluboké spojení mezi dušemi--dvojčaty, ale to nemění nic na faktu, že každé z nich je samo o sobě kompletní jednotkou. Jejich opětovné spojení vytváří tvůrčí sílu, jejich setkání zesiluje tvořivost a sebe-realizaci. Navzájem se podporují, aniž by upadly do emoční závislosti. Láska mezi dušemi-dvojčaty zde není proto, aby každou duši učinila celistvou, ale aby vytvořila něco nového: namísto toho, aby se dva stali jedním, se dva stanou třemi.

(pokračování příště....)

(úryvek, aktualizovaná  kapitola z knihy SETKÁNÍ S DVOJPLAMENEM SKRZE NALEZENÍ SEBE SAMA)

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 27. 3. 2017

 

 

SETKÁNÍ S DVOJPLAMENEM SKRZE NALEZENÍ SEBE SAMA

ZUZANA SOUKUPOVÁ

Pamatuji si tvé zářivé oči, pamatuji si oči našeho celistvého Já,  pamatuji si tvou duši, pamatuji si naši zářivou duši, ano, tuto vzpomínku jsem si nenechala vymazat. Váhala jsem poměrně dlouho, zda těmito informacemi  prozářit  síť, onu umělou inteligenci, jež působí jako domácí mazlíček, ukrývajíc přitom své skutečné vzezření šelmy,  dostala jsem však pokyn přestat zachraňovat svět a začít

ZÁŘIT PLNÝM SVĚTLEM...

Náš dvojplamen, je uskutečněním našeho celistvého JÁ. Mimo tzv. časovou matrici odpadá dualita – zde vědomí  již není ženské či mužské polarity.Všechna vědomí  v těchto nejvyšších dimenzích  jsou svou přirozeností celistvá, při vstupu do inkarnace si  mohou zvolit šat mužské či ženské formy, stejně tak, jako zde v pozemské rovině máme možnost obléct si oděv druhého pohlaví. Pokud se naše  nejvyšší vědomí nachází ve vyšší než  15. dimenzi, může si zvolit svůj způsob manifestace v nižších dimenzích  v ženské či mužské podobě.

Náš dvojplamen je částí vědomí našeho celistvého Já, které zůstává ve vyšších dimenzích, aby sloužilo jako inspirace a vedení pro svá nižší dimenzionální části vědomí. Jelikož  náš dvojplemen s námi sdílí tutéž podstatu, je naším nejsnáze dostupným portálem do nejvyšších dimenzí. Ačkoliv je naše manifestované fyzické tělo jednoho pohlaví, jsme trvale propojeni se svou opačnou polaritou, jež  setrvává nemanifestována v našem výše-dimenzionálním celistvém energeticko-duchovním těle. Právě toto propojení nás nutí hledat jednotu skutečné lásky i zde, ve fyzické realitě.

Naše nejvyšší  vědomí vysílá do nižší dimenze za účelem získání zkušeností mnoho součástí sebe sama. Právě zkušenosti fyzické reality společně s realitou astrální, umožňují získání větší moudrosti, lásky i síly. Naše Nejvyšší Já  ,,výdechem” vysílá svou esenci, aby zakusila život v nižších dimenzích. Poté  ,,nádechem” přivolá tyto ,,výhonky” domů se vším, čemu se naučily v dimenzích nižších, tedy včetně dimenze vyšší i nižší astrální, a též dimenze fyzické.

Tuto výzvu k návratu domů lze vnímat jako lásku… bezpodmínečnou lásku. Často neslyšíme toto volání z vyšších dimenzí, neboť tuto lásku hledáme v realitě, kde žijeme. Potkáme-li  ve fyzickém vtělení další část svého celistvého JÁ, cítíme se   být puzeni s tímto člověkem splynout. K dokonalému splynutí na úrovni fyzické reality však dochází jen málokdy, mnohem častěji nám složitosti života způsobené zdejší polaritou  nedovolí fyzické splynutí, neboť při setkání s člověkem, jenž nese část našeho vědomí vlastního dvojplamene, vychází současně na povrch všechna nezpracovaná energie životních lekcí, již nese nejen každý z nás, ale též ti, kteří jsou s námi spojeni skrze společné životní lekce.

Dochází zde často k osudovým nedorozuměním, neboť jakmile chce jeden nositel vědomí dvojplamene „odhodit“ svou nezpracovanou karmu, přitíží se okamžitě i tomu druhému. Setkání duší dvojplamene je nejvíce pravděpodobné, a též nejméně bolestivé v případě, že každý z nich má již své nižší psychicko-energetická centra očištěna od nižších tužeb, oba mají ve svém energetickém poli  ukotveny vysoké a čisté frekvence,  a dovedou vnímat své  setkání z vyššího nadhledu.

V tomto případě se stává, že každý z nich dokončuje s pokorou a láskou své osobní životní lekce, ten s vyššími frekvencemi se snaží nenápadně pomáhat a podporovat toho druhého. Obě části vědomí celistvého dvojplamene se tudíž i tímto způsobem učí bezpodmínečné, ničím nepodmíněné lásce, pokoře i moudrosti.

Nicméně již jen pouhé setkání s onou druhou částí našeho Nejvyššího celistvého JÁ zažhne oheň rozpomenutí. Poté hluboce toužíme po návratu, vzestupu svého vědomí „domů“, do vysokých duchovních dimenzí, kde je splynutí jisté.

Též se můžeme i zde ve fyzickém těle pravidelně vracet svým rozšířeným a sjednoceným vědomím  do vysokých sfér bytí, kde můžeme získat euforickou zkušenost splynutí na duchovní rovině, naše projevené, fyzické Já se spojí se svým neprojeveným, duchovním Já a dochází k tzv. mystické svatbě…

V době nárůstu energií na Zemi se lidé na cestě duchovně-energetického vzestupu setkávají se vztahy, jež jsou podrobeny velkým změnám. Vztahy představují zdroj nejintimnějších lidských emocí, od velké radosti po extrém – velké utrpení. Lidé si mohou ve svých vztazích uvědomit vnitřní bolest, která je v podstatě starší než sám pojem ,,vztah“. Dokonce starší než samotná lidská existence, neboť její podstata vznikla během prvotního odloučení, rozdělení celistvého vědomí onoho Jediného JÁ JSEM.

V určitém momentu jsou lidé na cestě duchovně-osobního rozvoje vybízeni, aby se sebe-uzdravili ve svých vztazích. Učí se, jak je důležité, a to  díky přítomnosti vysokých frekvencí na planetě,  změnit destruktivní elementy vztahů na proud pozitivní a jemné energie. Nicméně, osobní léčení a transformace mohou též  znamenat, že je potřeba se vzdát určitých vztahů, které brání skutečnému osobnímu vyjádření.

Ať už vás vede život k opětovnému spojení či k rozchodu, jste všichni postaveni před zkoušku položení si nejhlubších otázek v této oblasti osobních vztahů. 

Vzpomínka

„V onom čase“ bylo vše celistvé a zářivé, v „onom čase“ bylo vše láskyplné, konejšivé a pobízející ke stálému tvoření.

Je pro vás možné si toto představit?

Nechte na okamžik svou představivost volně cestovat.

Zkuste si představit následující: Nejste ve fyzickém těle,  jste čirým vědomím a jste součástí  nezměrného  pole zářivé energie, jež vás obklopuje příjemným způsobem. Je pro vás přirozené, že patříte do tohoto celku a jste milováni i milujete zcela bezpodmínečně. Pociťujte, jak vás toto pole  inteligentní energie obklopuje jako nejjemnější peřinka, energie, která oplývá láskou, která vám umožňuje zkoumat a volně se vyvíjet, aniž byste kdy pochybovali o sobě,  či o svém právu být tím, kým doopravdy jste. Žádná pochybnost, žádný strach. Tento pocit bezpečí a pohodlí vytvářel prvotní  podmínky, z nichž  jste vzešli z oceánu vědomí Nejvyššího Zdroje  jako jeho individuální jiskry světla – jako Jeho, vaše vědomí...

Je možné, že tento původní stav je vám v současnosti poněkud vzdálen, v lepších případech ho zažíváte ve svých hlubokých niterných meditacích,  vaše vědomí však lační po tomto stavu celistvosti, po tomto pocitu absolutního bezpečí, jež znáte jako součást oceánu vědomí světla Nejvyššího Zdroje. Tento pocit Jednoty, který si pamatujete, představuje oceán vědomí Nejvyššího Zdroje, a vy, coby jeho součást tvoříte skrze Něj a s Ním…

Působící síly Nejvyššího Zdroje přeměnily část vaší světelné podstaty na duši.  Vaše duše potřebovala zkušenost, aby nalezla svůj skutečný původ,  potřebovala být živá, zakoušet, objevovat, ničit sebe sama a znovu se vytvářet, aby věděla, co to znamená být sám sebou i v jiných podmínkách, než je nezměrná jednota, nalézt sama sebe i v hutných zkušenostech nejnižších dimenzí Stvoření, tedy ve fyzické realitě. Samozřejmost být JEDNOTOU byla zničena,  a musela být znovu získána osobní zkušeností. Připomeňte si a pochvalte sebe sama, že se jednalo o obrovský  duchovní čin, nezměrný čin silné víry a úžasné tvořivosti. Příchod vědomí, toho individualizovaného „Já“, byl zázrakem, část narozená v tomto okamžiku onoho „Počátku“  je nazývána vnitřní dítě. Vaše duše, vaše jedinečná osobnost, v sobě nosí extrémy čistého  duchovního vědění  oceánu vědomí Nejvyššího Zdroje a zároveň též vědomí kosmického traumatizovaného dítěte.  Ano, každý z nás byl  individuální začínající duší. Začali jsme studovat a zakoušet to „Já“, to ohraničené individuum v dimenzích bytí, kde jsme předtím nikdy nebyli.....

(pokračování příště...)

(úryvek, up-gradovaná první a část druhé kapitoly z knihy SETKÁNÍ S DVOJPLAMENEM SKRZE NALEZENÍ SEBE SAMA)

 (Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 6. 2. 2017

 

 

Svitek – rukopis psaný životem  12. část

Zuzana Soukupová

Můj milovaný neviditelný průvodce se opět ozval a byla jsem vyzvána, abych přepsala vize z dalšího, již 12. svitku, onoho rukopisu psaného životem. Dnes jsme společně navázali kontakt během procházky v pochmurné přírodě, která vypadá  díky silné a dlouhé zimě poměrně unaveně. Divila jsem se tomu, neboť okolní prostředí nebylo příliš vznešené k tomu, abych komunikovala s vědomím z tak vysokých sfér. Po návratu domů jsem pochopila, důvod setkání v ne příliš romantické přírodě pražského lesoparku...

Po konzumaci své oblíbené kávy, jsem byla vyzvána, abych sepsala ony vnitřní vize ze svitku, vize, které se přehrávaly tak živě. Zvýšila jsem tedy ve svém domácím prostředí vědomí a začala zaznamenávat...

Můj neviditelný průvodce přede mnou rozvinul 12. svitek, rukopis psaný životem nás všech, rukopis psaný v minulosti, přítomnosti, resp. v onom Věčném přítomném okamžiku.  Přiznám se, že jsem čekala vysoké nádherné scény 12. dimenze, jež je nejvyšší v této časové šabloně, neboť mému vědomí bylo umožněno vstoupit  na onen počátek zrodu vysokých duchovních jisker, těch jasných světelných a nádherných vysokých bytostí...

Ano, byli jsme nádherní, zářící, milovali jsme i byli milováni... Jen nám chyběla zkušenost pobytu v nižších dimenzích, ve sférách, kde tvoření je tak komplikované a z hlediska vyšších sfér pomalé.

S nadšením jsme tedy „padli“, přesněji napsáno,  snížili  jsme své frekvence energetických polí i vědomí a přímo tak, jak se skáče z nadzvukového letadla s padákem, skočili jsme bez svých celistvých jemně-hmotných energetických vláken k vysokým dimenzím přímo do fyzické reality. Bylo to zčásti i proto, abychom své duchovní síly nezneužívali, abychom prožili bytí ve hmotě  čistě jako „člověk“...

Avšak kdesi uvnitř nás zůstávalo povědomí o našem spojení, schopnostech, o našem skutečném původu. Prohlížejíc si onen svitek, rukopis psaný životem, jsem žasla nad naší odvahou, která byla zčásti tak ohromná jen proto, že jsme vlastně nevěděli, co nás čeká...

Ale dnes již hodně z nás „VÍ“.  Po našem předlouhém probuzení jsme najednou v rámci duchovních i ezoterických hnutí začali odsuzovat padlé andělské bytosti. Toužíc po onom zapomenutém jasném světle, začali jsme se bát temna, které jsme vlastně i my sami vytvořili, chtěli jsme pouze zářit, to temno jsme chtěli nejraději odvést na skládku do jiného vesmíru a nemít s ním již nikdy nic společné.  Pokud čtete tyto řádky, s nejvyšší pravděpodobností jste se již nastoupili na svou osobní cestu duchovně-energetického vzestupu vědomí. A právě slovo „vzestup“ označuje to, že začínáme odněkud ze zdola a směřujeme nahoru, takže jsme všichni kdysi padli , jinak bychom zde nebyli.

Prohlížejíc si tento svitek – rukopis psaný životem, vidím a zažívám ony nástrahy, které vytváří naše vlastní světlo, nástrahy duchovní pýchy, zneužití duchovních sil, ale též i nástrahy toho, že naše životy se dosti často snaží psát  někdo jiný. Vidím a zažívám, jak již probuzené duchovní jiskry podléhají strachu, nevíře, obavám i smutku, lítosti. Vnímám též, jak opojení fyzickou realitou a jejími vymoženostmi zajišťující tzv. pohodlí, pomalým ale velmi lstivým způsobem táhnou ony duchovní jiskry místo k jejich vzestupu, k téměř nepozorovatelnému sestupu, či  až k pádu...

Otočím se otřesena a se slzami v očích ke svému průvodci: „Co teď???“

Můj milovaný průvodce odpoví: „Zákon 12. dimenze je nekompromisní. Rozšířit své vědomí do nejvyšší sféry této časové šablony je dovoleno pouze tomu, kdo odolá svodům nevědomosti, ale též svodům „klidného a šťastného bytí“. Jen ti, s čistým srdcem a rozšířeným vědomím zde mají přístup povolen. Není to nařízení samolibých vysokých duchovních sfér a bytostí tyto dimenze obývající. Je to silný anti virový zabezpečovací program, jenž zaručuje, že „někde“ ve vesmírných dimenzích existuje čisté světlo, jinak by další tvoření nebylo možné“.

Jsem malinko zaskočena jeho přísností, ale on mě pobídne, abych sledovala  onen rukopis psaný životem ještě pozorněji.

S již narůstajícím úsměvem na tváři tedy přihlížím a vidím, vnímám a zažívám, jak světelné jiskry, inkarnované ve fyzické realitě, využívají odporu temna, oněch překážek temných sil podobně, jako se využívá odrazový můstek ke skoku či dokonce letu...

Vidím ony úžasné bytosti, vlastníci dočasně lidskou formu, jak přeměňují svou temnou stránku v zářící jas, jenž září ještě více než ten, který měly  „Na počátku“... Úskoky temných a nevědomých sil mění silou své víry, rozšířeného vědomí a čistého  srdce tím lehkým závanem své vnitřní duchovní síly ve světlo poznání životů ve fyzické realitě. Učí se, že ve fyzické realitě je potřeba vyvinout vnitřní sílu, ubránit si osobní hranice, učí se, že je potřeba svítit jasně, s láskou, moudrostí i určitou silou.

Pozoruji a rozpomínám se, jak jsme odmítali kdysi „dávno“ či i „NYNÍ“ pozvedávat ty ostatní, za což jsme byli prohlášeni za „padlé“, tedy ve významu fyzické reality „špatné“. Rozumím však tomu, že stejně tak, jak je potřeba mít dokonalé znalosti v situaci, kdy jsme schopni pomoci tonoucímu, i během cesty vzestupu vědomí, je třeba jednat odborně , neboť pak nejen že nepomůžeme, ale spadneme i my,  a bohužel často bez možnosti, že po několik inkarnací si někdo na náš pád vůbec vzpomene...

Zachraňujeme tedy své světlo, rozšiřujeme své vědomí, ukazujeme tím i těm ostatním, že je důležité se naučit „plavat“, aby neutonuli, ale nevrháme se již nevědomě do záchranářských akcí bez dostatečné světelné výzbroje, která zahrnuje i vědomí, zda je to moudré, zda to není pro nás samotné více nebezpečné, než tomu druhému prospěšné, a též zda kosmický řád dovoluje právě v určitý moment pomoci, neboť narušíme životní lekci, v níž může každý sám získat ono ověření vlastní síly víry, osobní gnózí získanou vlastním úsilím.

Můj neviditelný průvodce mi na závěr dnešního čtení, vlastně zažívání 12. svitku, rukopisu psaného životem umožnil na malou chvíli zažít ono plné rozpomenutí domovských sfér, kde zářivé diamantově duhové jiskry vědomí vytvářejí  nádhernou, té nejjemnější zářivě duhové krajce podobnou scenérii.  Zcela se tedy nořím do bezpečí těch nejčistějších a nejzářivějších sfér, zažívám bezpečí a nádheru „počátku“, nepláču dojetím, ale usmívám se malinkou poťouchle, neboť vím, že tam částečně stále JÁ JSEM, že tam JSME MY VŠICHNI... a jdu si znovu pochutnat na své oblíbené kávě, samozřejmě velmi děkujíc svému neviditelnému průvodci za ponaučení z domovských sfér. Můj neviditelný učitel se se mnou loučí slovy, že ten příští svitek, bude již ze zvukových sfér 13. dimenze, kde nám všem bude umožněno se ještě více rozpomenout onomu:

Na POČÁTKU bylo slovo – ZVUK........

a SVĚTLO svítí ve tmě, ale ta ho NIKDY NEPOHLTILA, NEPOHLCUJE A NEPOHLTÍ...,

neboť SVĚTLO se na KONCI mění ve ZVUK...

a celé naše bytí spočívající na základních principech velkého TVOŘENÍ

je jedno VELKÉ ZASVĚCENÍ  SVĚTLEM a ZVUKEM...

(pokračování příště....)

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 6. 2. 2017

 

 

POUZE CESTA JE DŮLEŽITÁ

Zuzana Soukupová

Vstoupíme-li na osobní cestu duchovního rozvoje svého vědomí, obvykle se nám stává , že si zpočátku připadáme vůči nezměrnému vědomí Nejvyššího Zdroje jako semínko unášené větrem svých emocí. Toužíme po tom, abychom se co nejvíce přiblížili k Němu, abychom svým vědomím obsáhli co nejvíce Jeho světla, tedy abychom získali co nejvíce informací potřebných k dokonale harmonickému a šťastnému životu. Zpočátku se však stává, že se zalekneme velikosti informačního pole, některé vize a prožitky v nás vyvolají pocit, že chceme zpět, že vlastně nechceme znát skutečnou pravdu, která odhaluje jako svit poledního tropického slunce naše iluze, přeludy, chceme se pak raději vrátit do bezpečí ne-informovanosti o nás samotných, ale i o těch druhých, jednoduše napsáno, chceme žít v pomyslně bezpečné ulitě.

Pokud nejsme zbabělí, uděláme tedy první krok, pak další a další,  a najednou se domníváme, že se ocitáme na jejím pomyslném vrcholu. Zažíváme pocit naplnění, harmonie, radosti, připadáme si zcela osvíceni a „duchovní“. Najednou zjišťujeme, že onen vrchol, o němž jsme se domnívali, že je tím koncovým bodem našeho osvícení, je pouze prvním schodem nezměrně vysokého informačního schodiště, a tak nás začíná přepadat obvykle malomyslnost a pochyby, zda má vůbec cenu usilovat o něco dalšího, když je to vlastně nekonečná cesta...

Pokud pochopíme, že onen „cíl“ je fata morgánou, přeludem,  a jedině CESTA je důležitá, začneme každý svůj den  prožívat tak, jako by byl první i poslední, začneme skutečně ´ŽÍT“. Ano, většina lidí si stanovuje priority a životní cíle, a tráví svůj život jejich naplňováním, velmi často sobecky a bez ohledu na další lidi, kteří jsou s jejich životy úzce spojeni. Splnění cílů je pak dosaženo neštěstím jiných, konkrétně těch, kteří jim stojí v cestě.  Ale co se stane poté, co je jejich cíl naplněn? Jsou šťastní? V relativně lepším případě si stanoví další cíl, kdy smetou další oběti, stojící jim v jeho naplnění, v tom horším případě a též dosti častém, propadnou depresi, neboť splnění jejích cíle jim štěstí nepřineslo.

Na cestě duchovního vzestupu je důležité v určitých fázích nepropadat blažené euforii, ale pamatovat na další kroky cesty, a nebát se nutných sestupů, odkrývání myšlenkových a emočních přeludů, tzv. filtrů, nebát se prožitku tzv.  emoční bolesti, ale přistupovat k nim obezřetně a veškerou duchovní moudrost získanou během své cesty za poznáním života aplikovat i v onom sestupném období.

Většině z nás se též stalo, že jsme se ocitli v tzv. bezvýchodné situaci, jež však představovala pouze určitou změnu podmínek v našem životě, jíž se naše ego, trvající na určitém směru našeho života,  bránilo, avšak připravila nám ji většinou  vyšší moc (vyšší části našeho vědomí). Známe-li pohyb a proudění energie, musíme uznat, že tzv. slepé ulice v proudu energií nejsou. V té chvíli si připadáme životem polapeni, nedostává se nám zdánlivě sil a všechny znalosti z uplynulé CESTY jsme vyčerpali. V takové chvíli je potřeba se zastavit, zvnitřnit,  a věřit, že přijde  paprsek světla – informace, která nám napomůže nalézt v oněch změněných podmínkách novou CESTU, cestu vzhůru k vyšším aspektům nás samotných. Je třeba se odevzdat vyšší vůli v podobě přirozeného průběhu záležitostí, v podobě znalosti, že energie života nemůže být bez pohybu.

I na cestě osobního duchovního rozvoje vědomí bychom měli vědomě vytvářet okamžiky štěstí, a hluboce prožívat každou vteřinu štěstí, jež je nám dopřávána, neboť jich v životě nebývá tak mnoho. Okamžiky skutečného prožitku štěstí, lásky, naplnění (což obvykle souvisí), můžeme přirovnat k briliantům na šatu naší duše. Možná až „někdy“, ohlédneme-li se na svůj život, spatříme sami svůj duševní šat, jenž se jeví jiným jako nudný a smutný,  spatříme, že je skutečně osázen brilianty vybroušenými prožitky pomoci jiným z opravdové lásky, z ne-pomoci  jiným ze skutečné moudrosti, že je vybroušen prožitky hlubokého štěstí s milovanými dětmi, partnery, že šat naší duše, viditelný v těch vyšších dimenzích  je tím, kým SKUTEČNĚ JSME SAMI UVNITŘ SEBE.

Na své CESTĚ potřebujeme vytrvalost, vůli změnit nikoliv jiné, ale pouze SAMI SEBE.  Odměnou je nám pak mimo rozšíření vědomí do vyšších dimenzí Bytí i poznání, že jsme svými vlastními tvůrci, že jsme autoři,  režiséři svého života,  jsme i jeho producenti  a jsme povinni být hluboce šťastni uvnitř sebe sama, abychom mohli čelit pohromám a obtížím, jež jsou nám stavěny na naší CESTĚ VZESTUPU VĚDOMÍ, vedoucí  k nalezení SEBE SAMA.  

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 9. 1. 2017

 

 

Žár ohně lásky

ZUZANA SOUKUPOVÁ

Každá duše podstupuje vtělení do fyzické roviny  proto, aby se poučila o lásce a o tom, jak lépe milovat. Aby mohlo k takovémuto poznání dojít, vyvíjejí se různé druhy vztahů, jejichž účelem je lepší porozumění tomu, co láska je a co láska není. Pochopení lásky má základní význam pro chápání smyslu života i pro duchovní vývoj každého člověka. Rezonuje-li člověk souhlasně se základními principy Nejvyššího Zdroje, tedy Jeho tvořivostí (aktivním principem), láskou a moudrostí,  je láska (jež má být chápána jako dokonalý stav harmonie v těle, duši i duchu člověka) jednou ze základních hodnot smyslu jeho života na Zemi, neboť pouze ona je skutečná...

Člověk se po mnoho inkarnací vyvíjí postupně a prochází třemi základními  stupni vědomí,  od fyzického vědomí přes duševní, až dospěje k vědomí duchovnímu. V rovině tří stupňů vědomí bude také průběžně prožívat a vnímat i tři stupně rozdílných lásek. Nejvyšším smyslem intimity ve vztahu mezi partnery  rozhodně není čistě analytické porozumění. Měli bychom odolávat pokušení vztahy tolik rozpitvávat. Mohlo by nás to totiž svádět k tomu, abychom se rafinovaně vyhýbali skutečnému prožitku lásky.

V samém jádru esence lásky se skrývá hluboké tajemství. Demystifikovat lásku znamená ztratit ji. Její tajemství vytváří životodárnou energii, která nás okouzluje, dojímá a léčí.

V příliš mnoha vztazích je tajemství z lásky vytlačeno. Plány, forma, analýza, definice,  to všechno může být použito k zablokování duchovního proudu lásky. Tajemství opravdové lásky je velmi  křehké a potřebuje naši ochranu. Pokud máme pít z onoho  skutečně čistého božského pramene lásky, musíme se podvolit vznešenému dramatu.

Kdysi bylo napsáno: ,,Peklo jsou ti druzí.” A stejné je to i s nebem... Vztahy mohou být peklem. Někdo vyžaduje více času nebo pozornosti, někdo jiný nemá dost volnosti nebo osobního prostoru. Někdo chce ovládat, jiný se brání. Někdo pláče a snaží se dostat dovnitř, jiný  zase vzdychá a snaží se dostat ven. Znovu a znovu jsme citově bombardováni. Často si říkáme: ,,Proč se vůbec namáhám?!”

A přece se jednou za čas náhle rozzáří v našem životě hvězdy: po minutu, hodinu, možná den, rok či mnohem déle zažíváme onu dokonalou lásku.  Někdo nás vidí takové, jací skutečně jsme, a přesně takové nás i miluje. Naše duše souzní a opatrujeme si společný vnitřní svět, který se mezi námi dvěma vytvořil. Máme pocit, že každičká část našeho těla, duše i ducha se zná s tím druhým. A právě v té jedné chvíli se necítíme na Zemi tak sami. Cítíme se utěšeni, naplněni... Ale pak se ozve tzv. skutečnost tohoto světa, či spíše nerealita vyšších světů. Neboť láska představuje onu nejvyšší sílu Božského Zdroje, nezměnitelnou realit vesmíru, která jej tvoří, rozšiřuje  a prosvětluje. Bohužel však svět, jenž si spousta lidí pro sebe po spoustu inkarnací vytváří,  ji neuznává, ani nezrcadlí.

Lidé si vytvářejí  nepřátelskou duševní říši, v níž místo lásky vládne strach. A láska v aspektu strachu nemůže existovat. Proto je v této rovině velmi obtížné získat trvalou lásku, neb se vymyká celospolečenskému emocionálnímu naladění, ale i naladění frekvencí energie lásky jako takové. V tomto iluzorním světě je pak vytvořena jakási umělá forma lásky. Je založena spíše na toleranci, než na opravdovém přijetí, spíše na formě, než na obsahu, a spíše na spojení fyzických těl, než  na skutečném spojení duší. A dokud půjdeme jen po povrchu, dokud se nebudeme hnát za vrcholným zážitkem lásky, mají tyto vztahy celkem slušnou šanci na přežití. Pokud se však odvážíte chtít víc,  povstanete a vědomě prohlásíte, že nechcete přijímat omezení vnucená  lásce v tomto světě,  a že chcete zvednout závoje iluzí a masek, pak vyzýváte síly strachu k souboji. Strach se vašim ideálům lásky bude vysmívat a ukáže vám ohnivou podstatu lásky, představí vám ji jako ohnivý kruh nebezpečně kmitající kolem vás. Ten oheň je ničivý a spalující, ale pokud nad strachem zvítězíte, milost vás vybaví charakterovými vlastnostmi z ocele, které transmutačnímu žáru vašich emocí, vyvolaných zejména okolím,  odolají.

Dvě očištěné a vědomé duše, které upřímně spojí své duševní a  duchovní síly, vytvářejí  doslova božskou energii.  Tato moc se odráží i ve fyzické realitě. Nukleární fúze i nukleární štěpení jsou fyzické důsledky mimořádných možností ničit nebo tvořit. Záleží na tom, zda se dvě jednotky života oddělují nebo spojují. Vztahy mohou být ,,silně špatné“ a mohou být i ,,silně dobré“, ale nikdy, nikdy, nemohou být bez síly.  V lásce jsou vždy přítomny zářící rozžhavené uhlíky, které signalizují zasvěcení duše. Pokud tam není oheň, není to láska. Duševní souznění dvou zářících duší otevírá  onen jasný průchod do duchovních světů.

Ano, jistě, může to být vztah, manželství, které vydrží navěky. Může to mít všechny ty známky, co svět nazývá ,,solidním vztahem”. Ale pokud vás to nenutí, abyste se posunuli o stupínek výš, pokud vám to netrhá srdce na milion kousků, aby se pak ve chvíli osvíceného porozumění znovu zacelilo, pak jste opravdově nemilovali. Kdykoliv se naskytne šance na hlubokou lásku, stojí před ní  ona vysoká zeď ohně. Ten oheň na sebe může vzít podobu něčeho, co vás spaluje zevnitř, nějaký vnitřní stav, nebo může mít podobu jakési vnější okolnosti. Ale nikdy není lásky bez žáru ohně. Mystikovi, člověku na cestě duchovního vzestupu vědomí přítomnost žáru ohnivého elementu  neříká ,,běž pryč”, ale ponouká ho: ,,Jestli jsi dost silný, abys to ustál, tak tady je láska.” Ve skutečnosti je to právě žár ohnivého elementu, který nás formuje. Nepředstavuje pro vztah nebezpečí, ale největší dar. Nespálí základní podstatu, ale všechno ostatní. Když se před vámi tyčí ohňová stěna a ten, koho skutečně milujete, stojí na její druhé straně, pak z vás odvaha natáhnout se skrze oheň po ruce vašeho milovaného činí magickou bytost schopnou projít ohněm, aniž by vás popálil. V tomto okamžiku se napojujeme na odlišnou frekvenci vědomí. Když toto dokážeme, pak dokážeme téměř cokoliv.

Vězte, že radost z vědomí, že jste zvítězili nad žárem ohně, že se kov ve vašem srdci změnil v tekuté zlato  proudící do celého bytí, činí nejen ze vztahu, ale i z vás samotných  onen posvátný kalich, svatý grál...

(upravený úryvek z knihy „Vztahy na cestě osobně-duchovního rozvoje“, vice viz rubrika „KNIHY“)

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 14. 12. 2016

 

 

Svitek – rukopis psaný životem 11. část

Zuzana Soukupová

Již několik dnů se mě snažil kontaktovat můj neviditelný duchovní průvodce, držíc v rukou starodávný svitek, onen rukopis psaný životem, byla jsem však příliš zaneprázdněná temnými energiemi, které kolem úplňku tak rády zaměstnávají nás, nositelé světla. Když jsem dnešní odpoledne chtěla zahnat těžké chmury, které se vznášejí kolektivním vědomím, vydatným spánkem, můj neviditelný průvodce mě podpořil dostatkem světelné energie a se svou vznešenou laskavou přísností mě pokynul, abych sedla ke svému PC a psala po delší době to, co mi bude na starodávném svitku, rukopisu psaného životem, ukázáno.

Zvýšila jsem tedy své vědomí a před mým vnitřním zrakem se na starodávném svitku tentokrát objevila světlemodře stříbrná zářící perla. Zpočátku jsem moc nechápala, co znamená, ale po dalším navýšení energie jsem jasně viděla onen zářící klenot životní esence, pulzující, téměř tekuté světlo života. Najednou jsem poznávala Zdroj nejen mého života, ale všech, kteří pocházejí odtud, odkud JÁ JSEM...

Prohlížela jsem si lépe tento nejvzácnější klenot Stvoření a spatřila jsem, jak se jeho barva mění směrem k vnějšímu okraji, vytvářejíc ten nejkrásnější druh duhového krystalu. Světle modře stříbrná zářící perla uprostřed pulzuje, rozšiřujíc sama sebe a měnící se v různé barevné paprsky, jež dokonale modelují tvar připomínající duhový achát.

Když jsem na onom starodávném svitku viděla koncept tohoto překrásného krystalu života, s jeho nikdy nekončícím pulzováním, pulzováním, které jedince spojuje s tím Nejvyšším Zdrojem energie a vědomí, všimla jsem si též drobných chuchvalců vytvořených z  temnější energie. Můj milovaný průvodce mi vysvětlil, že se jedná o emoční a mentální vrstvy, které vznikají na duši jedince, když zažívá nevědomost, provádí rozhodnutí a činy, jež směřují proti němu samotnému i životu jako celku, když jedná pod vlivem své masky nevědomosti. Během duchovního vzestupu jsou to právě tyto chuchvalce, pavučiny temných energií, které se snažíme transformovat i transmutovat v odpovídající správné zbarvení našeho jedinečného živoucího krystalu, tedy naší duše. Vnímala jsem u čtení toho starodávného svitku, rukopisu psaného životem, že i když je někdy naše duše zatemněná pavučinami temných energií, ona živoucí, pulzující stříbrně světle modrá perla své spojení se Zdrojem Nejvyšším vlastní stále, jen my o něm ztrácíme povědomí.

Neviditelný průvodce mi mou vizi upřesnil: „Vzpomeň si vždy, i tenkrát, když ti bude zdánlivě nejhůře, na tuto věčnou a pulzující perlu života. Věz, že v ní máš nahrány všechny své životy, každý okamžik, kdy jsi skutečně milovala, každý okamžik, kdy jsi byla opravdově milována, každý okamžik, kdy jsi byla opravdová, tedy, byla jsi SAMA SEBOU... Nic jiného se zde nenahrává, jakýkoliv jiný zážitek, čin, událost  prostě NEJSOU...“.

S hlubokým pochopením jsem si oddechla, vždyť o to, abych byla SAMA SEBOU, aby každý můj čin byl MNOU, jsem se ve svých životech nejvíce snažila.

Ač jsem byla tolikrát v různých životech nepřiměřeně uctívána, vždy jsem se  snažila  zůstat SAMA SEBOU...

Ač jsem tolikrát během svých inkarnací byla hanobena, zůstávala jsem uvnitř SEBE SAMA... 

Ač žebrajíc o lásku u jiných, hledala jsem též jen SAMA SEBE...

A co jsem tedy vždy nejvíce hledala, po čem jsem skutečně toužila? Nalézt, pochopit, obejmout a milovat SAMA SEBE....

S nevyslovitelnou láskou a vděčností jsem si prohlížela tu nádhernou zářící pulzující perlu života, obdivujíc ji, že ač někdy byla či je u tolika osob zacloněna nánosem pavučin temných energií těžkých emocí a myšlenek, přesto  JE stále EXISTUJÍCÍ A ŽIVOUCÍ.

S hlubokým pocitem vděčnosti jsem se upřela svůj pohled na mého průvodce.

Ten mi však pokynul, abych dále sledovala děje, odehrávající se na svitku, jenž JE psán životem. Ne náhodou toto naše téměř „pracovní“ setkání můžu označit číslem 11. Zejména v jedenácté dimenzi Bytí se odehrávají ona dramata, která posléze tolik ovlivňují naše životy ve fyzické realitě.. Nyní jsem se však dívala na tato dramata s určitým nadhledem, neboť po předchozí vizi jsem vnímala, jak jsou neskutečná... Vnímala jsem, jak si neviditelné kolektivy vědomí – tzv. bytosti, navlékají na své perly života halloweenské masky, jak si hrají na utlačovatele a též na dobyvatele. Vnímala jsem, až s mírným úsměvem, podobným tomu, když máma sleduje své děťátko, které se vžije do role například zlé čarodějnice, vnímala jsem, jak se tato činnost z vyšších dimenzí postupně opakuje zde ve fyzické realitě, kde pak lidé nosí masky dobyvatelů, vládců či úspěšných hvězd dramatické scény.

Pociťovala jsem u toho hluboký soucit, a uvědomovala jsem si, že se jedná z pohledu lineárního času, o  téměř neekonomické využití možnosti pravdivého účinkování na velkolepé scéně života...

Ke konci našeho dnešního setkání mi můj milovaný neviditelný průvodce na rozloučenou  umožnil ještě jednou, ale tentokrát celistvě, vidět-vnímat na starobylém a přece aktuálním svitku, rukopisu, jenž je psán životem nás všech, ty tisíce pulzujících stříbřitě bleděmodrých perel života, dýchajících duhovou záři, která se rozprostírala posléze celou planetou, galaxií i vesmírem... Byly to zářivé jiskry života těch, kteří jsou SAMI SEBOU....Těch, jímž se již povedlo transmutovat masky v záři jejich vlastní jedinečné duše...

(pokračování příště....)

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 15. 11. 2016

 

 

Vzestup vědomí

Zuzana Soukupová

Ve směsi víry, přesvědčení, příběhů a legend, které po staletí popisují charakteristické rysy  hrdiny, se často objevuje bytost představující sílu tzv. dobra a stojící proti silám tzv. zla. Tato bytost, často mnohem silnější, co se její moudrosti, síly a čistoty srdce týká, je schopna žít a jednat tak, jak běžní lidé nedokáží.  Tato bytost  představuje,  v rámci určitého časového období,  obraz dokonalosti onoho Já, jež dosáhlo, či se snaží dosáhnout stavu jednoty s oceánem vědomí Nejvyššího Zdroje a s vnitřní životní jiskrou, aby mohlo završit  úkol stát se bytostí, jejíž rozšířené vědomí působí vědomě skrze celou multidimenzionální holografickou realitu.

Takováto osoba není bojovníkem ve fyzickém slova smyslu, ačkoliv ji vnější aspekty pověsti takto mohou definovat,  uspěla však v překonání vnitřních překážek, jež by  ji udržovaly malou a nedůležitou, neschopnou souzvuku se skutečným životem i s  vyššími dimenzemi světla a života.  K opravdu významnému dosažení vítězství došla díky překonání vnitřních aspektů omezení a iluzí, a tyto byly propuštěny, aby se pak celá bytost mohla odevzdat záměru své duše,  a životu žitému jen a pouze v souladu s těmito zásadami.

Hrdina byl často zobrazován jako stav srdce a mysli, jimž je vlastní jistý stupeň síly, lásky, moudrosti, jasnosti a dokonalé čistoty. A přesto se v rámci legendy síla, láska, moudrost a čistota fyzického bytí nestaly součástí jeho úspěchu. Namísto toho fyzická realita zůstala oddělena od duchovní sféry.

Dnes začínáme vnímat, že se na práh lidského uvědomění dostává cosi úplně nového. Je to porozumění, že fyzická realita se může stát vyjádřením vyššího vědomí se všemi jeho atributy. Může se stát vyjádřením síly, moudrosti, lásky,  jasnosti a čistoty.

Moudrost, láska, čistota a celkové vyzařování ve fyzické realitě nyní již vlivem odclonění závojů mezi nižšími a vyššími dimenzemi mohou  zaujmout své právoplatné místo vedle všeho, co je v lidské zkušenosti považováno za posvátné a zásadní.

Záření, jehož je schopno fyzické tělo i jeho fyzickému zraku neviditelné energetické pole,  nastává díky  uvedení do souladu s vyššími aspekty bytosti – s naším Vyšším Já či naší vnitřní životní jiskrou,  jež je s oceánem vědomí Nejvyššího Zdroje věčně spojena.  Takovéto sladění  vnáší  i do fyzické formy světlo, které září napříč celým vesmírem a činí z takové osoby  světelnou sílu v rámci její vlastní sféry vlivu.

Duše i fyzické tělo jsou schopny pojmout a udržet v sobě světlo – energie vysokých duchovních dimenzí. Zářivá aura takového člověka je způsobilá konat zázraky,  o nichž jsme si kdysi mysleli, že patří jen k vyšším bytostem ze světelných říší. V postupu směrem k tomuto cíli nám praxe včleňování většího světla, našich vyšších částí vědomí do fyzického těla, spojena nerozlučně s odstraněním toho, co je světlu překážkou, pomůže   posunout  celkový vývoj na další vyšší úroveň.

V dnešních dobách je již více  zjevné, že vyšší energie mají vliv na všechny  naše cesty života, všechny lidi i na každou situaci. Abychom byli schopni tímto obdobím projít s půvabem a elegancí, není zapotřebí zběsile pátrat po informacích na internetu nebo se stát někým jiným, než uvnitř sebe ve skutečnosti jsme.  Většinu toho,  co  potřebujeme k úspěšnému průchodu skrze závoje dimenzí ke svým vyšším částem, máme v sobě. Jde o schopnost  umět naslouchat tomu, co se děje v našem nitru, a být si toho i  více vědomi, což nám umožní rozpoznat způsoby,  jimiž se můžeme spojit s našim rozšířeným vědomím. K elegantnímu průchodu tímto časem si předně potřebujeme uvědomit onen děj, jenž právě probíhá, správně s ním pracovat, chápat, že to, co námi prochází jako energie a emoce, se povětšinou vynořuje jen a jen proto, aby to bylo uvolněno.

Je zapotřebí zvážit, zda máme dostatek času na odpočinek, více času na  to, abychom pobyli v samotě a tichosti, více času, v němž nejsme tolik zaneprázdněni. Ačkoliv v životě se k tomuto dostáváme často nesnadno a na našich ramenou spočívá tíže odpovědnosti, je nicméně důležité mít během dne určitý časový úsek vyhrazený k tomu, abychom mohli vstoupit do svého nitra a spojili se sami se sebou, se svým nitrem, abychom pocítili  ono vnitřní ,,Já”, jež čeká na příležitost k vynoření, což nám též  poskytne podporu pro příchozí vyšší energie, jež pak mohou vykonat své dílo transformace našeho vědomí.

Někteří ještě nemusí toto světlo vnímat jako frekvenci vyšších duchovních sfér, jíž je, mohou vnímat jen jeho  zneklidňující účinky, když vynáší do povědomí to, co potřebuje být propuštěno a osvobozeno, a někdo snad vnímá jen turbulence karmických lekcí, které mohou být součástí celého děje. A přesto jsou i tyto turbulence  „pouze“ energetickou vlnou, jež  námi pouze prochází a jejímž cílem je vytvoření kvalitnějšího života pro každého z nás. Tento neklid je počátkem nového života, avšak ještě hlubší jeho součástí je uvědomění si své individuální vnitřní podstaty i jednotné esence všeho  živého.

V příliš zaměstnané společnosti, orientované na výkon, je nadměrné vytížení normou. Roztříštění mysli je normou, ono opuštění vlastního hlubšího Já jen proto, abychom mohli vyhovět očekáváním jiných ohledně našich emocí a našeho jednání, a ta se mění podle  každodenních situací. Roztříštěnost vědomí vede ke ztrátě spojení s námi samotnými i se zdrojem života. Podporuje pocit, že jsme ztraceni a bez cíle, a vidíme ,,život” jako pachatele, jenž nás táhne pryč od nás samotných. Tuto představu je třeba prozkoumat  v rámci iluze, na níž je založena, neboť jedině naše vlastní očekávání ohledně toho, jaký by život měl být,  či jaký ho mít chceme, změní to, jaký náš  ,,život” je.  Neexistuje žádná jiná kvalita ,,života” než ta, jež žije v našem vlastním vědomí a s níž vítáme každý nový den

Je-li pro nás těžké nebýt stále plně zaneprázdněn,  a převládá onen pocit, že právě toto je luxus, jenž může počkat na dobu pozdější, měli bychom pochopit, že ono ,,později” je právě teď, a že samotná struktura života, tak jak ho známe, prochází expanzí změn, takže to, co v současnosti považujeme za samozřejmé, již „později“ nebude existovat. Právě proto jsme vnitřně, tedy naší duší, vyzýváni k tomu, abychom přešli do onoho stavu milosti, jenž se nalézá uvnitř nás samotných, abychom byli schopni plynout s dějem, jenž už začal, a abychom se připravili na to, co ještě přijde. Život si to od nás žádá, a žádá nás o to  naše vlastní duše i vnitřní životní jiskra, zatímco postupujeme den za dnem kupředu.        

Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitele těchto webových stánek, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na tyto stránky http://www.reiki-centrumpraha.cz) 26. 9. 2016

 

 

Meditace „ HARMONIE VZTAHŮ“

(ukázka ze stejnojmenné řízené meditace na CD)

ZUZANA SOUKUPOVÁ

....teď se podívejte na nejvzdálenější obzor a pokuste se vnímat, jak je asi blízko... nebo jak je daleko... rozšiřte své vědomí až k obzoru... Vnímejte kulatost, pevnost Země, na které sedíte… vnímejte prostor kolem Země... představujte si planetu  Zemi jako živoucí, dýchající organismus, bytost jako jste vy sami… Ponořte se do pocitu vznášení se uprostřed prostoru kolem vás, jenž sahá až za vámi viděný obzor… Vnímejte, jak vás nadnáší  vaše vlastní lehkost, jež vám umožňuje vznášet se nad  Zemí... Všimněte si též, že vaše fyzické tělo je v dokonalé kondici... Vnímejte bezchybnou koordinaci i naprostou lehkost... Vnímejte všechno, co vidíte, jako svou nedílnou součást…

A teď se v duchu vraťte do svého dětství... vraťte se do doby, kdy jste byli v mateřském lůně... Představte si i hluboce prociťte že jste článkem řetězce bytí, které existuje již od zrození lidstva... Představte si tento řetězec bytí jako proud oscilující energie... ano, vy sami jste součástí tohoto proudu energie... Představte si a pociťte, jak tento proud energie je spojen s veškerou energií vesmíru, je spojen též s hvězdami i se sluncem... Vnímejte, jak tato energie proudí vašim fyzickým tělem a jak zdánlivě náhodně, avšak přece s jasnou přesností vše   mění...

Zkuste si nyní svým vnitřním zrakem či niterným pocitem všimnout jakýchsi  tmavších provazců, jež vás poutají k určitým osobám, místům, okolnostem…  V kterých místech svého fyzického těla je vnímáte?… Jsou vám tyto provazce příjemné, poskytují vám určitý pocit bezpečí či máte pocit, že díky nim nemůžete volně plynout čistým vesmírným proudem energie?... Vytvořili jste si je snad sami z důvodu určitého ukotvení, relativního bezpečí, či si je k vám připoutali jiní? Zkuste toto chvíli zkoumat – a vězte, že  první pocit, který se dostaví,  je ten správný… Pokud je vám provazec nepříjemný, omezuje vaše plynutí – vědomě ho odstraňte či k tomu použijte ostrý nástroj, pokud provazec vzdoruje… A jestliže se bojíte, že odstraněním provazce byste příliš vzlétli – nechte ho, pravděpodobně ještě nenastala  ta správná doba – vaše duše má zakusit ještě určité role…

Jste-li si jisti, že jste odstranili všechny provazce, které jste odstranit měli, vnímáte pocit intenzivnějšího plynutí a vesmírná energie moudrosti, lásky, světla i síly vás ponese bez jakýchkoliv omezení právě tam, kde je nyní vaše místo… zažíváte u toho extázi naplnění, blaženosti a harmonie…. Nechte se jí omývat jako jiskřivým vodopádem, dovolte, ať vás naplní...

A nyní se opět soustřeďte na vrchol hory... Jste na vrcholu hory… jste i součástí hory, jste součástí vesmírné energie, jste též součástí  svého fyzického těla..

Vnímejte následující slova, možná jste to právě vy, komu pomohou objasnit právě  tu vaši záležitost, s níž si nevíte v této chvíli rady…

Vězte, že až se skutečně rozezní tón vaší vnitřní životní jiskry , dostaví se na jeho volání partneři, kteří vám jsou souzeni osudem – partneři, kteří jsou schopni rozpoznat vaši pravou podstatu – světlo, moudrost, lásku vaší jedinečné životní jiskry ... Toužíte-li po „spřízněné duši“ – „té a žádné jiné“, a přesto jste stále sami, zaměřte se na problémy, jejichž řešení jste se doposud snažili nalézt mimo sebe… Nikdo není sám – jakmile člověk naváže duchovní spojení s tím jediným srdcem Nejvyššího Zdroje, dostaví se přátelé, kteří jsou mu souzeni...

(více viz rubrika „CD řízené meditace“)

Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitele těchto webových stánek, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě a pokud je připojen aktivní odkaz na tyto stránky http://www.reiki-centrumpraha.cz). 15. 9. 2016

 

 

MOUDROST

Zuzana SOUKUPOVÁ

Skutečná moudrost je prostá nehybnosti, která vzniká tehdy, když se ego, oddělené Já, snaží zastavit pohyb času, zastavit proud, když se snaží  nehybně stát a přivlastnit si určitou zkušenost, namísto toho, aby plulo s věčným vesmírným tokem z oceánu vědomí Světla-Zvuku Nejvyššího Zdroje a přesahovalo, překračovalo jakýkoliv předchozí zážitek. Právě tehdy vytváříte podmínky, které se manifestují jako životní problémy, obtíže na rovině fyzické, emocionální či myšlenkové a duchovní. Tak se uzavřený kruh musí začít hroutit.

Dalo by se jistě říci, že druhý zákon termodynamiky (působení magnetického pólu energie), který v tomto případě nastupuje,  je negativní silou… Ale vlastně jde o velice láskyplnou sílu, snažící se snaží rozbít mentální vězení, jež drží lidi v pasti. Kdybyste byli zavřeni v temném vězení, považovali byste rozbití jeho zdí za destruktivní? Jedině tehdy, kdybyste byli nějakým způsobem s tímto vězením spojeni, připoutáni k němu a chtěli tam navěky zůstat, neboť jste zapomněli, že existuje i život „někde venku“  nebo kdybyste chtěli, aby tam zůstali ti druzí.  Jakmile uzavřete svou mysl věčnému proudu moudrosti, která se neustále překonává a rozšiřuje, stává se vaše mysl uzavřeným systémem, a proto nastupuje  druhý zákon termodynamiky, ,,stahující síla ženské magnetické energie”, který  rozbije mentální představy, které obklopují vaši věčnou duši iluzí omezené  identity.

Pokud se k moudrosti snažíte přistoupit jen z pohledu intelektu (analytické mysli), stává se z ní uzavřený systém. Chtěli byste, aby se moudrost vešla do některé kategorie ve vaší databázi, aby ego mělo stále dojem, že je u moci. Každý nástroj vynalezený analytickou myslí má svá omezení. Loď je například dokonalým prostředkem například na moři, ale pouze tehdy, pluje-li po vodě. Chtěli byste s ní plout po písku, neuspějete. Spojení s oním pramenem skutečné moudrosti vám umožní pouze vaše nitro, očištěné však od filtrů mentálních a emocionálních iluzí.

A co se týká vás osobně, tak musí nastat okamžik, kdy budete ochotni rozbourat, transformovat vámi vytvořené iluze, které vám poskytovaly zdánlivé bezpečí, neboť ony slouží pouze vašemu oddělenému já, tedy vašemu egu.  Dokud na nich lpíte, lpíte na vnímání toho, co znáte nebo co si myslíte, že znáte, není vám dostupná skutečná moudrost.
Intelekt a vnější mysl nepřechytračíte použitím intelektu a vnější mysli.

Pokud chcete dosáhnout skutečné moudrosti, musíte v určitém okamžiku být ochotni propustit všechno, co znáte, a být jako malé děti, mít čistou mysl malého dítěte, která se neptá, nýbrž jen pozoruje a u toho musíte vnímat proud energie, jenž vás obklopuje, proudí vámi a přináší veškerou moudrost veškerenstva. Vaše mysl tak změní ohnisko své pozornosti a vy budete schopni zakoušet jednotu s něčím, co přesahuje vaše ego.

Jen v této jednotě, v této zkušenosti jednoty s proudem živé a vysoké duchovní energie, budete celiství a váš život bude probíhat dle vašeho osobního životního plánu, jenž je v dokonalé harmonii sám se sebou i těmi ostatními.

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitele těchto webových stánek, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě a pokud je připojen aktivní odkaz na tyto stránky http://www.reiki-centrumpraha.cz). 21. 8. 2016

 

 

Život po procitnutí

(úryvek z knihy „MANUÁL CESTY LÁSKY NAPŘÍČ ČASEM aneb příslib spřízněných duší okřídlených bojovníků světla)

Mgr. Miroslava Šáchová

Ocitla jsem se v podobě ženy v 21. století a postupně se probouzela ke své skutečné podstatě. Nezáleží na tom, jak mi zde říkají. Tento příběh je mnohých z Nás – cestujících časem.

 Na mé cestě jsem se potkala s několika spolucestujícími časem, to jest s okřídlenými bytostmi v podobě fyzického lidského těla. Vzájemně jsme se snažili probudit a vzpomenout si, i když naše lidská část vědomí často zasahovala do našich Vyšších snah.

Plná nadšení i zděšení z mého dalšího posunu vědomí k probouzení jsem ťukala do klávesnic záznam svých vizí, abych jej mohla předat spolucestujícím v čase:

Je to jasné, Andělští bojovníci světla dali svým družkám bojovnicím jakousi jemnou narkózu zapomnění, aby mohly žít život v nízkých sférách Země bez takové bolesti, neboť být při plném kosmickém vědomí a vnímání na Zemi je bolestivé a vyžaduje velkou odvahu a sílu a víru. Ta narkóza ale omráčila i jejich vnímání spojení mezi nimi a tak všichni zapomněli. Život na Zemi se tak pro ně všechny stal, bráno z pohledu pozemšťana,  snazším.

Dále vize pokračovala z minulosti do vhledu do budoucnosti:

Nicméně jakmile jedinci pocítí potřebu něčeho vyššího, začnou se z narkózy probouzet a volání jejich srdce po Domově a znovuprobuzení do své kosmické podstaty je silnější, než jakýkoliv strach či bolest...

Svým vědomím jsem pronikla do tajů vztahů okřídlených bojovníků:

Vztah okřídlených bojovníků světla je založen na vzájemné podpoře a nikoliv pozemské závislosti – potřebují jeden druhého a sebe navzájem, aby mohli plně zářit a udržet vědomí z vyšších světů a mít vyšší sílu i zde na Zemi. Jenže jejich spojení je tak silné, že jeho zář vyvolává napovrch všechny démony i skryté temno v okolí a pobuřuje síly temna. Ač jsou fyzicky od sebe, bojovníci světla v týmu i dvojpaprsci, jejich spojení je jiné, vyššími smysly: jasno-hmat, jasno-cítění, telepatie, ... A když jsou fyzicky vedle sebe a nejsou probuzeni, spouští to probuzení a aktivaci vědomí i vláken DNA, aby se probudili do kosmické podstaty a frekvence. Jsou si oporou a podporou a jejich tým se rozšířil a posílil i o přítomnost ryzích andělů, kteří jim mají zprostředkovat nový aspekt  požehnání. Mise a záměr světelných je identická, třebaže jsou často z jiných světů a galaxií. V této misi napříč časem a prostorem, v nelinearitě, jsou týmem okřídlených bojovníků světla. Jakmile u sebe dosáhnou kritického množství světla a přesné míry probuzení, jsou schopni na Zemi přivolat mocné frekvence a světelnou pomoc, jakož i anděly, a být tak prostředníky na působení vysokých jemně-hmotných světelných bytostí.

Mé vize a sdělení pokračovaly:

Nastává rozdělování světů, příchod světelné mocné vlny energie. Již žádné kompromisy. Stojíme před okamžikem definitivního rozhodnutí všech bytostí, zda se vydají směrem ke Zdroji či se od něj naopak budou vzdalovat – nic mezi už není možné. A ti, co zvolí cestu od Zdroje, hrozí pád do Fantomového matrixu, neb neudrží frekvence na hmotné běžné úrovni... už to nepůjde dál jako doposud... pokus skončil...

Jsou zde Andělé rovnováhy – strážci rovnováhy světla a temnoty – obsahují v sobě oba aspekty, aby mohli jednat na obou pólech. Jsou jiní oproti andělům světla. Ti jsou čistým světlem a zkušenost temna neznají, jen jsou světlem a posilují bojovníky světla. Naopak andělé rovnováhy posilují tu stranu, kterou je právě potřeba – ať již temnou či světelnou. Hlídají rovnováhu. Jejich záměr není ani světlo ani temnota, ale jejich vlastní linie rovnováhy. Někdy se zdají až posedlí svou vlastní vizí rovnováhy – která v jejich očích má nejvyššího významu. Proto se mnohdy jeví necitelní a nemilosrdní – pevně si hlídají své vlastní zájmy. Jsou to takové smíšené síly. Nemají vlastní domov – jen linii rovnováhy – a tu dokonale a neustále uctívají. Zdá se, že se pro ně stala jejich modlou. Někteří se zdají velmi zaujatí – ale jejich znalost obou světů je cenným bohatstvím a střeženým tajemstvím. Mají proto své místo a význam v existenci.

Dále se mé vize zaměřily na stav a budoucnost kristovských jisker, v této hierarchii a vesmírné politice andělů a démonů, v této galaktické situaci vesmíru: 

Mnohé kristovské jiskry nepoberou nově přicházející frekvenci, neb je příliš silná – nechává vyjít napovrch dávné bolesti a nezpracované záležitosti. A na toto nejsou zdaleka všichni připraveni či ochotni projít svou vlastní bolestí a svým vlastním stínem. Je to příliš nepohodlné a obvykle vskutku děsivé. A proto se mnozí nevědomě-vědomě rozhodnou raději jen parazitovat na světelném poli okřídlených bytostí světla, čerpat světlo od nich. Sami však pracovat nechtějí, neboť jejich zranění je děsí a nechtějí jimi projít. Neprojdou-li si své bolesti a nezpracují je, pak se stanou energetickými vampýry a následně se budou propadat do umělého světa – Fantomového matrixu. Jejich vnímání umělého světa může mít různé verze. Ti, co mají zdravý základ, budou trpět víc, neboť je to milost, že se svého zranění zbaví a nakonec se vymaní vlivu Fantomového matrixu.

Ovšem ti, kdož mají zranění a nemají zdravé jádro, jsou infikováni temnem, budou v domnění, že činí dobře a postupují ve svém vývoji, ve skutečnosti se však budou nemilosrdně propadat do fantomového matrixu, i když si budou vytvářet iluzi v mysli, jak jsou osvobození a šťastní. Rána k nim přijde později, ale o to bude děsivější a dlouhodobá. Vymanit se tomu pak bude téměř nemožné.  V konečné fázi se však i tito navrátí k Nejvyššímu  Zdroji a to ve formě hvězdného prachu  - prosti osobního poznání přirozeného vývoje vědomí. Ano, i v tomto tkví nesmírná milost a láska oceánu vědomí Nejvyššího Zdroje.

Mé vědomí a má existence putuje časem do budoucnosti, ale zážitky jsou z minulosti, jsem na cestě zpět „Domů“ a naplňování plánu se odehrává ve dvou časových úsecích současně. Pracuji na doladění propojky časových koridorů. Tým okřídlených v časovém úseku 2013 se probouzí  a probíhají tak změny v tzv. minulosti, kde se přeskupují nové varianty, aby pak naplnily a propojily celkovou Vizi Nejvyššího Záměru. Jsme vyladěni na novou mocnou světelnou vlnu, naše bojová podstata se tím vybrousila do větší preciznosti – proudy lásky Zdroje nás činí silnějšími a zářivějšími, naše mise se rozšiřuje do větších prostorů existence, než tomu bylo doposud.

Vyladěním se a začleněním nových frekvencí mocné energie jsme získali na živosti a hloubce – stále jsme bojovníky světla, občas působíme křehce, dokonce křehčeji, než kdy dříve. Ale zdání klame. Láska nás činí plnějšími a odhodlanějšími – máme radost a prožitek ze služby Nejvyššímu Zdroji, jenž tkví uvnitř nás v podobě naší zářivé božské esence.. Našim cílem je přivést Království nebeské do těch nejvzdálenějších koutů  Jeho existence.

Ano, vnímám Vizi týmu i záměr přesahující čas a prostor, avšak vnímám, že je zde jeden důležitý prožitek, jenž každý z nás bojovníků má uzavřen a musí jej obnovit, abychom nabyli své plné síly. Jedná se zejména o tyto záležitosti: očistu karmických nánosů se svým dvoupaprskem. Dále o ochranu spojení mezi sebou a s Nejvyšším zdrojem a o aktivaci esence důvěry a odevzdání se božské lásce, moudrosti a síle, ke které nám naše spojení - spojenectví (dvoupaprsku a týmu) dělá silnější signál. Nosíme v sobě příliš zranění a uzavřenosti. Musíme nejprve v každém z nás  zapracovat rovnováhu Božské mužské a ženské energie.

Vidím to v čase  roku 2014, kde se pohybuje má část vědomí, která ťuká mými prsty do klávesnic. Jsme tým plný bojových schopností, ale učíme se něžnosti a radosti. Nadšení máme pro boj a záměr, chceme totiž vše naplnit a frrr domů... Jenže abychom plán naplnili, naším úkolem je – a to je pro nás to nejtěžší – naučit se radosti i zde, naučit se důvěře v sebe sama i v sobě navzájem, naučit se víře v to, že i když kolem nás soptí tma a podsvětí, neztrácíme signál se svým vyšším vědomím a mezi sebou... a neztrácíme ze zřetele náš Záměr...

Cítím svou individualitu, záznam mých vlastních zkušeností, avšak jako mrknutím oka přepínám na rozsáhlejší zorné pole multidimenzionálního vědomí, vědomí trans-časového, vědomí týmu, vědomí lidstva, a tak dál a dál... Jsou cestičkami rozvětvujícími se do dalších oceánů vědomí... zásobárna zkušeností, informací, prožitků... přepínám a přepínám a vylaďuji se na to podstatné – dostat se v moři nekonečna k informaci, jež mě osvítí na dalším kroku k Naplnění Záměru, v tomto úseku mé cesty. Zaostřuji své vědomí tedy do malého, ale ostrého paprsku světla a nechám, aby mi ukázal směr jako laserem na mapě... Oddávám se plně okamžiku této koncentraci a nechávám své vědomí zúžené do jediného paprsku, aby našlo směr... A v mžiku se spojuji s bodem na mapě vědomí Nekonečna a jako ohňostroj do mě vyšlehne světlo a rozšířím se o další poznání...

Nyní vidím směr jasně a nejen to, jsem více spojena s týmem... Mé energetické pole se rázem změnilo. Vnímám v sobě nutkavou potřebu spojit se se svým dvoupaprskem a pročistit záznamy negativních energií... Jen co na to pomyslím, odehrává se ve mně sled událostí, které nás oddělovaly... Nyní chápu, že to světlo lásky mezi námi bylo příliš silné pro temnotu, která v nižších sférách  panuje... Nejen to, mému vnitřnímu zraku se otevírá množství příběhů, které jsou nápadně podobné tomu našemu. Je to vlastně jen náš příběh? Je to vůbec „můj“ příběh? Vnímám, že to co se mi přehrálo do mého vědomí z moře nekonečna je zkušenost všech okřídlených bojovníků. Byli jsme rozděleni v párech, abychom neuspěli a padli, propadli lidským emocím... a zažili bolest a utrpení z oddělenosti... Proč to vůbec Nejvyšší Zdroj dopustil? Chtěli jsme pomoci... a netušili záludnost umělého světa, netušili jsme, že by nás kvůli lásce mohli nenávidět... Netušili jsme, že esence lásky, které jsme nositeli, a která žhne z našich duchovních srdcí a z našich křídel a ještě sílí spojením s naším Milovaným a v našem společenství, by mohla být středem takových sporů a pronásledování...

Náš Záměr se nelíbí  bytostem hmotných sfér těchto končin v různých časových obdobích... Nepronásledují nás jenom v tomto století, ale znají prokluzování mezi časovými vektory jako my. Mají zde zdánlivě navrch v tom, že znají fungování hmotných a temných zákonitostí, ale my jsme zde, abychom přinesli pravé Zákony, a vnesli je do všech časových období hmotné existence, Zákony Jednoho – Světla, Lásky, Moudrosti a Síly Boží. Oni chtějí pouze Moc – ovládnout stvoření Nejvyššího Zdroje a podmanit si zbylou energii a zotročit zbloudilé duše, vysávat jim esenci života, parazitovat na nich do bodu těsně před vyhasnutím, pak je nechat trochu nadechnout, aby doplnili energii od Zdroje v sobě, a tu jim pak hned vezmou, a tak dále... My jsme ochránci duší, ve kterých ještě plane čisté světlo života. Jsme ukazatelé cesty pro ty, kteří hledají. Jsme bojovníci Zákona Jednoho – ale sami se zde učíme. Nástrahy druhé strany jsou záludné, ale Nejvyšší Zdroj nám poslal na pomoc Legie Andělů a Světelných Bytostí. Jsou zde mezi námi. Někteří mají podobu lidskou, jiné zvířecí či pouze éterickou – jejich vyzařování hojí naše rány z boje, doplňuje ztracenou energii a vyladění na Zdroj. Máme mnoho zbraní a znalostí, nyní už i zkušeností, nashromážděných ze všech časových cyklů našeho pobytu ve hmotném bytí, ale nyní přichází nová vlna – vlna na níž jsme všichni čekali, všechny naše identity v paralelních časových pásmech – přichází nová frekvence, aby nám připomněla esenci Lásky a slastnou nebeskou blaženost Jednoty – tato esence je Kalichem Života – může ji pít pouze ten, jehož energetické pole je očištěné a jehož křídla umožňují vést vysoký proud Zdroje. Tato Esence Jednoty se zakotvuje na Zemi prostřednictvím posvátných párů – taktéž párů nás okřídlených bojovníků – ať již jsme fyzicky spolu či nikoliv.

Vybavení našeho DNA a energetického pole je uzpůsobené na převod velmi silných energií a to celou oktávou dimenzí od Zdroje až ke hmotné dimenzi. Nyní si musíme uvědomit a začlenit do našeho projevu a bytí ve všech časech, že bojem prostřednictvím naší síly a kosmických a energetických znalostí nemůžeme naplnit Záměr – to vše je potřebné a naší součástí, nicméně velmi podstatné je právě probudit Esenci z Kalichu Života a stát se jejími nositeli a vedením. Tím se můžeme plně stát, pouze tehdy, očistíme-li v sobě bolest, strach a záznamy utrpení– když očistíme naše srdce – a to vírou, že i když se naplno rozzáříme a rozkmitáme svá křídla a spojíme je v Extatickém letu duchovních frekvencí Jednoty – démoni a stíny, jež nás pronásledovali, možná více zaútočí, ale my udržíme víru v to, že tímto se naše schopnost boje a ochrany esence života, jakož i naplnění našeho Záměru, stanou mocnějšími.. Naše právě získaná jemnost nových frekvencí nás činí celistvými a završuje kruh – bojovník, jenž se stává oddaným a milujícím, přijímá i křehkost a uvolnění. Tímto nabírá na síle a nových rozměrech možností působnosti. Tímto nacházíme ztracenou schopnost, jež nám chyběla k plné Výzbroji.....

Více viz rubrika „Knihy

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitele těchto webových stánek Z. Soukupové a autora článku Mgr. M. Šáchové je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě a pokud je připojen aktivní odkaz na tyto stránky http://www.reiki-centrumpraha.cz). 2. 8. 2016

 

 

MEDITACE  K  HARMONIZACI ČTVRTÉ, PÁTÉ A ŠESTÉ ČAKRY

PROCHÁZKA SMARAGDOVÝM CHRÁMEM

ZUZANA SOUKUPOVÁ

(úryvek z knihy „ENERGIE KUNDALINI, ENERGETICKÁ CVIČENÍ A MEDITACE K POSÍLENÍ A HARMONIZACI ČAKER“)

Pohodlně se posaďte, udělejte hluboký energetický nádech korunní čakrou a výdech palci u nohou, zopakujte to třikrát. Nyní udělejte nádech korunní čakrou a vydechněte čakrou srdeční, zaměřte svou pozornost do oblasti srdeční čakry, vnímejte chvíli její energii, nadechujte a vydechujte touto čakrou, vnímejte její energii a to z přední i zadní strany…

V tento okamžik se najednou před vaším  vnitřním zrakem ocitá sluneční krajina, stojíte na jakémsi vrcholku. Vidíte a současně vnímáte různě zbarvenou zeleň stromů a rostlin, napadlo vás někdy, že zelená barva má tolik odstínů? Zdá se, že každá rostlina má svou vlastní zeleň: světlezelená, stříbrně-zelená, tmavě-zelená i smaragdově zelená, a tu tam se lesknou zlatě. Noříte se do četnosti barev stromů i květů, příjemně omámeni vůní, jež k vám nese vítr. Pod chodidly cítíte půdu,  cítíte slunce na své pokožce a vychutnáváte si tento okamžik. Uprostřed této kouzelné krajiny se vypíná chrám, jenž září v slunečním svitu smaragdově-zlatým třpytem. Možná, že tento chrám znáte, možná že jste ho už někdy navštívili…

A když nyní pomalu sestupujete z kopce dolů, krok za krokem hlouběji, chodidly se s jistotou dotýkáte půdy,  poznáváte cestu, která vás vede do smaragdového chrámu. Dostáváte se na úpatí kopce, pokračujete dále k chrámu, jímž se cítíte být magicky přitahováni, vnímáte, že má zcela zvláštní vyzařování, jež s vámi rezonuje v oblasti vaší srdeční čakry, frekvence lásky, milosti, energie vám tolik známá, přesto tak často vlivem strachu potlačována. A čím blíže k tomuto chrámu přicházíte, tím více se vám zdá, že krajina se mění,  barvy září jinou intenzitou, vůně je úplně jiná a  zpěv ptáků zní skoro jako  melodie, nebeský koncert. Ve vzduchu se vznáší ta zvláštní energie, čím blíže přicházíte, tím důvěrněji známý se vám chrám zdá, tím příjemněji se cítíte, skoro, jako byste přicházeli domů, najednou  rozeznáváte též barvy a tvar zdí, vchod i ornamenty. A i když jsou vám cizí a neznáte jejich význam, přesto vám nějakým způsobem připadají známé. Dotýkají se vašeho vnitřního vědění z dávných časů. Stojíte před vchodem, otevřete jej,  což se vám snadno podaří, a vstupujete do vnitřního prostoru chrámu a rozhlédnete se kolem sebe.

Ve zvláštním světle, jímž září vnitřní prostor, zpozorujete, že je tento prostor úplně symetricky uspořádán.  Na podlaze je vyobrazený  lotos, jenž září jako zlato-žluté slunce v krajině, kterou jste předtím procházeli do chrámu. Uprostřed lotosu se nachází jakýsi energetický vír, a přímo do víru vedoucí proudy energie tvoří dvanáct paprsků a stejně tolik plátků. Vír se třpytí zlato-žlutě a srší lehké jiskry, jež rozzařují prostor lotosu. Díváte se pozorněji a vidíte uprostřed zářivou tmavě-zelenou barvu, přecházející do barvy světle zelené, může se vám stát, že uprostřed jednotlivých lístků vnímáte i tmavší místa, jedná se o  vaše strachy, bolesti, jež jste prožívali po dobu všech svých ztělesnění, podívejte se lépe, prozkoumejte energii dvanácti plátků lotosu,  a pokud se podíváte lépe, či spíše otevřete své srdce tomuto dění, najednou vidíte zářivou růžovou barvu, jak tryská z centra lotosu. V tuto chvíli se energie mění, jste zcela prostoupeni frekvencí všeobjímající lásky, jako byste svým srdcem objímali všechny bytosti, celý svět.

A když jste do sebe přijali tyto barevné frekvence lásky, moudrosti, soucitu, sdílením náhle objevujete schody, které vás  vedou nahoru, do vyššího patra chrámu. Zatímco vzestupujete po schodech, sílí uvnitř vás pocit „být na správném místě“, a přestože jsou tyto schody velmi sešlapané, vaše nohy bezpečně stoupají na schod po schodu nahoru. Náhle zjišťujete, že se nad vámi něco otevírá, a když vaše chodidla dojdou na poslední schod, otevře se před vámi další místnost chrámu, velký kopulovitý prostor, v němž vás vítá zvláštní, neznámá, příjemná vůně, a též podivně fascinující světlo  a povznášející energie. Na podlaze i v kupoli se opět nachází lotos, tentokrát s šestnácti okvětními plátky, jenž září nádhernou kovově-modrou barvou paprsků a bílo-zlaté barvy proudí květem kruhovitě jako jemné vlny. Vír je v barvě noční oblohy a jeho lesklý střed svítí v tmavě modré barvě. Máte možnost opět prozkoumat energii šestnácti-plátkového lotosu. Místa, kde můžete vnímat hutnější energii, jsou možná nevyslovená slova, jež jste měli strach vyslovit, možná je to vaše slabá vůle u něčeho, co bylo potřeba  učinit.  Najednou vidíte, jak zářivě zlato-modrá energie čistí tyto hutné energie, mění je na frekvenci pravdo mluvy, frekvenci silné vůle, a vy můžete vidět, jak i tento lotos září svým kovově-modrým svitem, vůně vyzařující z lotosového květu je líbivější, paprsky tryskající z víru mají nádhernou zářivou barvu…

A opět nastal čas jít dále po sešlapaných schodech, vnímáte svá chodidla, jak se dotýkají jednotlivých schodů. Před vámi se nyní otevírá další místnost,  vítá vás opět zvláštní, neznámá, příjemná vůně a ještě více fascinující světlo. Energie, kterou zde vnímáte je silně koncentrovaná,  před sebou vidíte opět kupoli a na podlaze i v kupoli se nachází opět lotos, tentokrát s devadesáti šesti plátky. Vír, v průměru o něco větší než tomu bylo u předchozích lotosů, vykazuje převážně světle fialové a růžové tony, jedna polovina lotosu svítí v jemné světle fialové barvě,  jako by na ní dopadalo modravé světlo, druhá polovina svítí růžově a skrze tuto základní barvu jiskří zářící zlatá barva, za barevným, průsvitným listem svítí světlo, připomínající obrovský reflektor. Zdá se, že tento lotosový květ až magicky přitahuje váš pohled do jeho středu, a když se vaše oči ponoří do jeho středu, zdá se vám, že se vznášíte, a objevují se vám obrazy. Vidíte sebe-sama ve svém obvyklém prostředí, ale tentokrát jinak… vidíte se na různých místech, v různých situacích, v různých časech i prostorech. A opět možná  vidíte mezi plátky tohoto lotosu tmavší místa, označující vaše těžké myšlenky, způsobené zejména zneužitím svobodné vůle, ale také nedůvěrou, strachy a najednou zářící světlo z víru lotosu tryská skrze tyto těžké vibrace a svými paprsky je mění v čisté zářivé plátky. Vnímáte ten světelný ohňostroj, vnímáte též, jak se opět mění vůně vyzařující z lotosu, jakož i paprsky tryskající z tohoto lotosu mají nádhernou zářivou barvu. Odcházíte z prostoru a silou své myšlenky opět sestupujete po schodech, vnímáte svá chodidla, ještě jedno poschodí, a další, procházíte opět smaragdovým chrámem ven, zpátky do krajiny, na cestu, směřujete ke kopci, a správně cítíte, že  tento chrám se nachází ve vašem nitru, a že jste právě zažili momenty, které vás budou doprovázet v každodenním životě, cítíte, že zesílila vaše láska ke všem bytostem, vaše vůle byla upevněna a mysl projasněna. Vystupujete opět na kopec, krok za krokem se dostáváte výše. Ve svém vědomí si nesete vše, co jste zažili. Vracíte  se svým vědomím  do svého fyzického těla v místnosti, kde meditujete. Vnímáte své osvěžené a odpočaté fyzické tělo, zhluboka se nadechnete a vydechnete, spojíte své vědomí plně se svým fyzickým tělem pomocí hlubšího nádechu a výdechu, a uvědomíte si, že jste tady a teď....

Více viz rubrika „KNIHY“ a rubrika „CD ELYSIUM

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitele těchto webových stánek, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě a pokud je připojen aktivní odkaz na tyto stránky http://www.reiki-centrumpraha.cz).13. 7. 2016

 

 

Svitek – rukopis psaný životem 10. část

ZUZANA SOUKUPOVÁ

Dnes v podvečer jsem ucítila opět blízkost mého neviditelného průvodce, vnímala jsem vnitřně, že se mi zjeví a společně s ním i starodávný svitek, rukopis psaný životem. Po podvečerní kávě jsem byla vybízena, abych zvýšila frekvence svého vědomí. Učinila jsem tak a můj průvodce stál najednou u mne. V ruce držel onen svitek, ale poprvé jsem zahlédla v jeho levé dlani ještě něco. Zprvu jsem se domnívala, že je to kouzelná hůlka, ale když jsem se více navnímala na předmět, ležící mezi špičkou palce a ukazováčku zjistila jsem, že z jeho dlaně září světelný paprsek.

Zeptala jsem se: „Můj milovaný průvodce, copak to máš  ve své  levé ruce? Zatím jsem si toho nikdy nevšimla...“.

Průvodce odpověděl: „Skrze mou levou dlaň proudí síla života, ona síla, jíž každý člověk píše svůj vlastní osud. Je to síla bezpodmínečné lásky, ale i síla moudrosti získané skrze všechny inkarnace. Světlem svého srdce píše každý z nás svůj osobní příběh. Zaznamenává se pouze to, co je zapsáno silou opravdové lásky použité moudrým činem“.

Na malou chvíli jsem se zamyslela a odpověděla: „Ano, vím o tom, můj milovaný, avšak nyní jsi mi umožnil, abych to zcela prožila, abych to jasně a bez abstrakcí tlumočila dalším“.

Můj průvodce rozvinul starodávný svitek, rukopis psaný životem a já vnímala děje napsané opravdovou láskou. To, co se snažilo tuto sílu a moudrost, tuto opravdovost překrýt, malou chvíli zde určitým způsobem působilo, ale zcela se nezapisovalo, vnímala jsem, jak skrze písky času svítí světlo skutečného bytí, jak srdce laskavých a moudrých  lidí svým třpytem chmurné chuchvalce temné energie rozpouští, jak tyto neskutečné energie přestávají v kontextu fungování celého Universa existovat.

„Ach, jaká nádhera“, pousmála jsem se s nadšením.

Vnímala jsem na starodávném svitku, rukopisu psaném životem, jak se nositelé světla často nechají zaplétat do určitých bojů s temnotou, neznajíc však, že samotný akt boje je naprosto zbytečný. Ano, stačí rozsvítit své vnitřní světlo síly  lásky a moudrosti a  temnota se rozpouští, jako led v poledním žáru slunce. Z pohledu „času“ se to někdy zdá být příliš dlouhé, než temný led neznalosti, zloby, závisti a dalších nízkých chuchvalců negativní energie roztaje, ale pokud temnou energii nevyživujeme,  či dokonce proti ní nebojujeme, pokud jsme dostatečně moudří a naše srdce přetékají láskou k životu, paprsky našich srdcí přepisují příběhy našich životů, přímo prosvětlují ony scénáře osudů jednotlivců, národů, celé planety, galaxie i vesmíru.

Na starodávném svitku, rukopisu psaném životem  jsem vnímala, prožívala i viděla současně, úžasné třpytivé body, srdce nositelů světla, jak v rámci celé holografické struktury stvoření přepisují temné energie a velmi často tak činí  zcela bez toho, že by si toho byli plně vědomi. Vnímala jsem posvátné písaře dějin a osudu celých galaxií, pociťovala proudy lásky a světla, vyzařujících z  téměř laserových paprsků vyzařujících z jejich srdcí. Tyto laserové paprsky mají všechny barvy duhy, jak ji známe zde na Zemi, zdobí je však metalická barva zlato-stříbrné barvy, tedy frekvence samotného života.

Můj průvodce poznamenal: „Vnímáš tu nádheru?“

Se slzami dojetí ve svých očích jsem odpověděla: „Ach, ano, můj milovaný, tak velmi si vážím všech nositelů světla, tolik bych si přála, aby to, co vnímám nyní já, mohli vnímat stále též. Věřili by síle svého vnitřního světla mnohem více, vnímajíc stejně jako nyní já, že život, jenž nechává tepat jejich srdce, v přechodné temnotě svého bytí dokáží svou vnitřní silou dokonce zvětšit, jejich osobní mřížky stvoření, tak často zasažené cizí temnotou, dokáží nejen závanem své síly očistit, ale ještě více rozsvítit...“.

Viděla jsem i několik nositelů světla, kteří bohužel podlehli fata morgáně temnoty, jejich jinak nádherná zářící osobní mřížka stvoření, byla překryta temnými chuchvalci, temnotou, jíž uvěřili, že je skutečná. Vnímala jsem však jejich vnitřní žár srdce a věřila, že světelný vítr, vanoucí skrze písky času, jim pomůže spatřit iluzi temnoty a tím přepsat jejich osudy...

Poděkovala jsem svému průvodci, a on  mi dnes na rozloučenou vyslal ze svého srdce, skrze levou dlaň nádherný jiskřivý laserový paprsek síly života samotného, paprsek té nejvyšší lásky, a já věřím, že ho v tomto textu cítíte též...

(pokračování příště....)

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 6. 7. 2016

 

 

Duše - dvojčata, dvojplamen

Zuzana Soukupová

(úryvek z knihy „Setkání z dvojplamenem cestou nalezení sebe sama“)

Pojem dvojplamene je na cestě duchovně-energetického vzestupu poměrně známý,  celkem často se však díky nesprávné interpretaci stává i potenciálně nebezpečným, neboť může být nevhodně interpretován tak, že v osobách  zesílí bolest ze zrození i emoční závislost, spíše než by ji vyřešil. Dochází k tomu v případech, kdy se pojem dvoupaprsku promítá do určité osoby, která dané osobě zcela vyhovuje a doplňuje ji. Jedná se o případ, kdy si člověk interpretuje termín dvojplamene jako svou druhou polovinu. Domnívá se, že bezpečí a pocit Jednoty, které tolik schází, budou nalezeny v jiné osobě.

Toto pojetí dvojplamene není z duchovního pohledu správné. Činí vás závislými na něčem mimo vás. Popírá váš skutečný původ coby jiskry světla z oceánu vědomí Nejvyššího Zdroje, který zahrnuje to, že jste Vše, muž i žena, a že jste celiství a úplní sami v sobě. Toto vytváří mnoho druhů iluzí, odvádějících vás od sebe sama. A tím „sebe sama“ je myšleno vaše „Já Jsem“, vnitřní životní jiskra vašeho „Já“, vaše „Já Jsem Přítomnost“.

Dvojplameny -  tzv. ,,duše–dvojčata“ (nebo též ,,blíženecké duše“) existují a jsou doslova tím, co toto slovo zahrnuje: jsou dvojčata. Jsou to duše, které mají stejnou vibrační tonalitu (tón i barvu) nebo by se také dalo říci, že jsou narozeny ve stejnou dobu, tak jak je tomu u biologických dvojčat. Určitý okamžik zrození z oceánu světla vědomí Nejvyššího Zdroje, jedinečný okamžik v čase a prostoru, dává jedinečnou tonalitu duším, které se narodí. Nejsou vůbec závislé jedna na druhé. Nejsou ani muž ani žena. Ale jsou zajisté vyladěny jedna na druhou jako blízké duše.

Z jakého důvodu byly duše–dvojčata, tedy dvojplameny, stvořeny? Proč existují? Často se domníváte, že důvodem existence něčeho je proces učení, který je tam obsažen. Ale to neplatí u duší-dvojčat. Důvodem existence duší-dvojčat není se něco naučit. Cílem je pouze radost a tvořivost. Duše-dvojčata nemají v dualitě žádnou funkci.  Svou duši-dvojče potkáte, když transcendujete, překročíte dualitu, když se znovu identifikujete s vnitřní životní jiskrou – s oním JÁ JSEM uvnitř sebe, jež je celistvé, nerozdělené a schopné mít jakoukoliv podobu či formu existence. Duše - dvojčata se potkají na své cestě zpět k sobě, na své cestě Domů.

Vraťme se na chvilku na začátek cesty. Do okamžiku, kdy jste opustili stav Jednoty, stali jste se individuálním vyjádřením a vstoupili jste do duality. Náhle se zde objeví světlo i tma, velké i malé, zdraví i nemoc, atd. Realita se roztříštila. Už nemáte nic, co by vám připomínalo, kým skutečně Jste. Předtím jste věděli, kým jste  podle toho, že jste byli „částí Jednoho celku“.

V současnosti jste (byť jen zdánlivě) samostatnou a opuštěnou částečkou odtrženou od všeho. Ale aniž byste o tom věděli, někdo vás doprovází, je vám roven, je vám podobný, jako si jsou podobny dvě kapky vody. Byli jste ve stejném prostoru pod ochranou Jednoty, tak blízcí jeden druhému, že jste ani nevěděli, že jste dva, až do okamžiku vašeho narození. To, co vás dva spojuje, je nad dualitou, je to něco, co předchází historii duality. Je obtížné toto vyjádřit slovy, neboť se to vymyká vašim běžným definicím identity, podle které je buď jeden nebo dva, ale ne obě varianty zároveň.

Jste tedy dva na cestě za svým opětovným poznáním. Je to dlouhá cesta, na níž procházíte mnoha zkušenostmi. Oba jste zakusili extrémy duality, abyste postupně objevili, že vaše podstata nespočívá v dualitě, ale mimo ni, v tom, co jí je skryto. Jakmile si skutečně hluboce uvědomíte tuto skrytou jednotu, vaše cesta zpět začíná. Pomaličku začínáte mít pocit, že jste méně spojeni s vnějšími věcmi, jako jsou moc, sláva, peníze či prestiž. Čím dál tím víc chápete, že klíč není v tom, co žijete, ale ve způsobu, jakým to žijete. Vytváříte si sami své štěstí či neštěstí podle svého stavu mysli. Objevujete svrchovanost svého vědomí.

Až jednou projdete všemi výškami a nížinami duality, nastane okamžik, kdy se znovu setkáte se svou duší–dvojčetem, dvojplamenem. V energii a vzhledu své duše-dvojčete objevíte velmi hlubokou část vás samotných, vaší podstaty mimo dualitu a díky tomuto poznání se začnete lépe chápat a uvědomíte si, kým ve skutečnosti Jste. 

Vaše duše-dvojče je pro vás zrcadlem, povznáší vás nad limity vašich omezených představ o vás samých, které jste vstřebali během tohoto života i životů minulých. Osvobodíte se od těchto představ, když spatříte svůj odraz ve svém dvojplameni – duši-dvojčeti. Zažijete něco jako připomenutí a nemá to nic společného s emoční závislostí. Vaše setkání z vás učiní dvě silnější a vědomější individua, která vyjadřují svoji tvořivost a lásku zde v této fyzické realitě na Zemi. Vaše cesta zpět do oceánu světla vědomí Nejvyššího Zdroje bude urychlena a pomůže vám se dostat na vyšší úroveň, a u toho stále jste a vyjadřujete svoji jedinečnou individualitu.

Nakonec jsme všichni jedním. Jsme podpořeni božskou energií v každém z nás. Ale zároveň je v každém z nás jedinečnost. Duše-dvojče znamená v určitém bodě spojení mezi individualitou a Jednotou. Je to jako most k Jednotě. Když se spojíte vědomě a fyzicky se svou duší-dvojčetem, způsobíte stvoření něčeho nového: třetí energie zrozené z vašeho spojeného činu.

Tato energie vždy pomáhá posílit mysl Jednoty ve větším měřítku, než jen ,,ve dvou“. Neboť jsou na cestě zpět Domů, cítí se duše-dvojčata inspirovány zakotvit energie lásky a Jednoty na Zemi a učiní tak způsobem, který se nejlépe slučuje s jejich jedinečnými talenty a schopnostmi. Tímto způsobem láska duší-dvojčat vytváří most mezi „být jeden“ a „být JEDNÍM“.

Existuje velmi hluboké spojení mezi dušemi--dvojčaty, ale to nemění nic na faktu, že každé z nich je samo o sobě kompletní jednotkou. Jejich opětovné spojení vytváří lásku a radost, jejich setkání zesiluje tvořivost a sebe-realizaci. Navzájem se podporují, aniž by upadli do emoční závislosti. Láska mezi dušemi-dvojčaty zde není proto, aby každou duši učinila celistvou, ale aby vytvořila něco nového: namísto toho, aby se dva stali jedním, se dva stanou třemi.

(více viz rubrika „KNIHY“)

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 15. 6. 2016

 

 

Svitek – rukopis psaný životem 9. část

ZUZANA SOUKUPOVÁ

Během několika posledních dnů ke mně začal opět promlouvat můj neviditelný průvodce, držící ve svých dlaních svitek – rukopis psaný životem. Byla jsem hodně zaneprázdněná, jen po svých niterných meditacích jsem zaznamenávala útržkovitě vize z rozvinutého svitku, po dnešní odpolední kávě jsem však znovu dokonale obnovila spojení a zaznamenávám vhledy z onoho rukopisu prostřednictvím kláves mého PC.

Na rozvinutém svitku, jenž začal připomínat spíše plazmovou několikadimenzionální obrazovku vidím, či spíše vnímám, prožívám děj, znovu ho prožívám v onom Věčném Přítomném okamžiku... Vidím, jak dochází k posunu pólů planety Země, zažívám, jak se její vědomí proti tomu brání, ano, brání se stejně jako my, kteří na své cestě osobně-duchovního vzestupu, jsme nuceni být vystavováni konfrontaci s nevědomostí, závistí, zlem, prostě ne-přirozenou temnotou.

V onom Přítomném okamžiku, kdy splývá minulost i budoucnost, zjišťuji, jak jsem již psala v předešlých svitcích, že podobná témata se vynořují i zanořují téměř stále dokola, abychom je konečně jedou definitivně z hologramu mřížky vědomí planety Země a tím i z našich osobních hologramů odstranili a to tím, že je rozklíčujeme, uchopíme svým vědomím a rozptýlíme světlem poznání.  

K podobnému posunu pólů docházelo i během zániku civilizace ATLANTIS, o tom jsem již též psala, dnes však za přítomnosti svého milovaného průvodce držícího ve svých dlaních onen „živý svitek“ niterně vnímám, že situace se díky našemu většímu množství prožitků ve fyzické realitě na planetě Zemi, poněkud pozměnila. Jsme si více vědomi sebe sama, naše minulé lekce, které mají snahu ovlivnit naše vědomí v tomto okamžiku, můžeme více uchopit, vědoměji zpracovat.  Zvláštností však je, že spousta z nás, kteří se na cestě duchovního vzestupu již nacházíme, spousta svých inkarnací doslova odmítala vědomý život v hmotné realitě,  tedy v 1. až 3. dimenzi.

Ano, pobývali jsme v pohodlí a nedotknutelnosti chrámů, jeskyní, klášterů či obydlí v přírodě, kde jsme mohli být komfortně ve stálém styku sami se sebou, s naší duchovní rodinou ve vyšších sférách, kde jsme měli jasný signál, ničím nerušené spojení s oceánem vědomí Světla Zvuku Nejvyššího Zdroje.

A právě v těchto, pro energetické pole planety Země jako celek, pohnutých dobách, kdy končí onen hvězdný cyklus 25.600 let, a energetické pole, vědomí  planety nejenže vzestupuje, ale též slouží jako určitá přestupní stanice pro spoustu jiných galaktických i vesmírných vědomí, právě v této „napjaté“ době, mají určité vysoké duše, jež odkládaly poznání života v nižších dimenzích, jej plně prožít, a to ještě za předpokladu, že neztratí povědomí o sobě sama, o svém hvězdném původu. Mají prožít život právě uprostřed temnoty a naplnit mystická slova: „ ....a Světlo svítí v temnotě, ale ta ho nepohltila...“.

Prožívám nyní mlčky svým vnitřním zrakem životní příběhy oněch světelných duší... Vidím, jak se častokrát zapletou do hříček osudu, do spárů temnoty tím, že se temnotě přizpůsobují a používají „její nástroje“, což je pak vždy ponoří to temnoty ještě větší. Většinou pak ani nepoznají, když jim jiná duše plná světla nabízí pomoc, aby prozřely. Je mi z toho smutno, ó, jak by těmto duším šlo pomoci, pokud bychom nemuseli respektovat zákon svobodné volby...
Z celého vjemu, jenž mi byl ukázán na starodávném svitku, onom rukopisu psaném životem, se mi mírně zamotala hlava. S nevyslovenou otázkou jsem se mlčky obrátila ke svému průvodci, a telepaticky mu ji vyslala: „Půjde to? Můžeš mi ukázat, co nastane, jak to zvládnou?“

Můj průvodce se mírně pousmál a odvětil: „Tento rukopis píše život sám, moje milovaná... Připomínám „Zákon svobodné volby“, jenž musí být vždy respektován.

„Ano, já vím, ale.... snažím se o nalezení možnosti, jak těmto duším pomoci.

Přiznám se, že jsem se málem neudržela a ač vím, že se to „nemá“, chtěla jsem svévolně nahlédnout do „budoucnosti“, ale v tom okamžiku se svitek před mým vnitřním zrakem rozplynul.

Omluvila jsem se svému průvodci za zvědavost, on se na mě pousmál, svitek v jeho dlaních se opět rozsvítil, a já mohla pokračovat v jeho vnímání v onom Věčném přítomném okamžiku.

Vzhledem k tomu, že jsem byla naladěna na vizi, jež se mi odehrávala před vnitřním zrakem, vnímala jsem, jak spousta vysokých duší, právě nyní inkarnovaných hledá především lásku. Onu lásku, kterou tak dobře znají z nebeských sfér, tedy z vyšších dimenzionálních pásem...

Hledají, většinou marně, neb to,  co se zde, v 1. až 3. dimenzi označuje slovem láska, je povětšinou citová energetická smršť, zpočátku mající příchuť omamné sladké vášně astrálního charakteru, tedy energie k naplnění potřeb fyzické reality i těch nejbližších dimenzí (astrálního světa 4. - 6. Dimenze), kde vládnou neviditelné síly andělské, démonské i ty smíšené..

Hodně vysokých duší se nechá polapit do oněch omamných sladkých energií, které však později po jejich konzumaci (podobně, jako když si lidé dají několik sklenek alkoholu na tzv. zlepšení nálady) mění v nepříjemnou energii přivlastňování, citového vydírání, podmínečné lásky atd..

Vnímala, viděla jsem na onom svitku psaném životem, že jediným osvobozením se a možností vzestupu vědomí do těch vyšších dimenzí, je nalezení lásky k sobě sama, lásky k životu jako takovému. 

Vnímala jsem tuto citovou hru na onom svitku i přímo skrze mechaniku Merkaby, viděla jsem, jak spodní část Merkabického pole (1. - 3. dimenze osobního energetického štítu, tedy jeho magnetická část) pokud ve větší míře přijímala energii ze svého okolí, prostřednictvím různých závislostí citového i finančního charakteru, nikoliv ze své vyšší části merkabického pole (4. a vyšší dimenze – elektrická část), jak se tato spodní část zpomalovala, zadrhávala, vytvářejíc u toho karmické antičástice, které postupně zabraňovaly dokonalému spojení duše 1. a 3. dimenze s částmi téže duše v dimenzích vyšších...

Prožívala jsem tedy na onom starodávném svitku – rukopisu psaném životem, jak spousta vysokých duší, inkarnovaných právě u konce Hvězdného cyklu, se má rychle naučit, nejen tomu, jak chutná božská láska v těch nejnižších dimenzích, ale též, a to zejména, jak ovládnout život ve fyzické realitě, jak ovládnout hmotné podmínky, a to vše majíc na zřeteli slib, učiněný „kdysi“ a  „tam“, že budou manifestovat království vyšších dimenzí i zde na Zemi, a to bez ztráty svého světla, bez ztráty vzpomínky na opravdovou lásku tam „doma“ a též hlavně, bez ztráty sebe sama.

Téměř jsem nedýchala napětím, chtějíc znát konec, tedy jak to vše dopadne...

Podívala jsem se s prosbou na svého průvodce, opět mu velmi prosebným pohledem vyslala: „Jaký bude tentokrát konec?“

Můj průvodce odvětil: „ Tento svitek, rukopis, je psán životem, má milovaná.... Záleží pouze na vás všech, na nositelích Světla, jak přepíšete temnou minulost (Atlantis, Egypt,....) v tomto Přítomném okamžiku....

(pokračování příště...)

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 9. 6. 2016

 

 

Výběr terapeuta a duchovního učitele

Zuzana Soukupová

V určitém momentě nastává  okamžik, kdy po určitou dobu musíme jít cestou duchovně-energetického vzestupu sami, kdy máme určité životní lekce zvládnout tím, co již známe, co jsme se doposud naučili, neboť to po nás vyžaduje život sám. Nejsme-li dost silní, abychom  právě toto učinili, a terapeut (ať již se jedná o terapeuta v oblasti psychologické, duchovní či energetické) či duchovní učitel není dost vyspělý, aby nám s tím pomohl, pak je výsledkem spolu-závislost, což může opravdu zpomalit nebo dokonce na delší dobu zastavit náš duchovní růst. Proto je tak důležité vyladění se na naše vlastní vnitřní světlo a nikdy bychom neměli  dovolit, aby se nějaký vnější zdroj stavěl mezi nás a naší vnitřní životní jiskru, onu jiskru života, jež umožňuje našemu fyzickému srdci tlouci, která nám tedy umožňuje tento život prožívat...

Je těžké radit nějak specificky ohledně výběru terapeuta, či duchovního učitele, protože  jejich energetické, psychické a duchovní schopnosti jsou nejrůznější. Může být lepší se vyhnout těm, kteří sami sebe označují za tzv. ,,psychické“, protože ti se často vylaďují na nižší energetické jemně-hmotné síly, též těm, kteří slibují zázračné uzdravení naší duše či fyzického těla, tedy rychlé zbavení naší ne-moci v určité oblasti životních lekcí.

Když uvažujeme o výběru duchovně-energetického terapeuta, či duchovního učitele, měli bychom mu položit otázku, zda používá duchovní ochrany proti nižším energetickým silám. Pokud ani neuznává existence nižších sil nebo se zdá, že mu jsou lhostejné, raději se mu vyhněme. Je též rozumné se spíše vyhýbat lidem, kteří si myslí, že veškeré psychické nebo duchovní fenomény jsou neškodné, nebo tvrdí, že nás zcela zbaví všech problémů.  Buďme si vědomi, že někteří nám budou říkat, že  oni již ochranu nepotřebují – díky svému pokročilému stavu a rozšířenému vědomí. U těch buďme nejopatrnější, protože to je často (byť  ne vždy) pouhý sebeklam.

Je vhodné, abychom si důkladněji všímali tendencí terapeuta či duchovního učitele poskytovat vhledy nebo ,,čtení” v neviditelném světě, které sice dobře znějí, avšak obsahují málo podstatných věcí. Mohou mít pouze tendenci posilovat naši pýchu nebo apelovat na naši marnivost či pocit nadměrné důležitosti. Je v pořádku, když terapeut či duchovní učitel  podpoří naši sebedůvěru, ale mezi sebeúctou (či sebedůvěrou) a pýchou je hranice velmi tenká. Též tzv. předpovídání budoucnosti může znamenat pouze vyjmutí jediné stopy možné budoucí reality z hologramu nespočetných možností našeho osudu...

Měli bychom vždy usilovat  o radu a zapojení svého vnitřního pocitu a pečlivě vyhodnocovat, jak pokračují naše sezení s určitým terapeutem, či duchovní cesta s duchovním učitelem.  Jakékoliv náznaky postupu k spolu-závislosti, ať již na naší straně nebo na straně terapeuta, či duchovního učitele bychom měli co nejdříve rozpoznat a učinit správná rozhodnutí.  Závislost především znamená, že máme pocit, že bez terapeuta či duchovního učitele vlastně nejsme ničím, že je to on, kdo za nás vyřeší všechny naše problémy.  Pokud si něčeho takového všimneme, nebo zaznamenáme, že terapeut či duchovní učitel je více nevyrovnaný nebo má nevyřešené podstatné životní záležitosti, měli bychom přejít k terapeutovi či duchovnímu učiteli  jinému, nebo bychom měli po určitou dobu naší duchovní cesty  používat samostatně jiné prostředky (energetické a duchovní postupy např.  jako je učení o Já Jsem, tedy učení o hlubším spojení se sebou samotným, individuální práce s energií Reiki atd.), a pak vyhodnotit, jak se cítíme...

 

Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 26. 5. 2016

 

 

VZPOMEŇME SI, PROČ  JSME ZDE

Zuzana Soukupová

Během posledních měsíců můžeme spatřovat události, které působí obecně starosti všem. Nacházíme-li se již však na své osobní duchovní cestě, není dobré podporovat tzv. reverzní činnosti a události tím, že jim věnujeme přílišnou pozornost, tedy svou osobní životní energii, i energii duchovní.  Jedná se však i o tzv. požitkářství, resp. přílišnou shovívavost k nám samotným,  a též o utápění se v různých duševních bolestech, strastech, řešení osobních příběhů. Toto vše nás jen odvádí na nesprávnou kolej, oslabuje nás to,  a též sabotuje náš vyšší duchovní plán, naši vlastní šablonu stvoření.

Ano, jsme tajnými léčiteli, kteří mají zlehka procházet tímto hologramem reality a máme se co nejdříve plně probudit k velkému paradoxu této pravdy. Máme nechat své vyšší části vědomí, aby nám ukázaly, kde se až příliš připoutáváme k světskému dramatu.

Velmi nerada používám slovo „musím“, ale v tomto kontextu je skutečně na svém správném místě.

Musíme naslouchat svému vnitřnímu hlasu, částem svého vyššího  vědomí z budoucnosti, neboť k nám ze své časové linie dosáhne nazpátek.

Musíme se naučit tomu, abychom se správným způsobem milovali, rozpoznali svou neuvěřitelnou hodnotu, kterou jako čisté vědomí s rozšířeným energetickým polem  nabízíme svému okolí.

Musíme trvat na tom, že se staneme touto svou vyšší perspektivou,  a že ji zde i pevně a nekompromisně ukotvíme.

A musíme s tím začít hned TEĎ...

Musíme být neustále bdělí, sledovat své myšlenky, neboť uvnitř každého okamžiku je skryta určitá technika Světla i temna....

Musíme překonat program kolektivního nevědomí, rodových záznamů, musíme se stát  konečně SAMI SEBOU...

Pokud ještě někdo z vás snad váhá, vzpomeňte si...

Před cca 13.500 lety, v době Atlantidy, co jsme provedli s touto znalostí?

Znali jsme tenkrát zcela přesně, co chtějí padlí kněží udělat, ale neintervenovali jsme. Ano, znali jsme pouze božskou lásku, milovali jsme je, a to natolik, abychom jim „to“ dovolili. V té době jsme však neznali důkladně onen Zákon svobodné volby, neznali jsme ani Zákon rovnováhy.

„Tenkrát“ jsme mohli jemným způsobem vzdorovat, avšak jsme to neučinili. Byli jsme neuvěřitelně naivní, a tak jsme museli za absenci gnózi, za svou čistou nevinnost, zaplatit příliš vysokou cenu. Ano, tenkrát se z nevinnosti, čistoty stala nevědomost. Mohli jsme tenkrát učinit jiné rozhodnutí.

„Tenkrát“ jsme byli příliš zaměstnáni tím, že jsme „byli“ a příliš málo tím, abychom něco moudře a rázně učinili.

Že vám to „něco“ připomíná?  

I v dnešních dobách bývá dost často tzv. „duchovní člověk“ uzavřen do šablony mínění ostatních, očekávajíc od něj nejlépe okamžité uzdravení, vhled do minulých životů, radu do blízké budoucnosti, prostě duchovní člověk, dle mínění okolí, je láskyplný mesiáš, splňující každé osobní přání...

Aktuální otázkou dneška je, co s tím uděláme NYNÍ? 

Jsme už dostatečně poučeni z lekce o nevědomosti?

Učíme se přísné lásce, umíme si razantněji vymezit své  osobní energetické mantinely, uznávajíc u toho však propojení všech jisker Nejvyššího Zdroje v Jednotě?

Či si necháme plody své těžce vydobyté cesty z nevinnosti čistého dítěte vzít?

Za dobu cca 15.000 let bychom však již měli přestat hrát role čistých a naivních dětí, naše poznání se během stovek inkarnací rozšířilo (tedy mělo by se ).

NYNÍ JSME dětmi Nejvyššího Zdroje, dětmi, čistými ale též i moudrými....

 

Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 12. 5. 2016

 

CESTA POZNÁNÍ

Zuzana Soukupová

Vzešla jsem z Tvého objetí lásky, můj Nejvyšší Zdroji,
Tvá láska mě provázela na mé pouti,
Hledajíc Tebe na tomto světě,
Promítajíc Tě do jiných světelných jisker...
Zapomněla jsem na  Tebe,  v opojení zdejšího světa,
Ztrácejíc u toho sebe sama...
Tenkrát u prvního pádu jsem slyšela
Tvá božská slova: „Zase se vrátíš...“
Dnes mé srdce přetéká láskou k Tobě,
Ano, nalézajíc konečně sama Sebe,
Vnímám opět Tvé nejsladší objetí,
Dotyk motýlích křídel, tu nekrásnější symfonii  hrající.
Cítím Tvou nejsladší lásku,
Slyším  Tvá slova moudrá,
Ach, kolik tisíciletí trvalo, než Jsem tě našla
Hledajíc Tě v těch jiných,  a zapomínajíc na sebe sama..
Procházím uvnitř sebe obrazy těch,
které  jsem potkávala na své cestě, domnívajíc se,
Že je tolik miluji,
Obrazy těch, jichž jsem se  tolik obávala, věříc jim,
že mají nade mnou svou velkou moc,
Stali se mou vnitřní součástí, proudem vědění,
Jenž mi pomohl nalézt Sebe sama a tím i Tebe.
Nořím se NYNÍ do Tvého oceánu vědomí,
Můj Nejvyšší Zdroji.
Plníc svůj prvotní slib: „Zase se vrátím“...
 
   

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 7. 5. 2016

 

 

Svitek – rukopis psaný životem 8. část

Zuzana Soukupová

Během dnešního odpoledne po značně dlouhé odmlce se ozval opět známý hlas mého milovaného průvodce, v ruce držel svitek – rukopis psaný životem. Z energetického vyzařování svého průvodce jsem vnímala, že je poněkud více vážný, více než obvykle. Jeho hlas zazněl v mém vědomí, zavřela jsem fyzický zrak a vnímala jeho moudrá slova, pozorovala na rozvitém svitku děje, které mi byly ukazovány, děje v onom Věčném přítomném okamžiku...

Zahlédla jsem fyzickým zrakem neviditelnou energetickou strukturu stvoření, tedy spíše „pouze“ tohoto vesmíru, kde se NYNÍ nalézám. Pozorovala jsem kolem lidí, událostí a míst určité energetické shluky, přesněji napsáno, struktury antičástic, které zabraňovaly, aby Světlo z Nejvyššího Zdroje pronikalo do těchto míst, kde se nacházely. Nejdříve jsem se domnívala, že jde o známé antičástice, vytvořené nepovedenými životními lekcemi, tzv. karma jednotlivce či oblastí, avšak nebylo tomu tak.

Karmické antičástice jsou vcelku „přirozené“, to, co jsem viděla, představovalo vzory dávno prošlých i pochopených lekcí, které zůstávaly otištěny v kolektivním nevědomí, vzory, které sice zde ve fyzické realitě už dávno neexistovaly, ale v nejbližších dimenzionálních vrstvách astrálního světa ještě vlastnily určitou formu existence. Tyto struktury antičástic byly vyživovány temnou energií kolektivního nevědomí a určitým společenstvím neviditelných sfér záporné polarity. Najednou jsem pochopila spoustu obtíží, událostí během celé existence této planety...

Tolik vysokých duší se zde inkarnovalo, aby zde bylo rozseto více světla, tolik neviditelných kolektivů vysokých bytostí sem na planetu posílá světlo, aby světelné duše mohly vzestoupit... Začalo mi být z toho, co jsem viděla, velmi úzko, též jsem vnímala stále, že dnes je můj milovaný průvodce nesmírně vážný.

„Ale co s tím?“, tázala jsem se, utírajíc si slzy z obličeje.

Můj milovaný průvodce vážně promluvil: „Pokud jsi obdržela toto vědění, a správně s ním naložíš, vyvstane velká šance, že struktury antičástic budou rozpuštěny. Vyžaduje to neustálou bdělost, pozorování toho, co se děje NYNÍ, schopnosti „rozpomenout se“, jak tomu bylo „v minulosti“ a silou vnitřní vůle změnit tuto strukturu v „zářivý orb světla poznání“...

Dále jsem pozorovala dějiny planety Země, vznik těchto prvních struktur antičástic, oněch vzorů, jenž ovlivňují tisíciletí průběh existence jednotlivců i národů. Viděla jsem, jak již téměř na počátku existence dostaly světelné jiskry vědomí těžkou lekci od temných mimozemských bytostí, první lekce zrady, manipulace a ovládnutí.. Podrobně jsem pozorovala vzniklé struktury antičástic těchto dějů, jak se přímo „zabydlely“ v éterickém obalu planety, ale též jednotlivých světelných jisker – tenkrát ještě zcela čistých a nevinných...

Postupovala jsem skrze nit času a vnímala, jak skrze poznání, uvědomění a zpracováním nízkých emocí tyto světelné jiskry přesto pokračovaly ve své světelné misi, za vydatné pomoci světelných duchovních sfér... Nicméně mlhavé obrysy struktur antičástic oněch událostí zůstávaly v astrálních dimenzích skrze písky času, majíc tvary nepovedených dětských báboviček...

Můj neviditelný průvodce se přes svoji vážnost na mě přece jen lehce pousmál, viděl, že jsem mírně otřesena svou dnešní vizí: „Světlo Nejvyššího Zdroje má schopnost obejít tyto formy, stačí, aby většina světelných jisker uznávala jen a pouze Světlo, božskou moudrost a bezpodmínečnou lásku. Vše ostatní je dokonalá iluze vytvořená v tomto hologramu reality skrze  tyto struktury antičástic. Vzestup světelných jisker je jištěn vyššími duchovními dimenzemi, ale jednotlivé jiskry vědomí se mají aktivně zapojit..“

Tentokrát jsem požádala svého průvodce, aby pro dnešek svitek opět mému vědomí zneviditelnil, k čemuž došlo během krátkého okamžiku...

(pokračování příště...)

Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 26. 4. 2016

 

 

ZÁKON NUTNOSTI

Zuzana Soukupová

Jak často si stěžujeme na svůj zdánlivě těžký osud?

Co za těmito zdánlivými obtížemi vlastně stojí?

Naše duše si zvolila před svým zrozením do fyzické reality určitý cíl, a to ten, jenž jí má přivést k jejímu největšímu projasnění. Tímto „projasněním“ označujeme dorovnání energetických dluhů, které jsme konali povětšinou sami proti sobě, tedy proti své duši. Možná namítáte, že ve většině tzv. duchovních spisů se píše o karmických dluzích vůči jiným lidem, ano, máte pravdu, ale právě v tom momentě, kdy jednáme sobecky,  tedy dle potřeb osobního já, škodíme též i sami sobě, zatemňujeme svojí  duši.

„Zákon nutnosti“ určuje každé duši přesně vymezené scénáře, kdy, jak, s kým a proč se máme setkat, co se máme naučit ve smyslu projasnění našeho vědomí,  tedy očištění a rozšíření světla naší duše. Tento zákon málokdo zná a též málokdo akceptuje, jeho poznání a následné přijetí však přináší právě naší duší nesmírnou úlevu. Jsou to právě nenaplněné touhy astrálního vědomí, jež nám přinášejí onen „těžký osud“, obtíže, smutek, závist, strach a další nižší emoce jako reakce na absenci naplnění toho, co si přejeme.

V tzv. „Zákonu nutnosti“ se nejedná o  přísné vymezení mantinelů jednotlivé duše, vše v tomto zákonu je ustanoveno dle dokonalého výčtu lekcí, které se má duše v oné inkarnaci naučit. Není třeba si tedy představovat  asketické prostředí a chování, u někoho může hranice tohoto zákona být naopak nastavena na dokonalý přepych, úžasnou kariéru, spoustu přátel, koníčků. Většinou však tato zdánlivě pohodlná situace zinscenovaná „zákonem nutnosti“ bývá pro naši duši nejvíce obtížná.

Pod onen zákon spadá též většina fyzických i psychických ne-mocí , kdy duše dostává jedinečnou příležitost, aby zastavila ego  v jeho dalších činech proti ní samotné.

Během cesty osobního duchovního rozvoje začínáme postupně jemněji poznávat zpětné reakce na kvalitu našich činů, zda jsou přínosem naší duše, a světlo naší duše se rozzářilo, nebo zda jsme konali z vyššího pohledu sami proti sobě,  kdy tzv. ztrácíme sami sebe, pohasíná světlo naší jedinečné duše.

Postupným poznáváním tohoto základního zákona existence naší duše docházíme čím dál více k mistrovství vnitřního klidu, víme, že naše duše je v bezpečí, ač kolem nás svět burácí, neboť pokud jsme se v tomto burácení právě ocitli, máme veškerou podporu vyšších dimenzí svého bytí i naší duše, abychom z něj vyšli nejenom v klidu, ale ještě více prozáření. Jinak by nás nebyl „zákon nutnosti duše“ do oné situace postavil.

Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 20. 4. 2016

 

 

SOUTĚŽ O ENERGII

Zuzana Soukupová

Když pozorujeme chování lidí, můžeme si uvědomit určitý boj o moc – resp. boj o energii, a tím poznáme povahu konfliktu mezi lidmi. Nakonec však zjistíme, že energie získaná tímto způsobem nevydrží dlouho a že pravá energie, kterou hledáme (a kterou by měli hledat i všichni ostatní), přichází z jednoho univerzálního zdroje.  Nemá se získávat od druhého člověka, neboť v tom případě je získávána ovládáním, kritizováním či též nadměrným uspokojováním druhých. 

K iracionálním bojům o energii dochází vždy, když cítíme, že v důsledku cizí manipulace naší pozorností ztrácíme energii. Pak se bráníme tím, že se snažíme situaci ovládnout. Abychom se zbavili své potřeby ovládat druhé, je nejlepší soustředit se na své pocity v daném okamžiku. Není třeba analyzovat druhé a snažit se je změnit.

Stačí, když se zeptáme sami sebe: „Co v tomto okamžiku cítím? Co teď potřebuji?“

Jakmile se spojíme se svým vnitřním hlasem, můžeme připustit, že s námi druzí nemusejí souhlasit, nebudeme se dožadovat vítězství –  spojíme  se s božským proudem energie (k tomu nám pomůže párkrát procítit a vyslovit v duchu „Já Jsem“, event. nádechem otevřít korunní čakru a bod naší vnitřní životní jiskry v horní části uprostřed hrudi – tzv. duchovní srdce).

Uvědomíme-li si, jak lidé mezi sebou soutěží o energii – neboli bojují o moc, učinili jsme svůj první krok  k znovunabytí vlastní síly.  Zde platí v oblasti partnerských vztahů též skutečnost, že pokud partneři nejsou vyrovnaní a spoléhají na energii druhého, vyvine se mezi nimi závislý vztah.

Rovnováha se mezi lidmi obnoví jen poté, až přestanou čerpat energii druhých a každý začne hledat své  vlastní vnitřní spojení s božstvím – s univerzální energií.

Často jsou lidé – ty na duchovní cestě nevyjímaje – odříznuti od svého vnitřního spojení s univerzální energií  Nejvyššího Zdroje (zejména při zpracování těžších či opakujících se nepochopených životních lekcí). V důsledku toho se cítíme slabí a nejistí, a chceme se posílit tím, že se snažíme získat energii druhých. Toho dosahujeme manipulací nebo ovládáním jejich pozornosti. Když dokážeme získat pozornost druhého, cítíme se posíleni jeho energií, což nás sice zdánlivě posiluje,  jeho to však oslabuje. Mnohdy si však neuvědomujeme, že energie onoho člověka je též kromě životní síly kvalifikována jeho vlastními nezpracovanými lekcemi. Protože se druzí brání tomuto usurpování jejich síly, dochází k boji o moc, o energii, a všechny konflikty na světě, ale i v celém vesmíru, pramení právě z tohoto boje o energii.

Život má smysl, jenž je nám postupně odhalován.  Kdykoliv potřebujeme, máme možnost se zeptat vyšších sil na objasnění našich otázek. Odpovědi přijdou, pokud jsme připraveni je jasně slyšet a ochotně přijmout.

Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 3. 4. 2016

 

 

Svitek – rukopis psaný životem  7. část

Zuzana Soukupová

Po delší době mě opět navštívil můj dávný  milovaný Mistr a ve svých dlaních držel onen starodávný svitek, rukopis psaný životem. Vyhlížela jsem ho delší dobu, nebylo však možné se s ním spojit. Dnes již znám důvod jeho delší odmlky. Zpracovávala jsem určité karmické lekce, čistila jsem své energetické pole na vyšších úrovních a prosvěcovala ještě více své  vědomí. Během tohoto procesu by moje vědomí nebylo schopné číst z onoho svitku, či pokud ano, nikoliv zcela autenticky. Toto delší období mi přineslo poznání možnosti určitých mentálních filtrů, zastírajících naše vědomí, filtrů, které si vytváříme sami, ale též někdy i lidé, kteří jsou s námi určitým způsobem karmicky  spojeni. Hlavním úkolem naší osobní duchovní cesty je zejména rozpoznat náš konkrétní životní plán,  naplnit naší vlastní misi.  Z pohledu času a prostoru to někdy trvá déle, důležité je však nalézt sebe sama a tím i svou skutečnou cestu. Můj milovaný Mistr nyní již přede mnou drží v rukou starodávný svitek, já zavírám své fyzické oči a snažím se vyššími smysly naladit na frekvenci světla a zvuku,  jež tento svitek obsahuje. K mému milému překvapení dnes, po několikatýdenní hlubší očistě mého vědomí, čtu a poslouchám, vnímám přicházející obrazy zcela lehce a detailně.

Svým vědomím se dostávám do nelehkého období pádu civilizace Atlantis. Vnímám, ale též spoluprožívám ony nelehké chvíle, kdy těm, kteří se rozhodli zůstat, bylo temnými kněžími vymazáno, resetováno vědomí, vlastně zbyly pouze střípky všech schopností, které kněží uctívající Zákon Jednoho vlastnili. Na starodávném svitku s úzkostí v srdci pozoruji příští inkarnace těchto kněží, kdy nejasně tuší, kým JSOU, nicméně rodí se jako obyčejné bytosti, které ve styku s fyzickou realitou to, co v sobě ještě vlastní, používají  převážně nevědomě ke vzniku nových a nových karmických antičástic ve svém energetickém poli, čímž zbytek jejich schopností postupně mizí a oni se stávají buď běžnými lidmi či černými mágy. Jen těch několik málo bytostí, těch s tím zcela čistým srdcem, prosvětluje zdejší planetu, často však zažívají osočování, nepřátelství,  a to nejen od prostého lidu, ale hlavně od temných pánů. S napětím sleduji dále starodávný svitek psaný životem, vnímám a zažívám příběhy té malé skupiny bytostí, střežící si jiskřivý šat své duše jako největší poklad,  jež se prostě nenechají zastrašit či zlákat temnými pány, Tito stoupenci Světla, Zákona Jednoho, se inkarnují během dalších věků, a ke svému údivu vnímám, že často ač nevědí, kým JSOU, jejich duše zůstávají dobrotivé, zářící a láskyplné, ač se rodí často do podmínek, které nejsou jednoduché. Inkarnují se bez „manuálu“, vlastně si svá pracovní skripta života vytvářejí sami, svou osobní životní cestou, a to stejným způsobem, jako vznikal tento starodávný svitek psaný životem. Během své životní pouti se setkávají s dalšími životními jiskrami, s těmi „svítícími opravdovým světlem“, ale i s těmi, jež se naučily „odrážet světlo čistých duší“. Pozorovala jsem během čtení starodávného svitku, jak často je zapotřebí zapnout tu nejvyšší rozlišovací schopnost, které jsme vůbec schopni. Božská milost navzdory vymazání schopností těchto vysokých čistých bytostí, umožňuje jakési znovunastavení staro-nových schopností, pokud ona čistá duše prokáže svou skutečnou poslušnost Světlu, podřízení se kosmickým zákonům Nejvyššího Zdroje. S velkou radostí jsem též spatřila za jakousi oponou neviditelný svět vysokých kosmických bytostí, spíše „kolektivů vědomí“,  svět, jež tak ochotně pomáhal i stále  pomáhá čistým a zářícím jiskrám zde ve fyzické realitě. Naštěstí ono povědomí o neviditelné pomoci nebylo zcela vymazáno a tak společnou činností je možné téměř vše. Jen je zapotřebí „volat“, „žádat“ a najednou jsem si s úsměvem uvědomila, že já osobně často i křičím . Nyní však ještě zřetelněji vím, že to není zapotřebí, že jsme lépe slyšet, pokud vstoupíme do svého středu, do onoho klidu věčného „JÁ JSEM“, jinak se náš křik ztrácí v křiku a směti běžných mentálních energií lidstva.

Pozorujíc starodávný svitek, příběh psaný životem, jsem vnímala, jak četné nelehké chvíle a zdánlivě těžké životní zkoušky vlastně nabízejí jedinečnou možnost kvantového skoku našeho vědomí směrem k jeho zvýšení  a rozšíření se. Bylo mi ukázáno, jak někdy posuzujeme svou analytickou myslí  a nespoutanými energiemi  emocí určité úseky svého života jako těžké, přitom jsou tyto zdánlivě  těžké životní lekce jakýmsi odrazovým můstkem, spíše však „kosmickou trampolínou“, díky níž můžeme obsáhnout svým vědomím vyšší sféry, byť jen na jeden prchavý okamžik kosmického času, jenž se však může opakovat nesčetněkrát, a tímto můžeme svůj osobní svitek života projasňovat, posilujíc u toho i své duchovní svaly... Vím, že to zní velmi jednoduše, ale život sám je jednoduchý, těžkosti si vytváříme sami, abychom se posunuli výše,  či též někdy i spadli z této kosmické trampolíny života.

Ano, jen ten člověk, který se znovu nepostaví,
se ocitne  v nebezpečí
dalšího střemhlavého pádu svého bytí.

S hlubokou úlevou jsem si oddechla, že kosmické zákony jsou  tak dokonalé. Ne že bych to nevěděla , ale sledování tohoto příběhu na starodávném svitku mou naději na vítězství Světla ještě mnohem zesílilo. Navzdory všem temným kolektivním výplodům mentálních těl mnoha lidí, Světlo poznání a Světlo lásky duše prozařují jednotlivá území, na nichž  síly Světla působí. A ač to běžným lidem může uniknout, přesto dochází k intenzivnějšímu  volání duší po Světle, Lásce, po harmonii života...

Můj milovaný Mistr se na mě opět pousmál, sdělil mi,  že pro dnešek již „stačí“, upozornil mě na nutnost odpočinku mého fyzického těla i mého vědomí formou spánku,  a ujistil mě: „Další čtení starodávného svitku psaného životem bude již velmi brzy...“ .

(pokračování příště...)

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 13. 3. 2016

 

 

MOTÝLÍ ŽIVOT

Mgr. Miroslava ŠÁCHOVÁ

(úryvek z knihy „MAGENTA A HRY KOSMICKÝCH SIL“)

            Poletovala si jako bytost, která vyšla z temnoty do světla a překonala jejich hranice. Prozkoumávala prostor, jenž byl naplněn čímsi neznámým. Ocitla se ve světě jí ještě cizím, aby zde vyjádřila své vnitřní bohatství, své poznání mystéria bytí, své božství, a tím spoluvytvářela vše, co se ve zdejším světě nachází.
            Od chvíle, kdy se tu ocitla, tento svět již nikdy nebude stejný - její jedinečná přítomnost přetváří obraz zdánlivé místní reality. Radostný zpěv jejího srdce, šum jejích křídel a duha odrážející se v jejich magentovém lesku, ladné pohyby jejího tance, jejího letu... Působí jako malíř, jehož vášnivé tahy štětcem vyjadřují niterné poznání a zaznamenávají je na plátno. Je Stvořitelem a současně jeho nástrojem. V každém svém nádechu vdechuje božství a stává se jeho prostředníkem k následnému výdechu projekce Stvoření. Jak nekonečné jsou její možnosti bytí a tvoření!
          Nadšení z prozkoumávání a nových prožitků ji naplnily novými vhledy a ještě větší touhou podílet se na této tvorbě. Vznášela se, letěla dál a dál, a svým pohledem doslova vstřebávala zdejší atmosféru, podivuhodné vůně, barvy a tvary. Svým světlem vše božské podpořila a posílila. Jako v omámení ze vší té nádhery se však o něco později snesla k zemi, aby si odpočinula na nádherné louce plné krásných pestrobarevných květin. Uvědomila si, že její představivost nezná hranic. Vše, co ji obklopuje, odráží její vnitřní svět a jeho vnímáním se zpětně naplňuje vše v ní. Je to nekonečné vzájemné obohacování, zrcadlení a bezmezný vývoj. Je hmotou, která byla ztvárněna Stvořitelem, a přesto nese část Stvořitele v sobě - je utvářena a je zároveň v procesu sebe-utváření, jenž se následně promítá v jejím vnějším světě.
            Unavena ze všech těchto změn ve svém vědomí složila svá křídla a propadla se do říše snů. Usnula na louce, obklopena vůní bylin, svěžího vzduchu a září květin. Příliv informací a zážitků byl tak silný, že si již přála na chvíli jen tak spočinout v náruči věčného všeobjímajícího Bytí… plného lásky, něžnosti a péče. Zavřela oči a ponořila se do jeho náruče, tak slastné a uklidňující. Neutuchající tok vjemů a informací se zpomalil, ustal a ona jen BYLA... Spala. Ve spánku pronikla do jiných sfér existence - její křídla zmizela, její tělo získalo křivky půvabné ženy, jejíž chůze byla ladná, jako by se vznášela, a její oči byly plné něžnosti a hloubky vědění. Její pohled pronikl vším, nač pohlédla - i v té nejčernější temnotě dokázala spatřit jiskru světla, a svou vírou a nezměrnou láskou svého srdce byla schopna rozžehnout pohaslé světélko tonoucí ve tmě v plápolající plamen. Její pohyby připomínaly tanec víly na louce. Ač žena, každým způsobem svého vyjádření projevovala vznešeného magentového motýla.
            Ve snu procházela temnými kouty stvoření, plnými nevědomých bytostí tápajících ve tmě. Věděla dobře, že je tam jen na výletě ve svém snu, že to není její svět, že však právě tento svět potřebuje prozářit. Její znalosti tajemství vnitřní transformace a mystérií existence by zde bylo tolik zapotřebí. Během svého krátkého pobytu v tomto zvláštním světě přistupovala s láskou ke zdejším bytostem, aby jim pohlédla do očí a jemně se spojila se světelnou jiskrou skrytou v jejich nitru, aby ji roznítila a prozářila tak strusku temnoty - tím jim také předávala své vnitřní poznání a část tajemství, jež odhalila. Některé se probudily a rozzářily se, avšak jiné zůstaly ponořeny ve svém nevědomí. Jejich touha po osvobození nebyla dostatečná, musely být tedy ponechány svému vlastnímu vývoji. Tento svět byl ponurý, ale ona věděla, že není její – je jen jakousi další holografickou šablonou stvoření, do níž může vnést svůj otisk a přeměnit jej. Byla zde jako spolutvořitelka - předávala poznání ze světů, kde se světlo a temnota spojily v lásce a vytvořily nové dimenze bytí.
            ,,Ach, je zde tolik bytostí, jež by potřebovaly mé poznání, mou pomoc,” povzdychla si Motýlí žena, Magenta. Uvědomovala si, že její skutečnost je tam na louce, v novém, jiném světě, ale ponurost zdejšího okolí ji přímo vyzývala, aby tu prozářila ty, kdož po tom touží. Vzpomínala si na své omezení v kukle a chápala, jak se asi tyto bytosti obklopené temnotou cítí. Byly také uzavřeny v temnotě jakési kukly - ale zdejší temnota vypadala úplně jinak, než ta, jíž prošla ona sama. Jako by se některé bytosti těšily z toho, že jim vládne stín! Svou tvořivost a své božství přenechaly nadvládě temnoty, která je omamuje, udržuje v jakémsi spánku bezbolestnosti a slepého nevědomí. Nevnímají, kým jsou, ani co je obklopuje, ale temnota jim zaručuje, že necítí... A necítit znamená také netrpět... neuvědomovat si...
          Ach, jak hluboko padla tato stvoření! Jak se vzdálil tento svět podstatě Stvořitele... a přesto je s ním nějakým způsobem spojen, ale pouze vzdáleně... Ještě, že jsem zde jen na chvíli, pomyslela si Motýlí žena. Jak tíživé a bolestné prostředí - jak smutné je vidět, že jiskřičky světla pohasly a předaly svou životní energii temným stínům jakýchsi bytostí chtivých moci. ,,To je vskutku zvláštní svět… Proč jsem byla ve svém snu zavedena právě sem, vzápětí poté, co jsem se nacházela v náruči božství? Byla jsem sem snad vyslána kvůli lepšímu uvědomění, kvůli svému dalšímu poznání? Anebo tu mám probouzet a rozjasňovat světelné jiskřičky?” snažila se pochopit Motýlí žena.
            Procházela zdejšími temnými zákoutími a svou přítomností pozvedala ,,padlé anděly” - bytosti světla, jež se vzdálily od radosti, světla, blaženosti a extáze prvotního stvoření. Nechaly se pohltit a ovládnout. Jejich bolest byla nesmírná, ale ony ji nevnímaly. Prudce je probudit by znamenalo vystavit je těžkému šoku a utrpení, a to by nevydržely. Motýlí žena si podrobně prohlížela a s neutuchající zvědavostí zkoumala zdejší podobu temnoty - aby pochopila, v čem spočívá její síla a záludnost, aby porozuměla tomu, co se zde stalo.
            Vtom si uvědomila, že tato temnota je jako hutná lepkavá hmota nalepena na oblast osobnosti některých bytostí. Vcítila se do nich a spatřila zdrcující pravdu: tyto bytosti chtěly vlastnit moc a vládnout nad ostatními, a především - chtěly tvořit v rozporu s kosmickými zákony... Temnota toho využila, dala jim dočasnou moc, ale tím si je podmanila a učinila z nich prostředníky temna, jež se pak šířilo všude kolem - veškeré tvoření, které zde poté následovalo, bylo v rozporu se zákony harmonie. Právě proto tu byl ze všeho nejvíce cítit strach, těžkost, bolest, touha po moci a ovládání, vztek a zmatek.
            Motýlí žena se při tomto poznání zapotácela - bylo toho na ni příliš. Jak smutné bylo zjištění, že některá stvoření padla tak hluboko do bažin nevědomí... Jak skličující bylo, že mnohé bytosti zde světlo ani nechtěly. Netoužily v sobě roznítit jiskru lásky a božství - jejich reakce na Motýlí ženu byla útočná a nenávistná. Její přítomnost je doslova pobuřovala. Její něžný, láskyplný pohled je dráždil a vyvolával v nich vztek a zlost, neboť je zbavoval omámení temnotou - a to se jim nelíbilo, bylo to pro ně příliš bolestné. Její přítomnost v jejich okolí je znervózňovala, zesilovala jejich doposud neznatelné tušení, jak hluboko klesly, že již nejsou v souladu s Božskou harmonií. Její láska a světlo je dráždily, jelikož je obnažovaly a odkrývaly jejich křehkost a zranitelnost skrytou pod skořápkou temnoty. To ne! Někteří na ni zaútočili, chtěli ji zničit… Avšak při spatření síly jejího světla se zalekli a utekli. Nebylo za co ji lapit, uchopit, neboť v ní nebyla ani trošička touhy po moci, ovládání. JE silná!... Její síla však spočívá právě v jejím procitnutí, jejím světle, jež ukončilo její dávnou temnotu. A tak od ní uprchli a nechtěli ji více spatřit. Nalézali potěšení a jistotu ve své temnotě, jež je činila zdánlivě silnými... až na to, že ona v nich odhalila nezměrnou křehkost a smutek...
            Ubírala se svou cestou dál, pokračovala ve svém putování. Věděla, že je zde jen na chvilku, na malém výletě za poznáním, prostřednictvím svého snu - ale že tento svět nezrcadlí její vnitřní svět, nýbrž ji vybízí k tomu, aby svou přítomností a svým věděním prozářila zdejší pochmurné bytí. Najednou dostala strach - co když se nebude moci vrátit, co když zde má zůstat déle než na ten malý okamžik svého snu? Jak jen se z něj probudí, aby se dostala nazpátek na svou barevnou louku? Přepadla ji úzkost, ale vnitřní hlásek jí napověděl, že se strachu nesmí poddat, jinak by zde mohla vskutku uvíznout. Byla to stejná zkouška víry jako tehdy v kukle... Dokud věřila, že je tento svět pouhým snem a ona je zde jen ,,na skok”, nemá nad ní moc... Avšak pokud by nechala strach a pochybnosti, aby ji ovládly a zatemnily její víru a vědomí, zaplétala by se stále více do  jejich chapadel, upevňovala by s nimi spojení - právě s tím, čemu by uvěřila... O to těžší by pak bylo se z těchto myšlenek osvobodit...
            ,,Ne, to nedopustím. Toto je pouhý sen, a já tu musím získat další znalosti a uvědomění, abych je pak mohla využít na své cestě za dobrodružstvím - pro svou další metamorfózu. A na oplátku sem vnesu to, co jsem již poznala... a co již v sobě obsahuji... Tímto spojuji různé světy, do nichž vcházím. Jsem jako motýl přelétající z květu na květ, z jednoho světa do druhého, a přenáším tak jejich pyl, propojuji je a tím je opyluji... aby v nich mohl vzejít nový, další život... To je mé motýlí poslání, mé motýlí dobrodružství, mé motýlí stvoření, má motýlí podstata...”, promlouvala Motýlí žena sama k sobě, a pak si povzdychla, přestože v sobě cítila dostatečnou  sílu a nasazení pro své další kroky.

            Ponořena do tohoto rozjímání, úvah a uvědomění, spatřila náhle zvláštní bytost, jež se k ní blížila....

Více informací o knize MAGENTA A HRY KOSMICKÝCH SIL viz rubrika „KNIHY

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové  a autorky  knihy MAGENTA A HRY KOSMICKÝCH SIL Mgr. Miroslavy Soukupové,  je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz)

 

 

BÍLÝ RYTÍŘ

(úryvek z knihy „ZASVĚCENÍ VE VELKÉ PYRAMIDĚ“  Earlyne Chaney, přeložila: Mgr. Miroslava Šáchová)

... Jak se mé smysly vracely a zaostřovaly se, opět jsem slyšela jeho hlas volající mne zpět do povědomí o jeho přítomnosti. Nyní stála přede mnou, nádherná bytost se třpytem bílých plamenů kolem jeho hlavy. Když jsem se na něj dívala, jeho modré brnění se pomalu měnilo na bílý oblek, jenž se zdál být integrální částí jeho samého. Jeho chodidla byla okřídlená s licími kruhy modrého ohně. Kolem jeho krku visel zlatý Ankh s krystalem uprostřed, jenž svítil něžnou září bílého světla.

Jak se mé zmatení vyjasňovalo, pohnula jsem se dopředu a chtěla pokleknout před jeho nádherou, ale jeho natažené ruce tomu zabránily. Držel mne pevně a na jediný krátký okamžik zašeptal: „Čekáme tě, abychom tě přivítali v božském chrámu nahoře – nebeské sídlo duše.“ Váhala jsem a on pokračoval:

„Dlouhá léta tvého hledání vědění je tvým pasem přes tyto vyšší portály. Tvé neustálé dosahování světla neprošlo nepovšimnuté Vševidoucím  Okem, jenž se zde dívá  – Oko, které nikdy nespí.“

I v tomto okamžiku sladkého znovu-spojení, zůstával stále mým Učitelem, mým průvodcem.

Jeho silná ruka pevně uchopila mou, aby mne vedla kupředu a vzhůru, ohlédla jsem se zpět na mé tělo klidně ležící v sarkofágu – ubohý obal mé bytosti. Mezi mnou a stinným fyzickým tělem dole v sarkofágu byl natažena tenká, stříbrně fosforeskující nit éterického světla.

Mé očištěné vnímání, ještě oslněné oslepující září Čistého Světla a naplněné úctou blízkostí Bílého Rytíře, rozpoznalo skrytou lásku, trůn, k němuž jsme se nyní blížili. Já, ne jako cizinec, ale jako princezna vracející se k nejvyšším poctě božského dvora. A zde před trůnem, v celé její slávě a záři, stála nesrovnatelná Královna – čekající…

Nás obklopující nezměrný prostor byl náhle naplněn řadou po řadě očištěných duší, vyzývající mě přiblížit se zářící bohyni Isis. Její dlaně se natáhly dopředu, aby mne přivítaly do vyšších rovin. „Já Jsem Pravda,“ říkala svá slova přivítání. Když se její božské prsty dotýkaly mého čela, hlubiny mystérií odhalily největší tajemné hloubky.

Kolem její majestátní postavy, jakoby se vznášela mávající průsvitná zlatá křídla, pulzující kolem její hlavy a ramen. Uvědomila jsem si, že to vůbec nebyla křídla, ale vyzařující vlny éterické energie, mocné generátory síly. Ze špiček „křídel“ právě vypadalo, že lítaly záblesky Bílého Světla. Její celá forma vyzařovala zlatý odstín.

Bylo zde ještě jedno tajemství, jemuž se musím naučit, řekla, před tím než se mohu stát Mistrem nejvyššího mystéria. Smrt a soud nebyly jedinými mystérii, jež měla být odhaleny, když se oko víry stalo Okem pravého vidění. Ještě další tajemství musí být naučeno před tím, než může Melchisedech projít Bránou Věčného Úsvitu.

Dáma Světla pak rozvinula Svitek, z něhož jsem si měla osvojit modlitbu a heslo „pro jídlo a pití sídlících v Domě.“ Toto byl „spis, jenž prokazuje dokonalost“, na kterou se můžou dívat jen Melchizedekové. Její božský dotyk mne posilnil a připravil na cestu přede mnou – neboť ještě jednou musí Hlubiny zaznít a musí se projít  Svatými Místy, předtím, než nový Melchizedek může dosáhnout Mistrovství a navždy vlastnit heslo k Bráně Věčného Světla...

Více informací o knize ZASVĚCENÍ VE VELKÉ PYRAMIDĚ viz rubrika „KNIHY

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové  a autorky překladu knihy ZASVĚCENÍ VE VELKÉ PYRAMIDĚ, Mgr. Miroslavy Soukupové,  je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 11. 2. 2016

 

 

Svitek – rukopis psaný životem  6. část

Zuzana Soukupová

Dnešního rána můj průvodce  převedl  starodávný svitek psaný  životem  v nádhernou zvukovou frekvenci, jejíž tóny jsem překládala velmi snadno do obrazů života. Najednou jsem se ocitla svým vědomím v obrovské plasmatické kosmické lodi, seděla jsem v pohodlné perleťově bílé sedačce a tóny zvuku – přenádherné hudby se změnily v promítání dvanáctidimenzionálního filmu...

Sledovala jsem, ale též i paralelně zažívala, co skutečně znamenají ona známá slova: „SVĚTLO a LÁSKA VŽDY VÍTĚZÍ“.  Byla jsem účastníkem bojů Světla a Temna, momentů, kdy se temno velmi nepříjemným způsobem snažilo nositele Světla porazit. Zažívala jsem chvíle dokonalého rozsévání světla mnoha božských jisker, slyšela jsem tóny jejich harmonických duší, prožívala jsem současně s nimi, jak světlem a zvukem nádherně uvádějí temnotu chaosu do Světla a Zvuku božského řádu. Vnímala jsem je, jako pozemskou armádu andělů, někdy ani netušících, jak důležitou roli sehrává v kosmickém dění  jejich světelná činnost. I nyní jim za to děkuji, jak jsou úžasní, klaním se v duchu jejich božským jiskrám, rozsévajícím v temnotě božskou záři. Bylo to zcela přenádherné, ještě nyní jsem okouzlena tímto dějem...

Pak jsem však najednou spatřila nepříjemné temné bytosti, jak obsazují energetická pole určitých božských jisker, těch, jež neměly očištěná svá astrální těla – v nichž převládaly sobecké či též naivní touhy, závist, zlořečení apod. Skrze tyto osoby ony nepříjemné temné bytosti začaly ubližovat těm, kteří se snažili jim původně pomoci, vést je. V duchu jsem držela palce těm „čistým“, aby nepodlehli, aby si vzpomněli, že temno je neskutečné, že neexistuje, že naplnění jejich mise spočívající v rozšíření čistého světla a harmonických tónů zvuku, nesmí být přerušeno. Viděla a zažívala jsem, sedíc na pohodlné kosmické sedačce, jak tentokrát málem temno získalo svou převahu...

Najednou děj mnohadimenzionálního filmu pokračoval napínavým a zcela klíčovým momentem, kdy jedna nositelka světla i zvuku si vzpomíná na cenný poklad, který ji kdysi zanechal jí blízký člověk. Vysoká kněžka otevřela onu vzácnou a skrze dlouhá léta zapomenutou truhlu a najednou, čistíc jednotlivé části této substance postupně získávala novou sílu světla, lásky, moudrosti i porozumění tomu, co se v předchozí době odehrálo... Její dávný mistr jí zanechal skutečný poklad, vlastně na něm kdysi dávno pracovali společně, jen „tenkrát“ neznala jeho skutečnou hodnotu. Díky substanci a její vysoké frekvenci se spojila se svými Milovanými Mistry a andělskými bytostmi, svými dávnými „milovanými“, kteří jí nyní pomohli objasnit události předcházejícího období, kdy temno získalo téměř svou nadvládu a málem vše bylo zničeno. Očistný stříbřitě-fialový plamen Mistra Saint Germaina, dokonale transformoval nánosy lží, polopravd, vysoké kosmické bytosti společně s těmi andělskými, použily sílu modrého blesku a všechny události byly najednou zcela jasné   a vysoká kněžka konečně jasně viděla...

„Tak moc Ti děkuji, můj milovaný Mistře, ty, jenž jsi mi zanechal poklad nejvyšší, onen mocný nástroj, jenž jsem kdysi odložila, neznající jeho skutečnou hodnotu“. Vysoká kněžka děkovala též mocným silám světla, vysokým kosmickým bytostem, jež tak rázně zasáhly svou pomocí.  Děkovala z celého srdce i svému příteli, tomu, jenž ji provázel mnoha životy, s nímž měli společnou misi, předávat božským jiskrám čisté paprsky světla a vysoké tóny zvuku, tomu, jenž stál u ní, i když ho ona díky temným zlořečením tenkrát na okamžik kosmického času zavrhla. Můj milovaný průvodce mě  jemně upozornil, abych si setřela slzy dojetí a dívala se dále pozorněji..

Ach ano, spatřila jsem světelný koridor vedoucí z planety Země až k ohnisku Zdroje, hrající všemi barvami duhy, znějící božským tónem harmonie. Vnímala jsem, jak síly Světla tentokrát vytvořily neporazitelné brnění  čistým božským jiskrám, aby jejich duše mohly rozsévat své jiskřivé světlo a ničivé temné síly je  již nemohly zasáhnout. Slyšela jsem frekvence tónů jejich duší, obalených již nyní křišťálovým brněním, chránící je před záludností temna. Viděla jsem však i to, že ti, kdož se rozhodli utápět se ve svých směšných zlořečeních, sami sebe postupně navlékají do šatů temných barev, nepropustných andělskému světlu, božským tónům. Ne, nelitovala jsem je, neboť zákon svobodné volby sám nad nimi vyřkl svůj ortel.

Dále jsem  téměř s dětským úžasem zažívala, jak v onom Kosmickém zrcadle zůstává jen to pravdivé, jak někdy byť i hrůzné scény se rozpouštějí silou bezpodmínečné lásky, vnitřní vůlí spojenou  díky silné víře s niterným božstvím,  a zůstává zde pouze  VÍTĚZSTVÍ SVĚTLA a LÁSKY, vytvářející onu MOUDROST VĚKŮ...Vše ostatní zůstává nezaznamenáno, neexistuje....

Slyšela jsem božskou hudbu sfér, kdy  HARMONIE NEBES zahrála svým tónem nekompromisního VÍTĚZSTVÍ SVĚTLA A LÁSKY, slzy dojetí a vděčnosti mi stékaly na perleťově bílou  kosmickou sedačku..

Děkuji Tobě, můj  příteli, děkuji ti  za tvou nezlomnou vytrvalost,  děkuji ti, že jsi mě nenechal samotnou prožívat tento příběh, děkuji  i tobě, můj dávný Mistře,  za tvůj cenný dar, jenž mi pomohl v tak nelehkých časech, děkuji Milovanému Mistru Saint Germainovi za jeho učení, díky němuž nyní JSEM tím JÁ JSEM...

(pokračování příště)

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 28. 1. 2016

 

 

Přizpůsobování

ZUZANA SOUKUPOVÁ

(úryvek z knihy Vztahy na cestě duchovního vzestupu)

Mezi dva fenomény patřící v rámci vztahů k aspektům, které nám naši cestu značně komplikují, patří ztotožňování se. Často se ztotožňujeme nevědomky se vším  -  s tím, co říkáme, cítíme, v co věříme či nevěříme, co nás přitahuje a co odpuzuje. Vše se nás pak snaží pohltit a my se pak nemůžeme oddělit od myšlenky, citu, představy či objektu, jež zcela zaujaly naši pozornost. Člověk ve stavu ztotožnění není pak schopen pohlížet nezaujatě na objekt svého ztotožnění. Ve stavu ztotožnění máme vždy menší kontrolu nad svými emočními reakcemi než kdy jindy. Projev záporných emocí, lež, fantazírování, nekonečná upovídanost, potřebují ztotožnění, bez něj nemohou existovat.

Ztotožnění se je natolik obecná vlastnost, že při jeho pozorování ho stěží můžeme oddělit od sebe sama.  Jinými slovy – většina lidí se nachází téměř neustále ve stavu ztotožňování, pouze objekt ztotožnění se mění. Ztotožňujeme se s nějakým drobným problémem, který před námi vyvstal, a zcela pak zapomínáme na naše vlastní životní cíle, kvůli nimž jsme začali vůbec na sobě pracovat.

Přemoci ztotožňování bývá většinou velmi obtížné, musíme být stále na stráži, bdělí a hlavně znát sebe sama. Ztotožňujeme se totiž nejen se svými nezpracovanými emocemi, ale na duchovní cestě, jakmile jsme stále více spojováni s jednotným polem vědomí, se často ztotožňujeme s emocemi svých karmických partnerů, ztrácíme svůj vlastní směr a cíl, a hledání naší individuální  životní jiskry slábne. Zde pak nezáleží na tom, zda karmický partner s námi „bydlí“ či je vzdálen na druhém konci světa. V případě nepochopených  karmických lekcí je skrze kvantové pole s námi spojen stejně intenzivně a my se pak leckdy nevědomě ztotožňujeme s jeho představami, emocemi atd.. V těchto lekcích se učíme najít sami sebe – ve své skutečné průzračnosti, opravdovosti a jedinečnosti – zjištěním a pochopení faktu, že se ztotožňujeme s přáními někoho jiného, se učíme nořit hlouběji do svého nitra, poznávat to, čím skutečně jsme – a čím nikoliv. Nejlepší cestou k odstranění ztotožňování je hluboká a pravidelná meditace, během které se spojujeme se svou životní esencí, oním „JÁ JSEM“, učíme se v jejím průběhu  rozpoznávat své myšlenkové a emoční filtry, bránící nám k nalezení sebe sama  a též kdy v sobě třídíme „své“ myšlenky, emoce, přání...

Další stav, příbuzný ztotožňování, je přizpůsobování se.  Přizpůsobování se je vlastně nasazování masek dle momentální vhodné situace, ale vede většinou ke ztrátě osobní cesty, ke zvýšení pocitu méněcennosti – neboť téměř nikdy nejsme schopni se dokonale přizpůsobit tak, jak by to jiní chtěli, a navíc u toho ztrácíme určité povědomí i spojení s vlastní jiskrou života…Zapomínáme pak sundávat masky i sami před sebou, k jejich odhalení nám může pomoci buď kvalitní duchovní terapeut, nebo též božská milost v podobě nepříjemných událostí, během nichž musíme tyto své masky sundat a vidět se v zrcadle lekcí zcela obnaženými. Nicméně tyto lekce, které nám připraví život sám, nás mají možnost významně posunout kupředu k nalezení sebe sama, jakož i kvalitnějšího života ve všech oblastech bytí.

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 18. 1. 2016

Starší články je možno stáhnout v rubrice ARCHIV.

    Aktualizace: 01.11.2018